Part 23

6.1K 619 35
                                        

Pas, peněženku, mobil, snad mám všechno.

Mamka bere můj kufr a dává ho do auta. Taťka s El už tam sedí a čekají a já na poslední chvíli kontroluji, zda mám všechno.

***

„Hlavně nám zavolej, hned jak přiletíš, zda jsi v pořádku a taky až dorazíš na hotel."                                

„Samozřejmě mami, neboj se. Na letišti na mě bude někdo čekat." Uklidňuji jí, je z toho asi z celé rodiny nejvíc v obavách.

„Užij si to! A dej nám vědět. Mám tě moc ráda." Zasloužím si pusu na čelo a velké objetí.

„Já tebe taky." Přestupuji k El a taky ji pevně obejmu.

„Doufám, že máš to spodní-."

„Taky tě mám ráda." Řeknu mezi zuby a přejdu k taťkovi.

„Užij si to." Slyším u mého ucha a otírám si pár slz, co se volně vytrácí z mých očí po tvářích dolů.

„Tak ahoj." Říkám směrem k nim, když se, se svojí kabelkou v ruce a příručním kufrem v druhé, přesouvám k pasové kontrole.

Policajtovi podávám svůj pas s letenkou a během chvilky jsem za branami. Všechno proběhlo v pořádku, už jen bezpečnostní kontrola a pár desítek minut čekání.

Hurá do New Yorku!

***

Celá rozlámaná vycházím v davu lidí ven z letadla. Myslím, že to byl nejdelší let, co jsem v životě kdy podnikla a nevím, zda ho chci ještě znovu zažít, i když si myslím, že cena New Yorku, za to stojí.

Ihned co mám konečně svůj kufr v ruce, se vydávám k východu, ještě stihnu naťukat mamce zprávu, že jsem v pořádku.

Jakmile se rozjedou dveře do příletové haly, stojí tam několik lidí s cedulemi se jmény. Na jedné stojí i moje jméno.

„Dobrý den, Chloe Nilsen, těší mě." Podávám ruku nějakému mladému klukovi, co může být jen o pár let starší než já.

„Thomas Buttler, jaký byl let, slečno?"

„Dal se přežít, jsem si jistá, že New York bude lepší." Uchechtnu se a přenechávám mu svá zavazadla.

„Zcela určitě. Dnes, samozřejmě až se vyspíte, se můžete zúčastnit společné vyhlídkové jízdy pro naše hosty." Určitě, jsou asi tři ráno.

„To zní skvěle, ještě se rozmyslím." Říkám mu, zatímco zandává můj kufr do auta a já usedám na přední sedačku spolujezdce.

Během chvilky sedí vedle mě. No málem jsem seděla na jeho místě, ach ta pravá či levá strana, kde se jezdí.

„Cesta do hotelu bude trvat zhruba čtyřicet minut. Pokud jste unavená, můžete spát." Oznamuje mi, zatímco vyjíždíme z letiště.

Jen přikývnu.

„Omluvte mě prosím." Poukazuji na svůj telefon, který začal vyzvánět. Harry.

„Oh Harry, nemáš spát?" uchechtnu se. Slyším jen hlasitou hudbu.

„Ahoj lásko! Už jsi tady?" jeho hlas je katastrofa. Je opilý. Kolik se toho dozvím?

„Harry, jsi opilý, ráno ti zavolám."

„Nene, zlatíčko, já jsem nic nepil, jen vodu." Jen jsi zapomněl na písmenko "d".

„Jsem v pořádku, ráno ti zavolám, ahoj."

„Milujuuu tě!" Myslím, že to bylo hodně vodky. Haha.

„Jo to já tebe taky."

Rychle ukončuji hovor, a doufám, že z Harryho strany Thomas nic neslyšel.

„Přítel?" usmívá se, zatímco v klidu řídí.

Tiše přikývnu, i když to není pravda. Nechci mu tady nic vysvětlovat, když ho ani neznám.

„Jen čirou náhodou mě napadlo, no neměl bych vám to říkat."

„Nemohli bychom si tykat prosím, je to strašně divné." Nevydržím to a řeknu mu to s natahující se rukou, zrovna stojíme na červené.

„Ehm jistě, Thomas, ahoj."

„Chloe, ahoj." Potřeseme si opět rukami.

„Co tě napadlo, Thomasi?" uchechtnu se.

„Myslím, že zrovna ty jsi ta, co píše o skupině."

„One Direction." Doplním ho.

„Ano, přesně tak. No sice na poslední chvíli, ale Shawnovi se podařilo domluvit, že jeden z nich, tím myslím Harryho. On by měl přijet na zítřejší setkání autorů se zakladateli." Ušklíbne se a řídí v klidu dál.

Cože? Jak?

Začnu se smát, protože, nevím jak jinak normálně reagovat.

„To je přece nesmysl ne?"

„Není to nesmysl, je to potvrzené. Sice tu budou jen jedno dopoledne, ale není to skvělé? Moje sestra je jejich velká fanynka, tak doufám, že si s ním hodím aspoň tu jednu selfie."

„Samozřejmě." Dělám, jako že se nic nestalo.

„Ještě má myslím přijet jedna herečka, ale nemůžu si vzpomenout na jméno, no to je jedno, ale nic nevíš jo?" uchechtne se.

„Nic nevím." Potvrdím mu jeho mínění.

Takže Harry přijede, zítra přijede. To mi plánoval oznámit kdy?

Možná bych ho měla prostě nechat v tom, že o tom nic nevím. Nebo mi to sám řekne? Protože si vážně nejsem jista, jak dlouhá doba je pro Thomase „poslední chvíle".


 ____________

Tak a Wattpad už mě hodně štve :D

Minulý konce dílu - kde bylo poděkování tak to celé smazal a taky mi vůbec nejde odpovídat na komentáře, u předchozího ani minulého dílu. Grr..

Děkuju za vaše komentáře ! ♥

Maky xxx

Wattpad? Wattpad.Kde žijí příběhy. Začni objevovat