Doběhli jsme k našemu táboru a Rebecca zůstala s Danou ve stanu. Kluci se mě rozhodně snažili kontrolovat, protože jsem Campbellovi udělala veřejný pohřeb. Ani neodporoval, protože surově věděl, že je v pr*eli. Ale nemůže to být přece tak jednoduché... Po chvilce své pomsty se zase uklidním. Divím se, že to vlastně moji mírumilovní sourozenci připustili. Asi se naprosto zhrozili jeho výtvorů. Ale je v tom určitě nějaký háček. Cítím to.
Protáhnu se, cítím se hrozně divně. Vyjdu ze stanu. Až teď si vlastně uvědomuju že...
"Počkat. Jak jsem se mohla proměnit ve dne?" vzpomenu si najednou. Hlava mi ještě pořád zpracovává všechny události.
"Vypadá to, že jsi vůdkyně smečky ty,"
"Ale co můj talent? Umím rychle běhat," dodám, abych to ještě víc zašmodrchala.
"Možná je máš dva," usměje se, "Co kdybych ti předal žezlo vůdce?" zeptá se mě a vidím, že to myslí ze srandy a předvídal můj okamžitý nesouhlas.
"Věděl jsi to?"
"Netušil." Dobře. Vygeneruju z hlavy další otázku.
"A nemáš tušení, co budeme dělat teď? Mám ve všem najednou strašný bordel! Polovlci, šílený Campbell a ještě je v tom určitě zapletený někdo jiný! Kolik jich vlastně je?"
"Koho?"
"Těch mutantů." Zamyslím se. Kapsle vlastně nebyly plné všechny. Moje mysl v tom zmatku vykládala všechno možné.
"Raz, dva tři..." počítá na ruce, "š-šest,"No proboha. Prosím, ať to není tak, jak si myslím!
ČTEŠ
Perturbatto
Lupi mannariLee objevili nemoc, která jí začne ničit mozek a stává se časem bláznem. Kolabuje jí mysl, všechno. Nebo ji něco blokuje? Něco... zvláštního? Je to obtížné, ale musí na to přijít, i když pomalu přestává chápat. Nejlepší umístění: 1. in VLKODLACI
