Wattpad? Wattpad.

Part 12

Já: Nepovídej.

Tom: Myslím to vážně.

Já: A já taky.

Tom: Bohužel tě zítra nebudu moci nijak kontaktovat.

Já: Jakto?

Tom: Ale, nebudu mít vůbec čas. Jedeme do nějaký prdele, a podle mě tam nebude ani signál.

Já: Co je v Americe podle tebe prdel?

Já: Vlastně já zapomněla, prdel je část Londýna, Wimbledon.

Tom: Wimbledon je ještě pohoda, oproti tomuhle.

Já: Tak pak pošli zase nějakou fotku, myslím až další den, co budeš na signálu.

Tom: Samozřejmě pošlu, o to bych tě neošidil.

Já: To bych si ani nedovolila myslet.

„Chloe? Můžeme jít?!" objeví se u mě mamka i ségra. Telefon beru do ruky a vstávám od stolku.

Během dvaceti minut jsme doma a já si vybaluji své nové kousky.

Mám pocit, že ta kabelka, no, radši ji nebudu komentovat.

Je to asi hodina, co jsem nebyla na telefonu a jsem si jista, že Tom mi už odpověděl.

Tom: Pošlu ti to, hned jak se dostanu na signál. Haha. To bude jako džungle.

Tom: Jsi tu?

Tom: Dobře, jdu se pokusit usnout, tak pa!

Já: Promiň, zrovna jsem přijela domů. No, doufám, že už spíš a brzo se mi ozveš. Ahoj.

***

O pár dnů později:

„Můžeš mi říct, co blbneš?" otevře dveře do pokoje ségra a kouká na mě jako na debila. Zkouším si to nové oblečení a nevím, co si mám vzít na náš meeting.

„Ehm no zkouším si oblečení?"

„Pokud vím, máš se s ním sejít až za dva dny. Zase bych se uklidnila. Mimochodem, to prádlo, je moc hezký." Koukne se na moji podprsenku, když jsem si před ní vyměnila top.

„Haha, díky."

„Jo a zítra jdeme spolu do toho kina?"

„Cože? A kdy, mám školu až do pěti. Pak už nechci."

„Zítra je projektový den, máš volno. Co máš v hlavě, že už si nepamatuješ ani volno ve škole?"

„Oh, počkej, vím odpověď. Je to Tom." Ušklíbne se a pošle mi vzdušnou pusu.

„Tak jsme se zasmály. A je na tom snad něco špatně?"

„Ne, jen, že možná moc blázníš."

„Jenže já se strašně moc bojím, navíc si nemůžu vzít tyhle kalhoty, koukej na můj zadek."

„Počkej, jo konečně vidím tvůj zadek, nemůžeš ho pořád schovávat a navíc, pokud ho chceš sbalit, tak ti to neuškodí. Vzala bych si tuhle košili a tenhle svetr." Začíná mi ze skříně vyndávat oblečení a hází to po mně.

„Půjčím ti můj šperk na krk, počkej minutku, hned budu zpět."

Po chvilce je zpět a v rukou drží obrovský náhrdelník, je opravdu krásný. Hned mi ho připíná na krk.

„Než budeš ve čtvrtek odcházet, natočím ti vlasy, namaluju tě, vezmeš si podpatky a budeš prostě nejkrásnější!"

„Zapomeň na podpatky! Bílý Conversky, nic jinýho!"