Láska na druhý pohled

4. kapitola

"Nerozumím, Gabrielo," odvětila Natalia nechápavě. "Chrise i tebe znám teprve od včerejška, takže nevím o čem bychom se měly bavit," dodala. "Jak už víš," začala vysvětlovat Gabriela a přitom povýšenecky chodila okolo Natalie a prohlížela si ji, "hodně se podobáš jedné osobě, které nemůžu přijít ani na jméno..." "Slyšela jsem," přerušila ji Natalia. "Nepřerušuj mě!" upozornila ji Gabriela zvýšeným hlasem a zastavila se před ní. "Chci tě jen upozornit, že Chris je můj," zdůraznila, "a to že se podobáš té osobě ti nijak nepomůže v tom, aby si mi ho přebrala," dodala. Natalia se ironicky usmála. "Gabrielo, promiň, ale nějak si nemůžu vzpomenout, že jsem někdy řekla, že mám o tvého snoubence zájem," odvětila. Gabriela se k ní přiblížila a výhružně se ji podívala do očí. "A taky to nikdy neřekneš! Nikdy na to ani nepomyslíš! Chris je můj! A ty ještě nevíš, čeho jsem schopná, když mi někdo bere to, co je moje!" zdůraznila. "Rozumíš mi, Natalie?" zeptala se jí. Natalia se na ni ironicky usmála. "Naprosto," odpověděla. "Moc dobře," přikývla Gabriela s ironickým úsměvem a odcházela. "Počkej, Gabrielo," zastavila ji Natalia. Gabriela se otráveně otočila. "Co ještě?" zeptala se. "Víš, Gabrielo, zajímalo by mě," řekla Natalia, podepřela si hlavu rukou a zamyslela se, "kdo je ta osoba, co jsem jí tak moc podobná. Zajímalo by mě, proč z ní máš takový strach? Chris ji snad miluje?" zeptala se provokativně. "Chris miluje mě," zdůraznila Gabriela. "A ta osoba je jen prachsprostá ubožačka, která se nám připletla do cesty, ale která se už nikdy nevrátí!" dodala sebejistě a odešla. "Být tebou, tak bych si nebyla tak jistá," pomyslela si Vanessa a vítězně se usmála.

V ateliéru se opět Stacie hádala s Reinaldem, ten totiž dostal skvělou pracovní nabídku – bez své ženy, což se Staci vůbec nelíbilo. "Ne, Reinaldo já si prostě nepřeji, aby jsi tuhle nabídku přijal." "Já tě vážně nechápu, taková skvělá šance. Můžeme se konečně osamostatnit a mít každý svoji kariéru ale ne, tobě se pořád něco nelíbí. Už je na čase jít za další šanci, nemyslíš?" "Jistě, jistě. Tobě se to mluví. Hlavně když jsi svoji šanci dostal jen ty." "Ale no tak nebude to trvat dlouho a..." "Já už vím o co ti jde! Ty se mě chceš prostě jen zbavit." "Ty jsi se snad úplně zbláznila, Stacie! Jak jsi na takovou hloupost přišla?" Ještě než mohli pokračovat v hádce přišla do ateliéru Marisol a vložila se do jejich horlivé debaty. "Tak a dost! Co se to tady děje? Jste slyšet až na chodbě." "Ne ne, já ze sebe nenechám dělat hlupáka," řekla Stacie, vzala si své věci a odešla z místnosti. "No výborně, a jak teď nafotim vaše společné fotky?" zeptala se Marisol Reinalda. Ten ale beze slova odešel.

Rebece skončil trénink. Všichni už odešli, ale ona jediná zůstala a trénovala dál. Právě skočila piruetu, když jí někdo zatleskal. Rebeca se otočila a podívala se kdo jí to tleská. Uviděla muže, ale zdálky ho nepoznala. Přibruslila k němu blíž a poté v něm už začala poznávat kluka, do kterého včera vrazila. "Co tady děláš?" zeptala se se smíchem. "Nějak na ten náš včerejší náraz nemůžu zapomenout a chtěl jsem tě ještě jednou vidět," smál se José Manuel. "A jak si mě vůbec našel?" zeptala se Rebeca udiveně. "Měl jsem hold štěstí," řekl José Manuel s úsměvem. "Včera si říkala, že přijdeš pozdě na trénink, tak jsem šel na to místo, kde jsme srazili a rozhlédl jsem se, co je vůbec okolo za budovy a nejblíž byl tenhle stadion, tak jsem to zkusil a jsem tady," vysvětlil a čarovně se na ni usmál. "To jsi měl ale vážně štěstí," usoudila Rebeca. "Taky jsem mohla jen okolo toho stadionu proběhnout a běžet jinam," dodala. "To jsi mohla," přikývnul José Manuel, "ale nejspíš to byl osud, že jsem tě našel tak rychle," dodal s úsměvem. Rebeca se trochu začervenala. "Mohl bych tě teď někam pozvat?" zeptal se jí José Manuel. "Dneska nemůžu. Mám nějaký rodinný povinnosti," omluvila se Rebeca. "A co zítra?" zeptal se José Manuel. "Zítra by to šlo," odpověděla Rebeca s úsměvem. "Výborně," zaradoval se José Manuel. "Tak přijď večer na tuhle adresu," řekl a podal ji lístek. "Můj kámoš pořádá párty. Skvěle si to tam užijeme," dodal. Rebeca si přečetla lístek a přikývla. "Fajn," souhlasila a usmála se. "Tak já běžím, už tě nebudu zdržovat," řekl José Manuel, ještě jednou se na ni usmál a odešel. Rebeca se znovu začervenala a odbruslila do šatny.