XXIX.

179 25 0
                                    

Aby jsme byli rychlejší a zbytečně neztráceli čas a bystrost, proběhli jsme se už jako dlaci. Sprintování, moje oblíbené. Sakra, dva talenty, to je unikátní výhoda! Jako první jsme se stavili u nás, jestli tu ta šílená vědkyně, kterou si nedovolím nazvat jako 'matku' je. Naše oblíbené přelézačky oknem jsou velmi důležité, jinak by nám vchodem ani neotevřela. To mi připomíná scénku z jednoho seriálu. Porozhlédneme se, ale není tu ani živáčka. Potom už máme jenom jednu možnost, a to jít do nemocnice. Skočíme zase zpátky, ale při našem překvapení na nás někdo poslal ty zmutovance a několik dalších agentů, kteří moc rozumu taky nenabyli. Jsme schopní je zlikvidovat. Mávnutím prstu. A-Ale počkat?

"Co to-" každý z nich (kromě vlků, samozřejmě) vytáhne nějakou injekci. Z toho mám hrůzy. Opravdové hrůzy. Jeden ke mně přiletí zezadu a jednu do mě nemilosrdně zapíchne. Vyjeknu a srazím ho na kolena. Než mi to stihl zarazit všechno, rozmáčkla jsem ji. Ale přece jen, cítím se trochu malátně. Vlci letí po mých druzích, ale já se najednou nemůžu pohnout. Ochrnou mi nohy, spadnu na kolena a potom na zem. Ostatní se snaží vlkům neublížit, ale jen chvíli nedávají pozor, a už leží na zemi společně se mnou. Jak nás mohli přechytračit tak hloupí lidé? Nathaniel mi to rovnou odpoví.

"Probouzely se u nás city k bratrům," naráží na vlky. A potom už jsem jen zavřela oči.

PerturbattoKde žijí příběhy. Začni objevovat