Láska na druhý pohled

2. kapitola

„Vanesso? Ty ses mi vrátila?" zeptal se Chris radostně. Vanessa se na něj dívala a nemohla ze sebe vydat ani hlásku. Nakonec se vzpamatovala, podívala se do země a vstala. Chris se postavil také, ale oči z ní ani na vteřinu nespustil. „Promiňte, ale s někým si mě pletete," odvětila Vanessa vážně, „jmenuji se Natalia Alvarado," představila se a podala mu ruku. „Christian Martinéz," představil se Chris a stiskl jí ruku. Jakmile se jejich ruce dotkly, oba pocítili chvění po celém těle. „Přišla jsem se ucházet o místo modelky," vysvětlila Vanessa a přitom se s Chrisem stále drželi za ruce a dívali se na sebe. „Tak to pojďte se mnou," odvětil Chris s úsměvem. „A pustíte mi ruku?" zeptala se ho Vanessa se smíchem. „Jistě, promiňte," omlouval se Chris, když si uvědomil, jak dlouho se drželi, „pojďte do mé kanceláře," pozval ji a ukázal ji, aby ho následovala. Vanessa sklopila oči a šla vedle Chrise do jeho kanceláře.

Gustavo stál v hale svého domu a kontroloval v tašce, jestli má s sebou všechny potřebné dokumenty, když ze schodů sešla jeho dcera Carolina. „Carolino, v tomhle jdeš do školy?" zeptal se jí přísným pohledem, když viděl, co má na sobě. Carolina si sama sebe prohlédla a usmála se na Gustava. „Tati, klid, v tomhle do školy nejdu," uklidnila ho Carolina a Gustavo si oddychl, „protože nejdu do školy vůbec," dodala. „Cože?" zvolal Gustavo rozčíleně. „Nemám čas jít do školy," vysvětlila Carolina, „mám rande s Carlosem," dodala. „Už jsem ti několikrát řekl, že se s tím klukem nebudeš stýkat," připomněl jí Gustavo. „A já jsem ti zase několikrát řekla, že mi jedno, co mi říkáš, protože já si budu dělat, co budu chtít," řekla Carolina důrazně a odešla. „Carolino Martinézová, zastav se," volal na ni Gustavo, ale Carolina už byla pryč.

Chris a Vanessa seděli v jeho kanceláři. Chris si prohlížel album s jejími fotkami a Vanessa čekala na jeho názor. „Natalie, ty fotky jsou úžasný," pochvaloval je Chris, „kdo vám je nafotil?" zeptal se jí. „Jeden můj kamarád z New Yorku," odpověděla Vanessa, „tam jsem totiž strávila posledních pár let," dodala. „A proč jste se vůbec vrátila? V New Yorku jste měla v modelingu určitě víc příležitostí, ne?" zeptal se jí Chris. „To je pravda," souhlasila Vanessa, „ale tady mám rodinu a oni jsou pro mě důležitější," dodala vážně. „Rozumím," souhlasil Chris, „a myslím, že to nebudeme protahovat," dodal rozhodně, „zkušeností máte spoustu a určitě budete pro naši agenturu velkým přínosem," řekl s úsměvem, vstal, obešel stůl, postavil se před ní a podal ji ruku, „jste přijata," dodal. Vanessa se s úsměvem postavila a stiskla Chrisovi ruku. „Moc vám děkuju, pane Martinézi," poděkovala mu. „Nemáte zač," odvětil Chris s úsměvem a zadíval se jí hluboko do očí. Vanessa znervózněla, sklopila zrak a dala si vlasy za ucho. „A nemohli bychom si tykat?" zeptal se Chris po chvíli ticha. Vanessa se na něj podívala a pomalu přikývla. „Já jsem Chris," představil se znovu a podal jí ruku. „A já Natalia," odvětila Vanessa a také mu podala ruku. Poté se k sobě naklonili, aby se políbili na tvář, ale přitom se málem skutečně políbili. Stáli nehnutě blízko sebe a oběma bušila srdce o sto šest. „Promiň," omlouval se Chris, když si uvědomil, že takhle stojí už dlouho. „Nic se nestalo," odvětila Vanessa nervózně. „Tak já tě provedu po agentuře," změnil téma Chris, aby přerušil trapné ticho. „Dobře," přikývla Vanessa a společně odešli z jeho kanceláře.

Marisol již byla zapřažena do práce a právě fotila Reinalda Romera a Stacie Fariovou. Dnes však s jejich prací nebyla vůbec spokojená, protože Reinaldo a Stacie nebyli jen kolegové z práce, ale byli to hlavně manželé. „Tak dost," zakřičela na ně Marisol a přestala fotit, „kolikrát jsem vám říkala, že nemáte tahat svoje osobní problémy do práce," vynadala jim, „dáme si desetiminutovou pauzu a doufám, že se do té doby srovnáte," upozornila je a každý odešel do své šatny. Marisol si šla vyměnit film do foťáku, když se před ní objevil její kolega a přítel Daniel Castillo. „Marisol, tohle ti přišlo," řekl a položil na stůl balíček, který přinesl. „Děkuju ti," poděkovala mu Marisol, „ale proč mi to nepřinesl poslíček?" zeptala se ho. „Nabídl jsem se, že to vezmu za něj," vysvětlil Daniel, „neměl jsem zrovna, co dělat," dodal. „Ale nepovídej," oponovala mu Marisol, „každou chvíli někomu opravuješ počítač," dodala. „Ale když zmizím na pět minut, tak mě nikdo postrádat nebude," odvětil Daniel s úsměvem a Marisol se také usmála. „Mohl bych tě pozvat na oběd?" zeptal se jí. „Promiň, ráda bych, ale už jsem domluvená s kamarádkou," omlouvala se Marisol, „půjdem příště," dodala. „Jasně, příště," souhlasil Daniel a očividně zklamaný, odešel.