Perturbatto

XIV.

Už se blížilo k jedenácté hodině a to se teprve před chvílí obloha změnila do temně modré. Mám být zase ta bestie? Je to opravdu nutné? Očividně ano. Ostatní vytvoří kruh kolem mě, ale protože je jich pět, tak možná spíš takovou hvězdu. Když nás ozáří měsíc, který už sice není v úplňku, ale je dost velký, tak už se ozývá pouze tlumené křupání kostí a po chvilce už jenom vytí. Nejdřív sleduju ostatní. Nick a Rebecca jsou hnědí jako kmeny stromů za nimi, Alexandr šedý, Nath je světlý jako sluneční svit a Dana takové krémové barvy. Jako vanilkový dortík. Ale na ten chuť rozhodně nemám. Teď je ta pravá chvíle něco zavraždit. Podívám se ale na sebe. Vypadám trochu víc otrkaná než minule, a hlavně jsem nachytala takovou ryšavou barvu. Hmm... Otočím se, abych se trochu prohlédla. Minule jsem si nevšimla hodně věcí. Husté srsti u krku a dlouhého, nádherného ocasu. Ale teď opravdu nechci pořádat žádné módní přehlídky. Dřív, než stačí někdo z nich otevřít tlamu, já už jsem pryč. Za mnou se ozvalo teď už docela hlasité vrčení. Zpoza stínu se na mě vrhne Nick a svalí mě na zem. Sakra, vůbec jsem si ho nevšimla. Ze stromu k nám skočí Alexandr a ostatní se drží vzadu. Sice nedokážeme mluvit, ale řečí těla chápeme každé rádoby slovo. 

Naznačili mi, abych nedělala žádný blbosti a uklidnila se. Stejně tady pořád cítím nějakou srnu, nebo něco takového. Stejně se jim vytrhnu ze spárů. Dana je naviguje, kam pravděpodobně poběžím, aby mi mohli nadběhnout. Tohle se sakra nedá ovládat. Jsem jak uslintaný pejsek, co se žene za míčkem. Nakonec to zvíře uvidím a zdálky skočím. Během dvou sekund je mrtvá. Hostina začíná a dělit se rozhodně chuť nemám. Už mám v sobě asi polovinu, když doběhnou ostatní. Nathaniel mě okamžitě chytí a rozhlašuje, kolik masa si kdo zaslouží, ale mě naznačí, že já budu o hladu.

'Takový luxus jako celou srnu si jeden nemůže dovolit,' uslyším v hlavě. Je to utrpení, sledovat tak boží hostinu...

Potom mě odvláčí domů, kde zase odpadnu. Moc adrenalinu na jeden den, tak jsem se úplně skotila. Všichni už jsou taky v normální podobně, ale drží se v pohodě na nohou.

"Je možný, aby jsme hned druhý den objevili její talent?" prohlásí Nathaniel. Potom už nevnímám, a usnu. Až takový jsem spáč.