Láska na druhý pohled

76. kapitola

Gabriela odstoupila od Chrise. V zakrvácených, třesoucích se rukou, ještě stále držela zbraň. Byla v šoku. V tom k ní přiběhli dva muži z ochranky. Jeden jí sebral zbraň a druhý ji chytil. Gabriela byla úplně mimo, a tak se vůbec nebránila, když ji odváděli pryč. Všichni přítomní byli ještě z toho všeho vyděšení a nedokázali se pohnout z místa. Vanessa vyděšeně hleděla na Chrise, který jí stál zády. Chris se k ní pomalu otočil. Vanessa vykřikla. Až nyní totiž viděla, že Chrisova košile je celá od krve. Chris se sesunul k zemi. „Chrisi, proboha!" přiklekla si Vanessa k němu a jeho obličej chytla do dlaní, „Chrisi, slyšíš mě?" zeptala se ho. „Tak to vidíš, miláčku!" těžce se Chrisovi mluvilo, „splní se ti tvé přání! Už mě nikdy neuvidíš!" bolestí ji už pořádně ani neviděl. „Ne, Chrisi, já jsem to tak nemyslela!" rozplakala se Vanessa. Chrisovy oči se zavřely. „Chrisi?" vyděsila se Vanessa, „Chrisi, to mi nemůžeš udělat! Prosím tě, vzbuď se, miláčku!" zoufale plakala, protože se domnívala, že je mrtvý. „Vanesso, klid, jenom omdlel!" řekl jí Juan José, když Chrisovi nahmatal tep. „Musí ihned do nemocnice!" plakala Vanessa. „Sanitka už je na cestě!" řekla Marisol, která objímala zdrceného Daniela. Ana María a Stacie nervózně čekaly, se svými dětmi v kočárkách, před letištěm. Viděly, jak Gabrielu odváží policie, ale nevěděly, co se stalo uvnitř. Slyšely výstřel a obávaly se, že se mohlo někomu něco stát. „Ano Marío, Stacie!" přiběhl k nim Diego. „Diego, co se stalo?" zeptala se ho Ana María. „Chris je postřelený!" oznámil jim Diego. „Pane Bože!" zhrozila se Stacie. „Marisol už volala sanitku! Za chvíli tu bude!" dodal Diego. „Je to s ním vážné?" zeptala se Ana María. „Nejsem sice doktor, ale moc dobře to nevypadá!" smutně jí Diego odpověděl. „Prosím tě, miláčku, vydrž to! Sanitka tu za chvíli bude!" hladila Vanessa Chrise po tváři, „v nemocnici tě dají zase do pořádku a pak už budeme spolu! To ti přísahám!" plakala Vanessa, „miluju tě, lásko moje, šíleně tě miluju!" pevně ho objala a zoufale plakala. Victor ji z povzdálí pozoroval a cítil se hrozně. Nechtěl, aby to zašlo až takhle daleko.

„Měly bychom to jít oslavit!" řekla Alexandra, když s Davidem, José Manuelem a Rebecou procházeli chodbou na policejní stanici. „Souhlasím!" usmála se Rebeca. „A kam vyrazíme?" zeptal se José Manuel. „Já bych se tedy nejdřív ráda zastavila doma u našich, abychom je přivítali, a pak někam vyrazíme!" navrhla Alexandra. „A co tu oslavu udělat u vašich rodičů?" navrhl José Manuel, „ani to nemusí být tak oslava jako společné rodinné posezení!" usmál se. „Opět souhlasím!" zasmála se Rebeca a políbila ho. „Tak jdeme!" řekl David, jenže v tom mu zazvonil mobil, „vydržte chvilinku!" omluvil se a kousek od nich odstoupil. José Manuel, Rebeca a Alexandra se zatím bavili. „Budete muset jít beze mě!" vrátil se k nim David. „Proč?" zeptala se ho Alexandra. „Musím zůstat tady! Ještě nevím všechny podrobnosti, ale prý je to důležité!" odvětil jí David. „Tak za námi dorazíš později!" řekla Rebeca. David přikývl. „Doraz, co nejdřív, miláčku! Miluju tě!" usmála se na něj Alexandra. „Já tebe taky!" opětoval jí David úsměv a políbil ji. Alexandra se na něj usmála a poté s José Manuelem a Rebecou odešli. David se vrátil do své kanceláře.

Alejandro, Raquel, Gustavo a Beatriz seděli na terase svého domu a povídali si. „A kdy se vezmete vy dva?" zeptal se Alejandro Gustava a Beatriz. Oba se na sebe podívali. „Vždyť já ani nevím, jestli by si mě Beatriz chtěla vzít!" řekl Gustavo. „Ještě ses neptal, tak to ani nemůžeš vědět!" zasmála se Beatriz. „Já si tedy myslím, že byste se měli vzít, co nejdřív!" řekla Raquel, „aby měl náš Gustavo i oficiální babičku!" usmála se. Alejandro přikývl. „Já bych byl taky pro!" usmál se Gustavo na Beatriz. Beatriz mu úsměv opětovala. „Promiňte," přišla k nim služebná, „paní Raquel, máte telefon!" předala jí ho, „volá váš otec!" dodala. „Děkuji ti, Tino!" poděkovala jí Raquel, „ahoj, tati!" usmála se. Její úsměv ale po chvíli ustrnul. „Cože? Zopakuj mi to, ale pomalu!" byla v šoku. Alejandro, Gustavo a Beatriz se po sobě nechápavě dívali. „Hned tam jedeme!" ukončila Raquel hovor a postavila se. „Miláčku, co se děje?" zeptal se jí Alejandro a také vstal. „Mám špatnou zprávu!" řekla, ještě stále šokovaná, Raquel. Gustavo a Beatriz taktéž vstali. „Raquel, co ti tvůj otec řekl?" zeptal se jí Gustavo. „Gabriela se objevila na letišti s úmyslem zastřelit Vanessu!" začala jim Raquel vysvětlovat, „jenže Chris se s ní začal o zbraň přetahovat, ta vystřelila a zasáhla ho!" rozplakala se. „Ne, to nemůže být pravda! Nejdřív Carolina a teď Chris!" zvolal Gustavo zoufale. „Už by měl být v nemocnici!" dodala Raquel. „Jedeme!" na nic Gustavo nečekal a rozeběhl se k autu. Beatriz běžela za ním. „Tino!" oslovila Raquel služebnou, která jim právě nesla kávu, „postarej se, prosím tě, o našeho syna!" požádala ji. „Jistě, paní!" přikývla služebná. Raquel se obrátila na Alejandra, který neměl daleko k slzám. „Chris se z toho určitě dostane!" snažila se ho utěšit. „Pojďme!" chytil ji Alejandro za ruku a také se rozběhli k autu.