Perturbatto

XXXVI.

Tyto klasické problémy jsme už vyřešili a jsme připravení se nastěhovat. Vybrali jsme si malý domek, velký asi jako naše bývalá chata. Ale máme ho na nájem a vydělávají jenom Nath s Danou, takže si toho hold moc nedovolíme.

Existuje něco snad ještě víc kýčovitého než je první den ve škole? Nebudu si z toho dělat hlavu jako spousta strašných puberťaček a tak podobně. Ach, takové klišé. Raději to vynechám, než se začne dít něco zajímavého, tohle přece nezajímá ani můj mozek.

• O dva týdny později •

Protože jsem z hlavy vypustila všechny dementní informace které mi byly u přežití k ničemu, jsem docela zaostalá. Čtyřky a plné počty nejsou nic neobvyklého, proto odpoledne, kdy nejsem venku prosedím u knížek. Pár dobrých kamarádek i kamarádů se našlo, tak jsem docela šťastná. Není možné, aby tu byl takový blahobyt! Ale protože pořád zůstávám bystrá, sleduji kalendář a mám zakroužkované všechny dny, kdy je úplněk. Samozřejmě nenápadně, aby si toho nikdo z nich nevšiml. A teď se dostáváme k naší podivné rodince. Všechny velmi překvapuje, že je nás šest. Nevlastních. Tomu se sem tam zasměju i já. Táta byl hezkej sukničkář. Já a Alexandr jsme ve stejné třídě, Becca je naproti. Co máme kamarády, krom volných dnů se moc nebavíme. Chyběla nám přítomnost jiných lidí, a teď se ignorujeme víc než kdy tak bylo.

Je přírodopis. Poslední hodina. Připomíná mi to tu samou větu. 'Popiš myš obecnou...' Jsem z toho ještě pořád dost vyděšená. V tomhle světě je možné všechno. Třeba to chytím znovu a bude se to pořád opakovat, jako v obvyklém klišé filmu. Ze vzpomínek mě vytrhne Matt, jeden z mých nejlepších kamarádů celkově. Aspoň má smysl pro humor, pro který mám poslední dobou fakt slabost, protože co jsem se doslechla, většině tady připadám tak trochu 'psycho'.

"Můžeš dnes ven?" šeptá mi přes lavici, sedíme totiž jenom ob jednu spolužačku a učitel jako vždy při psaní na tabuli nevnímá.

"Co máte v plánu?" odpovím.

"Něco jako hromadnou přespávačku."

"Hmm. Jenom, aby se tam pak nedělo něco nekalého." prohlásím. Chytila jsem od ostatních perverzní humor. Zadržujeme výbuch smíchu.

"Fajn, možná."

"Půjdem ti s ostatníma naproti."

"Dobře, ale aby vás nesežrali medvědi." varuju ho, protože je dost možné, že si někdo z nás může vyrazit. Říkali jsme, že chceme být normální za každou cenu, ale všichni nemají takovou kontrolu jako třeba já nebo Nath...