"Bývala nejlepší mluvčí ve třídě," natáhne se ke mně Rebecca a zahihňáme se.
"Začneme tímhle - je nás dvanáct," natáhne ukazováček, "ale zatím se nás sešla polovina... Všichni jsme rodina." vykulím oči.
"Jak?"
"Máme stejného otce," pravda. Proto s námi pořád nebyl. A to říkal, že pracuje v Rakousku, parchant jeden.
"No, super. A jak jste mě poznali?"
"To šílené vytí šlo slyšet tak daleko, že div za námi lovci nevyrazili. Musíme se trochu ovládat!" štěkne na mě s výchovným důrazem.
"Pardon," usoudím, že bude dobrá taková ta preventivní omluva. Počkat. Jak o mě vědí? Oni jsou taky, jako já? Potom tuhle otázku vyslovím nahlas.
"Jasně," usměje se Nick. Potom vstane, a chytne mě za ruku. Odtáhne mě druhou stranou chaty ven, do takové malé zahrádky. "Už je tma, můžem ti to ukázat. Jo, a mimochodem, prvních pár dní se budeš měnit každou noc. Pak už to nějak omezíš, mi ti věříme." všichni přikyvují.
"Eeh, jasně..."
"Co se tváříš tak překvapeně?" zvedne obočí Nathaniel.
"Jednoduše, má strach," řekne Alexandr. Vylézá měsíc. Koukám na něj jako v transu.
"Aha, měsíc." řekne přihlouple. "Pokud je úplněk, měníme se automaticky všichni, ale jinak to ovládat umíme." Trochu se proberu, jeho slova mě přivádějí do reality.
"A... proč? A jak jsme získali všechno..." ukážu na sebe, protože mi žloutnou oči, rostou nehty a chlupy, "tohle?"
"Táta byl vlkodlak. Ve Francii kolem 15. století našli jeho stopy a málem ho zabili. Utíkal několik těch století a zhruba před sedmnácti lety dostal nějakou otcovskou horečku!" jekne Rebecca a zamračí se.
"Kdo by na něj neměl vztek," řekne Dana, "každý z nás si prošel něčím jiným Nathaniel byl od deseti sám v divočině, já jsem... eh... zabila svoji matku a..."
"Cože?!" málem ztratím rovnováhu.
"Ten příběh ti povím jindy, a ano, lituju toho, tak na to prosím, ničím nenarážej. Nick s Alexandrem jsou úplně sourozenci, dokonce vlastní a jejich mámě ani nepřišlo divné, proč se jim horší známky, míň toho chápou a tak... No, a pak je tu Rebecca, a ta si prožila skoro to stejné, co ty, proto si přijdete sympatické." ukáže na nás obě.
"Jak víte o mém případu?"
"Kdo myslíš, že vám vytáhl žaluzie? Nathaniel! A pak tě sledoval až sem, zmetek jeden." uculí se na něj.
"Máte pro mě ještě něco?" zeptám se.
"Potom už jenom něco ohledně dvou věcí."
ČTEŠ
Perturbatto
WerewolfLee objevili nemoc, která jí začne ničit mozek a stává se časem bláznem. Kolabuje jí mysl, všechno. Nebo ji něco blokuje? Něco... zvláštního? Je to obtížné, ale musí na to přijít, i když pomalu přestává chápat. Nejlepší umístění: 1. in VLKODLACI