Perturbatto

XXXI.

Probíhám nespočtem dalších místností, zdá se, že zaměstnanci mají pohov. Není tu nic. Jenom pusté zařízení s jedním zmateným vlkodlakem. Bolí mě nohy, jak moc velké to tu je? Právě jsem si zlomila nehet. Rychle ho seberu, ať po mně nic nezůstane. Každá chyba je smrtelná, jak se tak říká. Je to tu opravdu tak velké, že se pomalu ztrácím. Taky bych potřebovala klubko. Prohlížím po cestě kanceláře, abych se něco dozvěděla. Většina tam má nějaké chemické vzorce, kterým opravdu nerozumím a popisy mě. Když prozkoumám další kancelář, objevím tentokrát popisy Rebeccy. Všimnu si nápisu na dveřích - blok D. Proboha, ono se na nás specializuje opravdu dost lidí. Pokud jsem tedy v bloku D, trochu se zorientuju. Tady někde by mohla Becca být. Už pomalu klopýtám únavou. Moje fyzička se poslední dobou moc nezlepšila, protože jsem se v bězích flákala, a myslím, že to docela dost. Zahlédnu dveře, které vypadají stejně, jako ty moje a otevřu je. Další pokoj, podobný. Je tu i ta kapsle. Ale... cože? Nikdo v ní není.

"Becco? Jsi tu někde?" opovržlivě se zeptám, nečekám odpověď. Jdu dál, blokem C, otevřu další z pokojů, tentokrát tam někdo je. Alexandr. Oddechnu si. Po minimálně hodině tu někdo je. Nezdá se to, ale tohle zařízení je sakra velké. První kapsli šetrně vypustím, potom otevřu dveře a šikovně Nicka proplesknu. Zděšeně otevře oči, odkašle si a seřve mě.

"Klid, proboha!"

"Kde to sakra jsme?!" ten asi snáší stres trošku hůř. Je tak dezorientovaný, že se kýve sem a tam.

"V nějakém šíleně obrovském zařízení! Dívala jsem se i v podobném pokoji, kde by měla být Rebecca, ale nebyla tam. Aspoň, že jsem našla tebe." Vidím, jak je mokrý, to já jsem se během už usušila.

"Jak jsi-" nedokončí větu, protože ho přehluším.

"Je tu opravdu hodně kanceláří a v každém bloku pracují na někom jiném. Stačí se jim podívat do papírů."

"Dobře. Co chceš dělat teď?"

"Není to snad jasné? Všechny najít a vypadnout odsud!"

"Když už máme takový přístup, musíme něco podniknout." Zamyslím se. Má pravdu. Možná mě něco napadá. Ale to odložím.

"Dobře, ale prvně všechny najděme. Nemůžeme je tu nechat přístupné pokusům." Přikývne. Jdeme směrem k dalšímu bloku, a nevíme, co si o tomhle myslet. Máme smíšené pocity, všichni v tom cítíme něco divného. Ale co by to mohlo znamenat?