Wattpad? Wattpad.

Part 57

                  

„Všechno nejlepší." Usmál se. Usmíval se, na mě. V ruce měl svazek rudých růží, samozřejmě, jak by mohl vědět, že já miluju spíše ty žluté nebo oranžové s rudými okraji. Nikdy jsme se o nich nebavili.

„Ahoj?" položila jsem spíše otázku a koukala na něj, byl docela slušně oblečený, ale jeho oblečení se rozhodně nerovnalo mé soupravě od Vuittona, která je údajně od El. Jasně.

Celého jsem si ho projela pohledem od hlavy až k patě, vůbec se nezměnil.

Čekala jsem, kdo z nás udělá první krok, protože jsem se styděla, možná jsem se ho i trochu bála. Vlastně vůbec netuším proč, ale ano.

Znovu se usmál a snažil se mě obejmout, i když já jsem se bránila. Rychle uchopil moje tváře a chtěl mě políbit, ale já na poslední chvíli uhnula svým obličejem a dostala jsem jen pusu na tvář.

„Ne, tohle nejde." Podala jsem mu ruku a jen si s ním potřásla. Dostala jsem kytku a typicky si k ní přičuchla.

„Myslela jsem, že už jsme na sebe zapomněli." Prolomila jsem to ticho mezi námi.

„Asi ne. Nějak se ke mně doneslo plno informací." Myslíš to, jak jsem po tobě už od deváté třídy celou střední toužila? No super, trapas!

Doufám, že to políbení by bylo jen kvůli narozeninám.

„Mám přítele, teda momentálně asi ne, ale, co to bylo?" vyhrklo ze mě rychle.

„Máš narozeniny, chtěl jsem jen-."

„Nedělej to prosím."

Jen se ušklíbl a koukal, spíše civěl na mě dál.

Je to divný.

„Lucasi, nekoukej se na mě tak." Sklopila jsem svůj pohled k luxusním botám a nevěděla, co dělat. V ruce jsem držela pár růží a přemýšlela, co dál.

„Jdeme na večeři? Předpokládám, že jsi to plánoval s El a ona mi řekla, že jdeme na rodinnou večeři."

„Ne tak úplně."

„Nechápu? Museli jste mít všechno důkladně naplánovaný a jestli si myslíš, že v těchto zatraceně snobskejch hadrech, který nevím ani odkud se vzali, půjdu někam na party nebo tak, tak se moc moc pleteš."

„Vlastně na žádný party nechci, nesnáším je."

„Vůbec ses nezměnil." Usmála jsem se na něj.

„Možná si tu kytici tady můžeš nechat a vyrazili bychom?"

„Ehm jo."

Růže jsem odložila jen za branku, je mi totiž naprosto jasné, že do pár minut je převezme El a uklidí je do vázy s vodou.

„Není ti zima?" zeptal se mě, když jsem zavřela branku a otočila se směrem k němu.

„Ne." Jen trochu.

„Dobře. Pláž je tímto směre, že?" zastavila jsem se a podívala se na něj.

„Pláž? To je snad horší, než party. Myslím, pro tyhle šaty."

„Lavičku snad přežiješ."

„Dobře."

Pokračovali jsme v tiché cestě směrem k pláži a mě to začínalo připadat trapné a hlavně divné. Teda ono to bylo trapní i divné. Co tady vůbec dělá? Jak on mohl napadnout mojí sestru?