Láska na druhý pohled

15. kapitola

"A jak mám vědět, co David myslel?" vymlouvala se Vanessa, "já mu do hlavy nevidím." "Ale i já mám takový divný pocit," řekla jí Gregoria, "od té doby, co si se vrátila z New Yorku si se hrozně změnila." "Mami, to se ti jenom zdá," usmála se na ni Vanessa, šla k ní a políbila ji na tvář, "jsem stejná jako vždycky," dodala a objala ji kolem ramen. Gregoria se na ni vážnou tváří podívala. "Nevím, Vanesso," zakroutila hlavou, "že by si mi řekla, kdyby tě něco trápilo?" zeptala se jí. Vanessa znervózněla, protože jí dělalo potíže Gregorii lhát. "Samozřejmě, že bych ti to řekla, mami," usmála se na ni a ještě jednou ji políbila na tvář, "a teď už mě opravdu omluv. Jdu si lehnout," řekla jí a odešla do svého pokoje. "Vanesso, Vanesso," pomyslela si Gregoria, "co se ti odehrává v hlavě, holčičko?" Vzdychla a odešla do svého pokoje.

Chris zastavil před domem Gabriely. Díval se ven z okénka a čekal až Gabriela vystoupí. "To se na mě ani nepodíváš?" zeptala se ho Gabriela smutně. Chris se na ni otráveně podíval. "Takhle to stačí?" zeptal se jí ironicky. "To se na mě pořád zlobíš?" odvětila Gabriela smutně. "Co po mně chceš, Gabrielo?" zvýšil na ni Chris hlas, "to se mám lusknutím prstu usmívat od ucha k ucha a tvářit se, že se nic nestalo?" "Ale vždyť se opravdu nic nestalo," odvětila Gabriela jakoby nic, "byla to nehoda. Už jsem ti to vysvětlila." Chris se znovu zadíval z okénka. "Prosím tě, Gabrielo, už jdi," požádal ji a snažil se zůstat v klidu, "dneska už vážně nemám na to, poslouchat tvoje výmluvy!" Gabriela se otočila ke Chrisovi zády a zašklebila se. Poté se k němu otočila se smutným výrazem. "Tak dobrou noc," řekla mu smutně, naklonila se k němu a políbila ho na tvář. "Dobrou noc," odsekl jí Chris a ani se na ni nepodíval. Gabriela vystoupila z auta a celou cestu k domu nadávala na Natalii. Chris zůstal zamyšleně sedět v autě. "Natalie," volal na ni, když byl ve vodě a rozhlížel se, jestli se někde nevynořila. Několikrát se ponořil a vynořil než Natalii našel. Doplaval s ní ke břehu a v náručí ji vynesl ven. Natalia byla v bezvědomí. Položil ji na zem a střídavě jí dával dýchání z úst do úst a masáž srdce. "No tak Natalie, tohle mi nedělej," prosil ji a znovu jí dal dýchání z úst do úst. V tom přišla Natalia k sobě. "A díky bohu," oddychl si Chris a pomohl jí posadit se. "Co se stalo?" ptala se Natalia a přitom odkašlávala. "Už je to v pořádku," utěšoval ji Chris a držel ji v náručí. Natalia se rozhlížela kolem sebe a podívala se na Chrise. Pomalu si začala vzpomínat na hádku s Gabrielou. "Ty jsi mě zachránil," řekla mu šťastně, chytla ho kolem krku a políbila ho. Chris její polibek okamžitě opětoval. "Natalie," řekl zasněně její jméno, "co to se mnou děláš?" usmál se, nastartoval a odjel.

José Manuel čekal před stadionem, tak jak se s Rebecou domluvili. Každou chvíli se díval na hodinky a netrpělivě přešlapoval sem a tam. "Tak už jsem tu," ozvalo se mu za zády. José Manuel se otočil a usmál se na Rebecu. "Víš, že jdeš pozdě," upozornil ji José Manuel s úsměvem. "Já vím, ale to si budeš muset zvyknout," smála se Rebeca, "nejsem zrovna dochvilná." José Manuel se usmál. "Tak kam půjdeme?" zeptal se jí. "Vždyť jsme na místě," odvětila Rebeca se smíchem. José Manuel nechápal. Rebeca se rozesmála a ukázala na stadion. "Co mi tím jako naznačuješ?" stále José Manuel nechápal. "Půjdeme si zabruslit," odvětila Rebeca se smíchem. "No tak to teda ne," odmítal rázně José Manuel, "já jsem na bruslích stál naposledy když mi bylo tak osm." "Tím líp," odvětila Rebeca, "aspoň bude sranda," dodal se smíchem, chytla ho za ruku a táhla ho dovnitř. "Ale vždyť tam teď nikdo nebude, jak se tam chceš dostat?" snažil se z toho José Manuel ještě nějak vymluvit. "Já mám od trenéra povoleno sem chodit kdykoliv," řekla mu Rebeca, "takže je mi líto, ale z tohohle se nedostaneš," dodala se smíchem a vešli dovnitř.

Alejandro se vrátil domů a Raquel na něj v hale čekala. "Ahoj, lásko," pozdravila ho Raquel, vrhla se mu kolem krku a políbila ho. "Páni, takové přivítání," zvolal Alejandro, "to jsem byl asi dneska hodný," dodal se smíchem. "Nevtipkuj," smála se Raquel, "pojď si sednout. Musím ti něco říct," řekla mu, chytla ho za ruku a společně se posadili na gauč. "Jak je Carolině?" zeptal se jí Alejandro. "Myslím, že už líp," odvětila Raquel, "celý den ležela poctivě v posteli a navíc jsme si taky spolu moc hezky promluvily," usmála se. "Tak to jsem rád," usmál se na ni Alejandro. "Alejandro, ale teď ti musím říct něco, co se týká nás dvou," řekla mu Raquel vážně. "Raquel, neděs mě," zvolal Alejandro vyděšeně, "co se děje?" "Dneska jsem volala mému gynekologovi, abych se na zítřek objednala a on mě požádal, jestli bychom zítra nemohli přijít oba," vysvětlila mu Raquel. "Oba?" divil se Alejandro, "a proč?" "Chtěl by nám oběma udělat nějaké testy," odvětila Raquel, "aby zjistil, proč pořád nemůžu otěhotnět," dodala opatrně. Alejandro chápavě přikývl. "Dobře, tak půjdeme spolu," pousmál se na ni. Raquel ho pevně objala. "Mám strach," řekla mu. "Z čeho?" zeptal se jí Alejandro, když se jí podíval do očí. "Z toho, co nám řeknou výsledky těch testů," odvětila Raquel. Alejandro se na ni usmál a chytil ji tvář do dlaní. "Ať budou výsledky jakékoli," řekl jí, "my dva to spolu zvládneme," dodal a poté se něžně políbili.