Láska na druhý pohled

66. kapitola

„Já jsem asi špatně slyšela!" řekla Vanessa a stále na Gabrielu nevěřícně hleděla. „Ne, Vanesso, slyšela jsi dobře! Přišla jsem za tebou, abych tě požádala o odpuštění!" řekla jí Gabriela vážně. Vanessa nevěděla, co si má o tom myslet. „Vím, že je to to poslední, co by si ode mě kdy čekala!" řekla jí Gabriela. „Ano, to je!" přikývla Vanessa. „Ale je to pravda! Opravdu chci, abys mi odpustila!" dodala Gabriela. „A proč bych ti měla věřit?" zeptala se jí Vanessa. „Chápu, že je to pro tebe těžké po tom všem, co jsem ti provedla!" nasadila Gabriela zahanbený výraz, „ale skutečně jsem se změnila. Ten pobyt v sanatoriu ze mě udělal lepšího člověka! Pomohl mi uvědomit si svoje chyby a to, jak moc jsem lidem ubližovala!" dodala smutně. Vanessa z ní byla úplně zmatená. „Nechci, aby si mi odpouštěla hned teď, protože vím, že to není tak lehké! Ale jenom chci, abys věděla, že už proti tobě nic nemám a že doufám, že ty a Chris se dáte zase dohromady!" usmála se na ni Gabriela. „Já a Chris se k sobě nevrátíme! Mám teď Victora!" řekla jí Vanessa. „Copak už pro vás dva neexistuje žádná naděje?" zeptala se jí Gabriela a tvářila se, jak hrozně ji to trápí. „Ne, žádná!" odvětila jí Vanessa stroze. „To mě opravdu mrzí!" zesmutněla Gabriela. „Promiň, Gabrielo, už se musím vrátit k práci!" řekla jí Vanessa. „Jistě, nechci tě zdržovat!" usmála se na ni Gabriela, „měj se, Vanesso!" rozloučila se s ní a odešla. Vanessa se za ní se zmateným výrazem dívala a poté se vydala do ateliéru. Gabriela si přivolala výtah a spokojeně se usmívala. „Jde to jako po másle!" zasmála se.

Susana prostírala stůl, když do kuchyně vešla Rebeca. „Rebeco, přišla si akorát. Zrovna jsem dovařila oběd!" usmála se na ni Susana. „Mami, můžeš toho na chvíli nechat?" chytla jí Rebeca za ruce a usmála se na ni. „Proč? Co se děje?" zeptala se jí Susana. „Někoho jsem ti přivedla," usmála se na ni Rebeca a obrátila se ke dveřím, ve kterých se objevila Alexandra. „Ahoj, mami!" usmála se na Susanu. „Alexandro!" běžela ji Susana obejmout, „vrátila ses mi!" objímala ji. „Ano, vrátila a už tu zůstanu napořád!" objímala ji Alexandra. „Moment!" odtáhla se od ní Susana a střídavě se podívala na své dcery, „vy jste přišly spolu!" uvědomila si, „chcete mi říct, že...?" usmívala se. „Usmířily jsme se, mami!" řekla jí Rebeca šťastně, „Alexandra mi už odpustila!" usmála se na ni. „To je ta nejlepší zpráva, jakou jsem kdy slyšela!" rozplakala se Susana a obě své dcery objala. „Mami!" oslovila ji Alexandra, „ještě s někým si musím promluvit!" řekla jí vážně. „Je ve svém pokoji!" odvětila jí Susana hbitě, protože věděla, že tím Alexandra myslí svého otce. Alexandra přikývla a šla do Federicova pokoje. Rebeca a Susana šly za ní. Federico seděl ve své posteli, a stejně jako posledních osm let, se díval nepřítomným pohledem do prázdna. „Tati!" oslovila ho Alexandra. Federico ten hlas okamžitě poznal a začal se celý třást. Pootočil hlavu, aby svou dceru viděl. V tom k ní začal natahovat svou třesoucí ruku. Rebeca a Susana se na sebe šokovaně podívaly, protože za celých osm let, nebyl Federico schopný žádného pohybu. Alexandra chytla Federica za ruku a přisedla si k němu. „A-a-a-le-le-xan-xan-xan-dro, o-o-o-o-dpusť!" vydal ze sebe Federico. Rebeca a Susana byly v ještě větším šoku. Nejen, že Federico dokázal hýbat rukou, ale po osmi letech i promluvil. „Tati, já už jsem ti odpustila!" rozplakala se Alexandra a objala ho. Hlavu měla položenou na jeho hrudi a plakala. Susana a Rebeca dojetím plakaly také a Federicovi taktéž po tváři stékaly slzy.

Vanessa vešla do ateliéru, a protože viděla, že má Victor zrovna pauzu mezi focením, tak se k němu rozběhla a políbila ho. „Za co to bylo?" usmál se na ni Victor. „Za ty nádherné květiny!" odvětila mu Vanessa, „děkuju ti, Victore!" usmála se na něj. „Jsem rád, že ti udělaly takovou radost!" usmál se na ni Victor. „A jak velkou!" usmívala se Vanessa. „Ale teď si tak říkám, že to tvé poděkování nevyvážilo kvantitu těch květin!" zamyslel se Victor, „budeš muset to své poděkování ještě vylepšit!" poťouchle se usmál. „Ty opravdu nejsi troškař!" zasmála se Vanessa a znovu ho políbila. Victor jí polibek opětoval a sevřel ji ve svém náručí. „Tak jsem ti poděkovala!" přerušila polibek Vanessa, „a jdu zpátky do práce!" rozesmála se a odešla. Vrátila se zpátky do své kanceláře, kde už jí na stole zvonil mobil. Podívala se na displej a viděla, že je to Gregoria. „Mami?" zdvihla to, „cože, už? ... Hned jsem tam!" zavěsila a vyběhla z kanceláře. Gregoria jí totiž informovala, že Ana María začala rodit.