Perturbatto

XI.

Dveře se pomalu otevřely, s vrzavým zvukem. Za vchodem na nás někdo vykoukl, tipuju, že byl zhruba v mém věku nebo o rok o dva starší. Měl dlouhé vlasy, byl trochu opálený a jeden z mála blonďáků s hnědýma očima.

"Koho to vedeš?" podiví se, ale myslím, že cítí trochu zvědavosti.

"Sestru," odvětí Nathaniel.

"Sestru?!" vyjekne nadšeně ten ve dveřích.

"Sestru?" Co to sakra...

"Jo, sestru."

"Cože?" Trapný moment ticha. Připadám si jak v komediálním seriálu. No nic. Jdeme dál, a já stále netuším, o co jde. Tahle chata není nějak extra velká, ale je tu obývák, několik ložnicí, kuchyň a koupelna. V obýváku je jedna velká pohovka a dvě křesla spolu se zaprášenou televizí, protože tady není žádný signál. Sedí tam tři lidi - jedna dlouhovlasá brunetka, potom hezká blondýnka a hnědovlasý kluk s účesem alá vrabčí hnízdo. Všichni v této místnosti máme jedno společné. Ani jeden z nás nemá velké svaly, a to mezi sebou kluci většinou soutěží.

"Jen se tak ptám, ale mohl by mi někdo vysvětlit, o co tu jde? Nesnáším, když se musím stresovat. Posledních pár dní toho na mě bylo moc!" pokrčím rameny. Jsem naštvaná. Všichni se musí chovat hrozně tajemně.

"Jsem Rebecca, tohle je Dana..." podá váhavě ruku brunetka. Přijmu ji.

"Eh... Lea." Myslím, že si spolu budeme rozumět, obě máme takový ten nejistý hlas.

"Jinak, tohle je Alexandr a tohle Nick," ukáže nejdřív na toho blonďatého a potom na toho druhého. Dobře. Zapamatovat. Bee-peep. Povzdechnu si.

"Fajn, ráda vás poznávám, ale opravdu. Konec srandy. Proč jsem tady, proč mi Nathaniel řekl 'sestra' a proč se tohle všechno děje?!" Už mi pomalu, ale jistě praskají nervy.

"Já ti to vysvětlím," nabídne se Dana.