Láska na druhý pohled

29. kapitola

"Tak pojď dolů, dělej!" nadávala Gabriela prstenu a snažila se ho sundat. Prstenu se ale dolů nechtělo a Chris se blížil. Gabriela rychle vrátila krabičku na původní místo a ruku si schovala za záda. "Gabrielo," vešel Chris do kanceláře, "co tu děláš?" podezřívavě se na ni podíval. "Já...nic," nervózně se Gabriela usmála, "jenom jsem se tě chtěla zeptat, jestli bys mi nedal ještě jednu šanci?!" vzdychla zoufale. "Gabrielo, o tom jsme už přece za poslední týden mluvili několikrát," připomněl jí Chris a došel ke svému stolu, "miluju Natalii!" zdůraznil a krabičku s prstenem si raději rychle strčil do kapsy u saka. "Já vím," řekla Gabriela smutně, "ale já to nepřestanu zkoušet! Vím, že se ke mně vrátíš!" dodala jistě a rychle utekla z kanceláře pryč. "To se nestane," zakroutil Chris hlavou a usmál se, když se mu před očima zjevila tvář Natalie.

Rebeca a Susana seděly v kuchyni u stolu a snídaly. "Mami, ty poslední týden úplně záříš!" usmála se na Susanu Rebeca. "To bude tím, že jsem držela svou Alexandru v náručí!" usmála se Susana a vzpomněla si na setkání se svou starší dcerou. "Já vím," usmála se Rebeca, "jsem ráda, že alespoň tebe Alexandra přijala," dodala smutně. "Rebeco," chytila ji Susana za ruku, "nebuď smutná! I když mi Alexandra dovolila se k ní přiblížit, tak stále nemáme vyhráno! Budeme muset ještě hodně bojovat, aby se k nám Alexandra zase vrátila," dodala vážně. Rebeca přikývla. V tom se rozezněl zvonek u branky. "Kdo to může být takhle brzo?" podivila se Susana. "To bude José Manuel," odvětila Rebeca a vstala od stolu, "domluvili jsme se, že mě tu vyzvedne a navíc chce tebe a tátu poznat," usmála se. "Ale proč si mi to neřekla dřív, že sem přijde tvůj přítel? Vždyť nemám vůbec uklizeno," zhrozila se Susana. "S tím si nemusíš dělat starosti, mami," rozesmála se Rebeca, "José Manuelovi bude jedno jak vysokou vrstvu prachu tu máme," smála se. "Já ti dám vrstvu prachu," zamračila se Susana a z legrace hodila po Rebece utěrku. "Tak já mu jdu otevřít," smála se Rebeca a odešla. Susana se ještě rychle snažila dát v kuchyni všechno do pořádku. "Mami," oslovila ji Rebeca, když s José Manuelem vešli do kuchyně, "tak to je José Manuel Ferrari," představila ho Susaně, "můj přítel," dodala Rebeca hrdě. "Moc mě těší, paní de Olmedo!" podal José Manuel Susaně ruku a usmál se. "I mě moc těší, José Manueli," stiskla mu Susana ruku, "a, prosím, říkejte mi, Susano," usmála se na něj. "Dobře, Susano," usmál se na ni José Manuel, "a vy mi zase tykejte," navrhl jí. Susana přikývla. "José Manueli, chtěla bych ti moc poděkovat, že je díky tobě moje dcera šťastná," usmála se na něj Susana. "Ne, Susano, to spíš já bych měl poděkovat vám za to, že jste vychovala tak úžasnou dívku jakou je vaše dcera," usmál se José Manuel na Rebecu a objal ji kolem pasu. Rebeca se začervenala. "Moc vám to spolu sluší," řekla Susana dojatě. José Manuel a Rebeca se na sebe usmáli a poté se šel José Manuel ještě seznámit s Federicem.

"Policajte, dlouho jsem tě neviděla," podotkla Alexandra ironicky, když do její cely vešel David, "ty se mi snad vyhýbáš?" zeptala se ho provokativně. David znervózněl, protože Alexandra měla pravdu. Po tom, co se políbili, nevěděl, jak se má zachovat, a proto se jí raději vyhýbal. Nyní se jí ale už vyhnout nemohl. Tlačily ho pracovní povinnosti. "Alexandro, musím se tě ještě jednou zeptat, protože déle už to nemůžu protahovat! Vězení nebo léčebna?" zeptal se jí vážně. Alexandra o tom za poslední týden hodně přemýšlela a definitivně se rozhodla. "Léčebna!" vyhrkla ze sebe. "To myslíš vážně?!" vykulil David oči. "Ano, vážně, protože pak od tebe budu mít pokoj," pomyslela si Alexandra, "ano, myslím to vážně," řekla Davidovi. "Alexandro, to jsem opravdu nečekal," vzdychl David, "já...já...," nedokázal vyjádřit své pocity. Místo toho ho přepadla chuť Alexandru obejmout a to také udělal. Alexandru samotnou překvapilo, že jí to nevadí. Právě naopak se k němu přitiskla ještě blíž. "Šéfe," odkašlal si jeden Davidův podřízený, když přišel k cele. David a Alexandra se rychle pustili. "Co je, Cortezi?" otočil se David ke svému podřízenému. "Máme zásah," oznámil mu Cortez. "Už jdu," řekl mu David. Cortez přikývl a odešel. David se podíval na Alexandru. "Zítra tě převezeme," pokývl na ni a odešel.