Perturbatto

XVIII.

"Ti si to teda hezky načasovali," odsekne Nath, "kam půjdem teď? 'Šest sourozenců hledá dům osamotě,' to zní hezky ujetě, ale hlavně nápadně." Má pravdu.

"Já taky nevím, ale jediné,co mě napadá je nakrást nějaký věci..."

"Heh, nebo jít ke mně domů..." uchechtnu se, ale bylo to myšlené jako vtip. Ostatní na sebe pohlédli. "No to snad nemyslíte vážně! Co by na to řekla máma?"

"Nenastěhovali by jsme se tam, jenom si vzali nějaké důležité věci. Nemáte třeba nějaké 3 stany a trosečnický potřeby?"

"A kde by jsme to proboha vzali? Stan maximálně jeden." Přece jen jsme se tam zašli podívat. Je to docela daleko, ale mám to asi nejblíž. Troška ranního tréninku neublíží. Ale pořád se snažíme chovat nenápadně a k našemu domu jsem se rozhodla přiblížit ze zadu.

"Musím přelézt přes ty dvě zahrady. Nevíte náhodou, kolik je hodin? Mám pracuje od pěti do dvanácti."

"Podle slunce, myslím něco kolem jedenácté, tak se podíváme uvnitř." řekne Dana. Vejdeme do domu, vypadá to tu pořád stejně, a tak vejdeme do mého pokoje. Uf, nechala ho tak, jak je. Všimla jsem si ale, že Alexandr se od nás oddělil. Za chvíli uslyším z kuchyně jeho hlas:

"Hej, okamžitě pojďte sem!" je tam otevřená lednička a Alex to všechno rozdělil na maso a trvanlivý potraviny. Přivoníme si.

"Pořádný jídlo, a ani toho zas tak moc není." v tom uslyšíme klíče v zámku a já rychle pohlédnu na hodiny. "Sakra, okamžitě to ukliď a najděte si každý nějaké místo ke schování! Já jednu skrýš mám," pobídnu je rukama, "padejte!"