Láska na druhý pohled

60. kapitola

„Chrisi, co to tady vyvádíš? Jak si mohl?" křičela na něj Gabriela hystericky. „Mohl jsem, protože jsem svobodný!" odvětil jí Chris klidně, „jsme přeci jen přátelé, nezapomeň!" připomněl jí. „Vanesso, můžeme si promluvit?" zeptal se jí Victor. Vanessa, která byla hanbou rudá až za ušima, přikývla. „Vanesso, my dva jsme ale ještě nedomluvili!" zdůraznil jí Chris. „Domluvili!" oponovala mu Vanessa, „a nadobro!" dodala a přistoupila k Victorovi. „Jen si běž a už se víckrát nevracej, ty couro!" křičela na ni Gabriela, když s Victorem odcházeli. „Gabrielo, přestaň!" chytl jí Chris silně za zápěstí, „takhle jí říkat nebudeš!" okřikl ji. „Budu jí říkat, jak se mi zachce!" zakřičela na něj Gabriela a vytrhla se mu, „jak si mi to mohl udělat, Chrisi? Jak si mě mohl takhle ponížit!?" vyčítala mu. Chris se rozesmál. „Tak tobě je to ještě k smíchu?" zvolala Gabriela dotčeně. „Je mi to k smíchu, protože jsem věděl, že tahle situace jednou nastane a opravdu jsem se na ni těšil!" smál se Chris. „Já nechápu, o čem to tady mluvíš!" řekla mu Gabriela. „Gabrielo, ty si vážně myslíš, že jsem tak hloupý a že jsem ti skočil na tu tvou báchorku o přátelství?" zeptal se jí Chris vážně. „Chrisi, já ti nerozumím! Jakou báchorku?" tvářila se Gabriela nechápavě. „Prosím tě, nehraj to na mě!" rozesmál se Chris, „moc dobře víš, o čem mluvím! Když si tuhle za mnou přišla s tím návrhem, abychom to zkusili jako přátelé, tak jsem s tím souhlasil jen proto, protože mě zajímalo, jak dlouho si vydržíš hrát na hodnou kamarádku!" odhalil jí svůj záměr a Gabriela na něj šokovaně hleděla, „věděl jsem, že je to jen tvůj další postoj, kterým jsi mě měla oblbnout, abych se k tobě vrátil! Ale já tě, Gabrielo, moc dobře znám! A už ti nenaletím jako před lety!" upozornil ji. „Chrisi, já to ale s tím přátelstvím myslela opravdu upřímně!" snažila se ho o tom Gabriela přesvědčit. „Samozřejmě, jak jinak! Ty jsi vždy upřímná!" podotkl Chris ironicky, „tak já ti teď taky něco upřímně řeknu!" podíval se jí zblízka do očí, „dnešním dnem je mezi námi absolutní konec! A když říkám absolutní konec, tak tím myslím absolutní konec! Už nebudeme snoubenci, přátelé, staří známí nebo cokoliv jiného! Už toho mám totiž až nad hlavu, Gabrielo! Přestávám být tolerantní! A dobře ti radím, aby si mně a hlavně Vanesse dala už pokoj! Je zbytečné, aby si tu svou zákeřnou hlavičku trápila vymýšlením dalších nesmyslných plánů na to, jak mně získat zpátky a jak Vanesse ublížit! Už totiž nic nezměníš na tom, že do konce svého života budu Vanessu milovat a tebe nenávidět!" nenávistně se na ni zahleděl, ze země si sebral sako a odešel. Gabriela tam zůstala stát jako opařená.

Rebeca se vrátila do boudy, kde na ni měl čekat José Manuel. „José Manueli, jsem tady!" řekla do tmy. Tentokrát ale José Manuel odnikud nevyšel. „José Manueli, to jsem já!" znovu Rebeca promluvila, když si najednou všimla, že na zemi leží nějaký list. Sebrala ho a poznala, že je to rukopis José Manuela. Protože ale byla v boudě tma, musela jít ven pod rozsvěcenou lampu, aby si ho mohla přečíst.

Rebeco,

odpusť mi, že jsem na tebe nepočkal, ale uvědomil jsem si, že by to nebylo správné, kdyby si utekla se mnou. Příliš tě miluju na to, abych tě vystavil tak velkému nebezpečí. Navíc tvá rodina tě opravdu potřebuje. Už přišli o jednu dceru a já bych nemohl žít s tím, kdyby přišli i o tu, která jim zbyla. Neměj o mě strach, lásko moje, budu na sebe dávat pozor. Mysli na mě a pořád tak budeme spolu. Věřím, že tahle noční můra brzy skončí a pak budeme moct být zase spolu.

S láskou

José Manuel

„José Manueli!" stékaly Rebece po tvářích slzy, „miluju tě a počkám na tebe, ať je to jakkoliv dlouho!" plakala.

Vanessa navrhla Victorovi, aby si šli promluvit do ateliéru, kde budou mít klid. Právě vešli dovnitř a Vanessa se k Victorovi postavila bokem a se sklopenou hlavou. „To se na mě ani nepodíváš?" zeptal se jí Victor. „Nemůžu se na tebe podívat! Nemůžu se ti podívat do očí po tom, co jsem ti provedla!" styděla se Vanessa za své chování, „je mi to strašně moc líto!" dodala smutně. „Vanesso," chytl ji Victor za ramena a obrátil si ji k sobě. Vanessa se na něj malinko podívala. „Vanesso, nebudu říkat, že to se mnou nezamávalo, ale já to chápu!" řekl jí Victor vážně. Vanessa se na něj překvapeně podívala. „Ačkoliv nevím, co přesně se mezi tebou a Chrisem stalo, tak dokážu pochopit, že to bylo hodně silné a že na to nemůžeš tak lehce zapomenout!" vysvětloval jí Victor, „ale několikrát si mi řekla, že na to zapomenout chceš, jenom potřebuješ někoho, kdo ti s tím pomůže," dodal a Vanessa přikývla. „Vanesso, já udělám všechno proto, aby si na něj zapomněla!" pokračoval Victor, „nejen kvůli tomu, aby si zapomněla na to, jak ti ublížil, ale i já bych byl rád, kdyby si zapomněla, protože bych si přál, kdyby ses jednoho dne zamilovala do mě!" pousmál se na ni, „já se totiž do tebe zamiloval na první pohled a nehodlám o tebe za žádnou cenu přijít!" řekl rozhodně, „a to, co se mezi tebou a Chrisem před chvílí stalo, budu brát jako takové vaše rozloučení!" dodal. „Victore!" vzdychla Vanessa nevěřícně, „ty jsi tak úžasný muž! Já si tě ani nezasloužím!" hlas se jí chvěl. „Ne," pokroutil Victor hlavou, „to já si nezasloužím tebe!" řekl vážně. „Děkuju ti, Victore!" padla mu Vanessa kolem krku a on ji pohladil po vlasech.