Láska na druhý pohled

64. kapitola

„Jessico, o jaké hře mi to tu povídáš?" zeptala se jí Gabriela nechápavě. „Ty moc dobře víš, o čem mluvím!" odvětila jí Jessica. „Musím tě zklamat, ale vážně nevím!" zavrtěla Gabriela hlavou. „Dobře, tak když mi to nechceš říct, tak si to nech!" řekla jí Jessica a chystala se k odchodu. „Počkej, Jessico!" zastavila ji Gabriela a postavila se. Jessica čekala, co jí Gabriela řekne. „No, dobře, odhalila si mě!" zašklebila se Gabriela, „v tom blázinci se sice snažili, ale lepšího člověka ze mě neudělali!" zasmála se, „teda oni si myslí, že ano, jenom já vím, že ne!" vítězně se usmála, „a teď ještě ty!" dodala. „Ani tvoje máma to neví?" zeptala se jí Jessica. „Ta naivně věří, že už do konce života budu její hodná holčička!" smála se Gabriela. „A k čemu ti tahle hra na hodnou bude?" zeptala se jí Jessica, „pokud vím, už sis na hodnou hrála před půl rokem, a jak to dopadlo, hm?!" podotkla. „Jenže teď to mám podložené černé na bílém, že jsem úplně v pořádku a mou novou tvář mi zbaštil každý, na koho jsem se jen usmála!" odvětila jí Gabriela. „Gabrielo, já ti nechci kazit radost, ale na Chrise se můžeš usmívat třeba od rána do večera, ale na něj už to nezabere!" upozornila ji Jessica. „Nevím, proč by to nemělo zabrat!" pokrčila Gabriela rameny, „teď jsem teprve na té správné cestě! Nejdřív jsem mámu nenáviděla, že mě do toho blázince poslala, ale postupně jsem si uvědomila, že to má své výhody!" spokojeně se usmívala, „protože na Chrise teď budu moct zapůsobit jako opravdu nový člověk!" dodala vítězně. „Gabrielo, já se ti divím!" vzdychla Jessica, „proč už nenecháš Chrise na pokoji? Za celý půlrok se o tobě ani jednou nezmínil, takže si mu skutečně nechyběla, za to o kom mluvil neustále, byla..." „Neříkej to jméno!" přerušila ji Gabriela, protože rozhodně nechtěla slyšet to, že Chris celou dobu mluvil jen o Vanesse, „a jak vůbec můžeš vyslovit to, že bych Chrise měla nechat?" nevěřícně na ni hleděla, „zrovna ty! Nebo ty si se snad během doby, co jsme se neviděly, vykašlala na Alejandra?" zeptala se jí ironicky. „Ne, to ne!" odvětila jí Jessica, „ale...," odmlčela se. „Co ale?" zeptala se jí Gabriela. „Nic," zavrtěla Jessica hlavou, „už budu muset jít! Měj se," rozloučila se a odešla. Gabriela se tvářila zmateně, ale nakonec jen mávla rukou, protože proč by se měla zabývat Jessičinými problémy, když jich má sama víc než dost.

„Rei-rei-naldo!" vykoktala ze sebe Stacie. „Asi si mě nečekala, co?" zeptal se jí Reinaldo. „Čekala bych kohokoliv, ale tebe opravdu ne!" odvětila mu Stacie. „Myslíš, že bych mohl na chvíli dál?" zeptal se jí Reinaldo. „A proč?" odvětila mu Stacie otázkou. „Chtěl bych s tebou mluvit!" řekl jí Reinaldo, „prosím!" dodal hodně důrazně. Stacie po chvíli přikývla a odstoupila, aby mohl Reinaldo vejít. „Děkuju ti!" usmál se na ni Reinaldo a vešel dovnitř s kufrem v ruce. Stacie zavřela dveře, zhluboka se nadechla a šla za Reinaldem do obývacího pokoje, kde on už stál. „Tak o čem se mnou chceš mluvit?" zeptala se ho. „Předně se ti chci omluvit za to, že jsem tě tak nečekaně přepadl!" omluvil se jí Reinaldo. „V pořádku!" řekla Stacie. „A pak se ti chci hlavně omluvit za to, jak jsem se k tobě zachoval!" řekl jí Reinaldo s vážnou tváří, „za to, že jsem tě opustil!" dodal. Stacie na něj udiveně hleděla. „Víš, Stacie, od chvíle, co jsem od tebe odešel, se mi vůbec nedařilo!" začal jí Reinaldo vysvětlovat, „nedařilo se mi v osobním životě a ani v práci!" řekl smutně. „A co já s tím?" pokrčila Stacie rameny. „Chápu," přikývl Reinaldo, „zasloužím si od tebe tenhle přístup!" uznal. „Co ode mě chceš, Reinaldo?" zeptala se ho Stacie podrážděně. „Ještě jednu šanci!" odvětil jí Reinaldo a pousmál se na ni. Stacie byla v ještě větším šoku. Ještě se nevzpamatovala z toho, že se vrátil, že tu před ní stojí a teď ji ještě žádá o jednu šanci. „Stacie?" oslovil ji Reinaldo, když dlouho mlčela. Stacie už se nadechla, že něco řekne, ale vzápětí si uvědomila, že vlastně neví co, ale v tom ji z jejího nevědění vysvobodil pláč její dcery, který se ozval z druhé místnosti. Stacie za ní běžela a Reinaldo se pousmál. Po chvíli se Stacie vrátila k Reinaldovi s Karen v náručí. Reinaldo k nim přistoupil a na Karen se usmál. „Jak se jmenuje?" zeptal se. „Karen!" odvětila mu Stacie. „Tvé druhé jméno!" usmál se na ni Reinaldo. Stacie přikývla. „Mohl bych?" nastavil Reinaldo náruč, že by si rád Karen pochoval. Stacie mu ji váhavě podala. „Ahoj, Karen!" usmál se na ni Reinaldo, „ty jsi tak krásná! A víš po kom? Po tvé mamince!" usmíval se na ni. Stacie byla opět v šoku, když viděla, jak to Reinaldo se svou dcerou umí. „Usnula!" řekl jí Reinaldo. „Tak mi ji dej," vzala si ji Stacie zpátky, „půjdu ji znovu uložit!" dodala a odešla. Reinaldo se šťastně usmíval. Stacie se k němu po chvíli vrátila. „Stacie, já mám na tebe ještě jednu prosbu," řekl jí Reinaldo opatrně. „Jakou?" zeptala se ho Stacie. „Mohl bych pár dní, než si něco najdu, zůstat tady?" požádal ji Reinaldo. „Bude ti stačit gauč?" zeptala se ho Stacie a ji samotnou překvapilo, že mu to navrhla. Když si představovala, že by se jednou Reinaldo vrátil, tak ve své představě mu okamžitě zavřela dveře před nosem a ve skutečnosti dopadlo všechno jinak. Pozvala ho dovnitř, nechala ho pochovat jejich dceru a nakonec mu dovolila u nich zůstat. „Samozřejmě, že mi stačí gauč!" odvětil jí Reinaldo, „děkuju ti moc, Stacie!" usmál se na ni. Stacie znervózněla a šla se raději schovat do pokoje své dcery.