Wattpad? Wattpad.

Part 15

NEVÍM, PROČ TO JE TAK DIVNĚ ROZHÁZENÉ :(- NA MOBILECH. OMLOUVÁM SE ALE NIC S TÍM NEUDĚLÁM :(((

******

„To ty jsi Tom?" snažím se vyslovit, když mě pořád objímá.

Myslím, že jeho tričko bude brzo promočené od mých slz. Na chvíli se od něj

odtáhnu, abych si otřela oči.

Proč? Tohle má být odměna? Jenomže já se zamilovala do Toma,

do obyčejného Toma, ne do slavného Harryho, do kterého jsem zamilována

platonickou láskou. Co mám dělat? On o mých citech z části ví, já o jeho,

ale o těch Tomových, ne Harryho. Je to pro mě úplně cizí člověk.

Je to, jako by puzzle zapadlo do sebe, už vím důvod, proč odletěl Harry s Niallem do UK, už vím, proč si se mnou psal, podle LA času ve tři ráno, protože byl v Londýně, vím proč si mě followl na twitteru, když mi nebylo nejlépe. Sakra!

„Ano, ale od teď Harry."

„To nejde." Poodstoupím od něj na krok.

„Slíbila jsi mi objetí, tohle bylo krátké objetí." Posmutní,

jasně!

„Tohle celé je nesmysl, měla bych se vrátit domů." Vzlyknu.

Uchytí mě za moje zápěstí a přitáhne si mě k sobě, mé

tělo narazí na jeho hruď a já nechávám slzám, štěstí nebo smutku, no to je

jedno, volný pád.

Proč to, jak Harry někoho chytá za ruku, přitahuje si ho na

hruď a políbí se, normálně běžně popisuji v mých povídkách? Proč mě teď

nepolíbil. Byla to sranda? Chci, aby mě vůbec políbil?

On četl všechno, všechny sexuální scény a na jeho pouhou

otázku, zda kdyby to Harry četl, jestli by mi to vadilo, jsem odpověděla, že

bych se propadla studem do země, co teď? Je přímo přede mnou a jeho paže jsou okolo mého těla. Nápověda? Neexistuje.

„Když, víš toho o mně strašně moc, já si tohle nezasloužím,

mám ráda, možná miluji Toma, ale ne tebe, ty jsi moje platonická láska, jsem

tvoje fanynka. A prostě to nejde, dělal sis srandu?"

„Můžu ti dokázat, že srandu jsem si nedělal?" poprvé se

dlouze podívám do jeho očí, nestíhám odpovídat. Jeho dlaně si sprostě vtáhnou moje tváře do sebe a přitáhne si mě ke svým rtům. Jsem od něj pouze pár centimetrů. Bojím se, tohle není správné. Rychle se odtáhnu.

„Co to děláš?" Vypadne ze mě.

„Promiň. Omlouvám se, já.-" Pípne.

„Možná bychom se měli přemístit do metra a jet na Picadilly." Skoro zašeptám a už v kabelce lovím kapesníčky, já věděla, že se budou hodit i ta voděodolná řasenka.

„Prosím neplač." Jeho bříškem palce přejede pod mýma očima a

usměje se.

Tento úsměv, úsměv Harryho Stylese, s dolíčky, no na živo vypadá mnohem rozkošněji.