Neschopni promluvit byli strnulí. My jsme se co nejrychleji sebrali a doplahočili se domů. Za celou cestu nikdo neřekl ani slovo. Ve mně se kroutil pocit viny a nejistoty, co řeknou, až se znovu potkáme ve škole. Promluví se mnou vůbec? Netuším.
Den D. Hluboce se nadechnu a spolu s Beccou a Alexandrem vyrazíme. Ani oni si nejsou jistí, jestli je někdo nepodezírá. Koluje mezi námi určité napětí. Vejdeme do třídy - oni se snaží chovat přirozeně a trochu zaraženě, ale já se snažím neudržovat s nikým oční kontakt. Je to... znervózňující. I učitelé vnímají, že mnou protéká negativita.
"Nic mi není," je obvyklá odpověď na jejich otázku. Oni to ale tuší. Jsou to přece učitelé. Jak to dopadlo s incidentem? Titulní strana v novinách a v televizních zprávách to taky nesmělo chybět. A lidi... Ti se chovají divně.
"Skupinová práce, spojte se po dvou lavicích," prohlásí učitelka, máme výtvarku. K nám, jak jinak, připadnou Matthew s Ryanem. Už jsem konečně zjistila jejich reakce. Ignorují mě. Mluví se mnou jenom, když potřebují něco k projektu. Nevím, jak si s nimi mám promluvit. Nebo to udělají sami?
Dočkala jsem se. Po škole si mě odchytnula Cora, moje aktuální spolusedící, která je mi spolu s Mattem, který se plížil kolem, asi nejblíž. Nakonec jsme se všichni potkali. Cora nasadila nečitelný výraz.
"T-takže, co jsi zač? A-a jakou máš s tímhle spojitost?" odváží se promluvit první, "Prosím, žádné odpovědi typu 'Co tím myslíš' netoleruju."
Znejistím, ale nakonec se odhodlám odpovědět jednu z dalších klišé odpověd
ČTEŠ
Perturbatto
WerewolfLee objevili nemoc, která jí začne ničit mozek a stává se časem bláznem. Kolabuje jí mysl, všechno. Nebo ji něco blokuje? Něco... zvláštního? Je to obtížné, ale musí na to přijít, i když pomalu přestává chápat. Nejlepší umístění: 1. in VLKODLACI
