Cestou nabereme i Nathaniela a Danu, ale Alexandr ve svém pokoji taky není. Mám takový divný pocit, že s nimi něco budou provádět (ehm, mé myšlenky v těchto situacích nejsou dvojsmysly). Vymotali jsme se z těchto kancelářích a vstoupili do hlavní budovy. Vidím tu různé laboratoře, možná pitevny, nebo jak to vypadá a spousty různých místností. Z neustálého kroucení hlavou nás vytrhne naštvaný křik. Je mužský - takže Alexandr. Vychází to zprava. Skrčíme se a proplížíme.
"Psst, kolik je hodin?" zeptá se Nick. Jo vlastně, hodiny. Proč by ho tam brali jen tak přes den? Nepříjemný pocit v mém žaludku mě přivádí k tlumenému šílenství. Všichni se rozhlížíme po místnosti, a já zahlédnu budík na jednom ze stolů. Za chvíli bude půl desáté. Kývnu tím směrem. Nechceme přece upoutat pozornost. Vypadá to, že už bude tma. Ale takhle v uzavřeném prostoru bez měsíčního světla je to nemožné. A hlavně, prosím, ať není nov. To by nás síla opustila úplně. Já bych to možná ještě rozchodila, ale ostatní ne. Jdu vpřed, ve dveřích je malé okno. Nakouknu tudy. Je tu několik vědců a Alexandr lomcuje s mřížemi a hlasitě nadává. Vidím opravdu poškrábanou celou klec. Musí to být z hodně kvalitního kovu, protože já jsem rozřezala i upevňovací kovové pásky. Překvapivě je tam ale v lidské podobě, takže podle něj asi ztratilo smysl dávat jim ještě víc poznatků. Copak toho chceme tolik? Aby nás nechali na pokoji? Ostatní jim říkají 'lovci'. Moc mi to nepřipomínají. Možná mají několik ozbrojených chlápků v černém, ale tohle jsou spíš Satanovi doktoři. Vyčtou z mého pohledu, že sem mají přijít, a také tak udělají. Prohlíží si místnost, stejně zvědavě jako já. Myslím, že jsme se shodli. Vlítneme tam.
ČTEŠ
Perturbatto
WerewolfLee objevili nemoc, která jí začne ničit mozek a stává se časem bláznem. Kolabuje jí mysl, všechno. Nebo ji něco blokuje? Něco... zvláštního? Je to obtížné, ale musí na to přijít, i když pomalu přestává chápat. Nejlepší umístění: 1. in VLKODLACI
