Perturbatto

XLVII.

Znovu se vyspím a pak asi po několika hodinách válení se otevřou dveře. Nemám sílu po nich skočit, nebo se jenom proměnit, a tak mi dají obyčejné pouta na ruce, nohy a ještě strašně ironický kožený obojek. Mohli tam rovnou napsat "Zlatíčko." Jdeme do jedné z velkých laboratoří. Posadí mě na židli. Doufám, že si nechystají i náhubek. K mému úděsu ale vyjde ze dveří Becca. Stejně vyřízená i s kruhy pod očima jako já. Co si proboha ti sadističtí parchanti myslí? Dovláčí nás sem všechny. A potom, jak nečekaně, přijde i moje matka, která se stala vedoucí tohohle programu. Jen za pár měsíců! To jak je možné?

"Myslím, že už bychom vám mohli vysvětlit, o co jde," pronese.

"No, to byste mohli," ironickým hlasem povzbudím.

"S naším stoprocentním zabezpečením už neutečete, jen vás ujišťuju." rozhlédne se a začne se svým srdcervoucím projevem.

"Mysleli jsme si, že vás nepotřebujeme, ale mýlili jsme se. Prozatím jsme ale zkoumali vaši DNA a vylepšili vaše bratříčky a sestřičky tak, aby byli prostě dokonalí," vysvětluje procítěně nadšeným hlasem.

"JAK dokonalí?" ozve se Nathaniel.

"To se nechte překvapit. Přece jen, budete se s nimi potkávat! Jenže, oni mají to výhodu, že oni nejsou lidé. Jsou to nemilosrdní vlci, kteří nás poslouchají na slovo!" už doslova křičí.

"Shromáždila jsem vás tu, aby jste věděli, že jste tu všichni, a také proto, aby jste věděli, co s vámi chci udělat?"

"No povídejte," ozve se Nath znovu, z jeho hlasu cítím, že zadržuje hněv.

"Přijít na celou hádanku, vzniku mutací a za pár set let můžeme vytvořit cokoliv budeme chtít! Od upíra klidně až po samotnou nesmrtelnost!" jde vidět, že si to opravdu užívá a je nadšená. Jak se vymotáme zase z tohohle?