Perturbatto

XIX.

Zalezu za okno. Nevím, kam ostatní, ale prosím, ať to stojí za to. Ale aspoň se takhle můžu dozvědět nějaké věci. Vystrčím trošku hlavu, abych viděla, co dělá. Tváří se tak nějak neutrálně a jde ke stolu.

"To jsem byla opilá, nebo co, že je tady všechno přeházený?" zvedne nad tím obočí, ale pak je jí to očividně jedno. Vezme si s sebou rohlík se šunkou a frisco a jde do jiné místnosti, podle toho, kam zahnula, je to ložnice, kde má i svůj laptop. Ještě nikdo nečeká v zahradě, takže soudím, že ji taky špehují. Jen ať si na ni skočí, ale mě rozhodně nesmí vidět. Už mě pekelně bolí zadek, tak opatrně obejdu parapet a skočím. Do vysoké trávy to moc slyšet není. Naštěstí. A ještě, že je to jednopatrový dům. Do nějakých pár minut už jsme tu všichni.

"Tak, zjistili jste něco? Já ne, jenom si šla do kuchyně pro oběd."

"Já jsem ji sledoval v ložnici," odpoví Nick, "a tak nějak jsem jí hleděl do laptopu, když se nedívala. Žádný facebook, ani úřady práce ani novinky na seznamu, ale ve wordu vyráběla stránku s nějakou tvojí fotkou."

"No snad nechce lepit letáčky na sloupy!" řekne Rebecca.

"Tak to aby jsme se sakra rychle někde ubytovali," řekne Nathaniel, "zatím co vy jste se zajímali o informace, já jsem vzal několik podstatných věcí,"

"Máma z tebe bude na palici," zasměju se, "co všechno jsi vzal?"

"Ten váš stan vypadá docela velký, zapalovač, konzervy a pro holky nějaký oblečení. Snažil jsem se najít i něco pro nás, ale pro našeho tátu tam tvoje máma moc věcí neschovává, co?"

"To ne." Rozdělíme si každý věci a vydáme se do hned druhého lesa, který potkáme.

"Snad nás tady nenajdou," pomyslí si Alexandr a nejistě začne pomáhat Nathanielovi postavit stan. Nick udělal ohýnek a my s holkama jsme se převlíkaly.

"Konečně čistý tričko," oddechnu si.