Láska na druhý pohled

47. kapitola

„Čemu se směješ, Gabrielo?" vešla do obývacího pokoje Mirela. Gabriela se na ni usmála. „Jenom mě napadlo, jak se zbavit té potvory, aniž by na mě padlo nějaké podezření, že bych s tím měla něco společného," odvětila jí Gabriela. „Co tě napadlo?" zeptala se jí Mirela. „Promiň, mami, ale nechám si to raději pro sebe," odvětila jí Gabriela, „nerada bych to totiž zakřikla," dodala a odcházela. „Gabrielo," oslovila ji Mirela a Gabriela se na ni otočila. „Nenapadla tě nějaká hloupost, že ne?" ujišťovala se Mirela. „Jakou hloupost máš na mysli?" zeptala se jí Gabriela, „Jessica ti snad něco řekla?" obávala se, že Jessica si pustila pusu na špacír a řekla Mirele o tom, že se pokusila Vanessu zabít. „Co mi měla Jessica říct?" nechápala ji Mirela. Gabriela si oddechla. „Ale to nic," usmála se na Mirelu, „nedělej si starosti, mami, všechno je v nejlepším pořádku," dodala a odešla.

„Tak povídej, co se dělo v tvém životě za posledních třicet let?" zeptal se Juan José Gregorie, když seděli u oběda v jedné restauraci. „Nic zajímavého ale nečekej," zasmála se Gregoria. „Mně zajímá i to nezajímavé," zasmál se Juan José, „ale co mě hlavně zajímá je, jestli si pořád ještě s Vladimirem?" zeptal se jí. „Tak to už bude víc jak 25 let, co jsem tohle jméno slyšela naposledy," zasmála se Gregoria. „Takže asi nejsi," usoudil Juan José se smíchem. „Víš, Juane José, teď když se na to dívám zpětně, tak vlastně Vladimira obdivuju, že se mnou vydržel tak dlouho," začala mu Gregoria vyprávět, „myslela jsem si, že potom, co mu řeknu, že jsem těhotná, tak že uteče a já už ho víckrát neuvidím, ale překvapil mě a myslím, že i sám sebe, když se mnou zůstal. Je pravda, že oženit se se mnou nechtěl a ani nebyl schopný dát naší prvorozené dceři Aně Maríi příjmení, ale na to jak byl nezodpovědný se mnou vydržel opravdu hodně dlouho," usoudila Gregoria, „teprve až když byly Aně Maríi něco málo přes čtyři roky a Vladimir se dozvěděl, že jsem znovu těhotná, tak až tehdy zřejmě dostal strach, že dvě děti by byly na něj už moc a pár dní potom, co jsem mu to řekla, zmizel a už jsem ho nikdy neviděla," dokončila Gregoria své vyprávění, „ale nikdy jsem se jeho odchodem netrápila. Mně, Aně Maríi a mojí druhorozené dceři Vanesse bylo mnohem líp bez něj," dodala s úsměvem. „To věřím, že vám muselo být bez něj lépe," podotkl Juan José. „Bylo," přikývla Gregoria, „měly jsme jedna druhou a nikoho dalšího jsme nepotřebovaly," usmála se. Juan José přikývl. „A jaký byl tvůj život?" zeptala se ho Gregoria. „Po střední škole mi přišlo, že se můj život odehrává v pohádce," začal Juan José vyprávět, „potkal jsem úžasnou ženu. Jmenovala se Celeste a po pár dnech chození jsme si uvědomili, že už nechceme žít jeden bez druhého, a tak jsme se vzali," usmíval se Juan José, „narodila se nám krásná dcera, kterou jsme pojmenovali Raquel a po jejím narození jsme byli těmi nejšťastnějšími lidmi na světě. Tohle štěstí nám vydrželo jen tři roky," zesmutněl Juan José, „Celeste šla jednou ráno na nákup a už se nevrátila. Nějaký bezohledný chlap ji srazil na přechodu a ani se neobtěžoval zastavit," vzpomínal Juan José na nejbolestivější okamžik svého života. „Juane José, to je mi moc líto," soucítila s ním Gregoria a chytla ho za ruku. „Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho vzpamatoval, ale Raquel mi dala sílu jít dál. Kvůli ní jsem to musel překonat a snažit se ji dobře vychovat," dodal Juan José. „Věřím, že si ji dobře vychoval," usmála se na něj Gregoria. „Stejně jako si ty dobře vychovala své dcery," usmál se Juan José, „Ana María je moc milá a Vanessa určitě také," usmál se. „A mimochodem," vzpomněla si Gregoria na něco, „jak to, že si Aně Maríi řekl, že jsi rád, že je zase v pořádku doma," nechápala to Gregoria, „copak ty víš, co se jí stalo?" zeptala se. „Ano, vím," přikývl Juan José. „Ale jak to?" stále to Gregoria nechápala. „Moje dcera byla totiž manželkou Alejandra Martinéze, což je starší bratr Christiana Martinéze, který..." vysvětloval jí Juan José. „...zná Vanessu," doplnila ho Gregoria. Juan José přikývl. „Chris se o tom únosu Any Maríi dozvěděl od Vanessy a já zase od něj," vysvětloval jí Juan José, „chtěl jsem tě pozvat na oběd v ten den, kdy se to stalo, ale právě jsem se tam potkal s Chrisem a ten mi řekl, co se stalo, takže jsem pak za tebou ani raději nešel," vysvětlil jí Juan José. Gregoria chápavě přikyvovala. „Říkal si, že tvá dcera byla manželkou Alejandra Martinéze. Takže už není?" zeptala se Gregoria. „Je to jen pár dní, co se rozvedli," odvětil jí Juan José, „Alejandro jí hodně ublížil," dodal nenávistně. „To jeho bratr mé dceři taky," pronesla Gregoria taktéž nenávistně. „Nebavme se ale už o smutných věcech," navrhl Juan José, „jsem rád, že jsem tě po letech zase potkal a nechci to příjemné setkání ničím kazit," usmál se. „To já taky ne," usmála se Gregoria.