Láska na druhý pohled

74. kapitola

Bylo ráno dalšího dne. Gregoria se chystala k odchodu ze svého domu, když někdo zaklepal na dveře. Šla otevřít a před sebou spatřila Chrise. „Dobré ráno, paní Solanová!" slušně ji pozdravil, „ještě před tím než mi zavřete dveře před nosem, tak vám musím říct, že jdu sice za Vanessou, ale nechci s ní mluvit o nás dvou! Jde o něco jiného!" řekl jí rychle. Gregoria se pousmála a odstoupila od dveří, aby mohl Chris vejít. Chris vešel dovnitř, ale byl překvapený, že ho pustila tak snadno, bez jakýchkoliv výčitek. Oba vešli do kuchyně. „Christiane," oslovila ho Gregoria, „chtěla bych vám říct, že už jsem vám odpustila to, co jste udělal mé dceři!" řekla mu vážně. Chris byl ještě překvapenější. „Každý děláme chyby, ale vy jste ji olitoval a protrpěl si kvůli ní dost! Už nemám důvod vás nenávidět, když vím, jak moc mou dceru milujete, a vím, že byste jí už nikdy neublížil!" řekla mu Gregoria. „To vás ujišťuju, už nikdy bych jí neublížil!" ujistil ji Chris, „děkuji vám, že jste mi to řekla. Moc si vašeho odpuštění vážím, paní Solanová!" usmál se na ni Chris. „Já jsem Gregoria!" podala mu Gregoria ruku. „Chris!" stiskl jí Chris ruku a oba se na sebe usmáli. Do kuchyně vešla Vanessa, a když je viděla, zarazila se. „Co se to tu děje?" nevěděla, co si má myslet. „Tak já už vás nechám!" řekla Gregoria a ze stolu si vzala nákupní tašku, „Vanesso, takže ve 12 u Any Maríi!" připomněla jí. „Ano, mami, budu tam!" usmála se na ni Vanessa. „Na shledanou, Chrisi!" rozloučila se s ním Gregoria. „Na shledanou, Gregorie!" usmál se na ni Chris. Gregoria odešla. „Co to bylo? Ty se přátelíš s mou matkou?" divila se Vanessa. „Zdá se, že už mě přijali všichni tví blízcí, jen ty ne!" podotkl Chris smutně. Vanessa nevěděla, co na to říct. „Co tady vlastně děláš?" raději rychle změnila téma a posadila se ke stolu. „Přišel jsem tě požádat o pomoc!" řekl jí Chris a přisedl si k ní, „vlastně o pomoc pro Daniela!" dodal. „Proč já bych zrovna jemu měla pomáhat?" zašklebila se Vanessa. „Protože Marisol je tvá nejlepší kamarádka, a protože se oba milují!" řekl jí Chris. „Vážně?" zasmála se Vanessa ironicky, „tak proč se potom tři čtvrtě roku tahal s tou mrchou Paolou?" zeptala se ho. „Jak řekla tvá matka, každý děláme chyby a já si myslím, že si každý zaslouží druhou šanci!" poznamenal Chris, „Daniel už si uvědomil, co udělal a chce to napravit! Chce Marisol získat zpátky, co nejdřív, aby dohnal ten ztracený čas!" vysvětlil jí. „A zamyslel se ten tvůj povedený kamarád, co třeba chce Marisol? Co když ona se k němu vrátit nechce?" zeptala se ho Vanessa. „Ty samozřejmě znáš Marisol nejlíp o tom není pochyb, ale já jí taky trochu znám. Každý den ji potkávám v práci a vidím, jak se na Daniela dívá!" upozornil ji Chris, „navíc ona si hned za něj nenašla náhradu, aby na něj zapomněla!" dodal. „Narážíš na někoho konkrétního?" zašklebila se Vanessa. „To víš sama nejlíp!" odvětil jí Chris. Vanessa se opět zašklebila. „A v čem já mu mám vlastně pomoct?" zeptala se. „Když teď se mnou pojedeš k Danielovi domů, tak on ti všechno vysvětlí!" odvětil jí Chris. „A proč za mnou nepřišel sám? Proč posílal tebe?" zeptala se ho Vanessa. „Protože si myslel, že by si ho nevyslechla!" odvětil jí Chris. „A proč si myslel, že vyslechnu tebe?" zeptala se ho Vanessa. „Protože mě vždycky vyslechneš, i když třeba nechceš!" dobíral si jí Chris. Vanessa se na něj zamračila. „Pojedeme?" zeptal se jí Chris. „Dobře," souhlasila Vanessa, „ale dělám to jen kvůli Marisol, protože chci, aby byla šťastná!" dodala. „To já taky!" přikývl Chris. „Tak jdeme!" zvolala Vanessa a oba se ve stejnou chvíli postavili a svými těly si tak zatarasili cestu. Opět byli tak blízko sebe a oběma srdce hlasitě tloukla. „Tak už pojďme!" vzpamatovala se Vanessa a obešla ho. Chris se usmál a šel za ní.

Martinézovi se sešli v jídelně u snídaně. Snídaně probíhala v poklidu až do příchodu služebné, která pro ně měla nemilou zprávu. „Pane Gustavo, je tu zase slečna Gabriela!" oznámila mu a všichni vyvrátili oči v sloup. „Chce mluvit s panem Chrisem, ale když jsem jí řekla, že není doma, tak se rozhodla na něj počkat, ale já nechci, aby byl zase pan Chris naštvaný, až ji tady uvidí, když nám navíc nakázal ji sem nepouštět!" vysvětlila mu služebná. „V pořádku, Tino, my se o ni postaráme!" řekl jí Gustavo. „Ne, tati, jen v klidu seď, já tam jdu!" vstal od stolu Alejandro a odešel. Gabriela seděla v hale na pohovce s úsměvem od ucha k uchu. „Gabrielo," oslovil ji Alejandro. „Alejandro!" vstala Gabriela z pohovky a políbila ho na tvář, „jaká byla svatba?" zeptala se ho. „Krásná!" odvětil jí Alejandro stroze, „co tady zase děláš?" zeptal se jí. „Přišla jsem za Chrisem!" odvětila mu Gabriela. Alejandro se rozesmál. „Gabrielo, zůstane ti v hlavě alespoň něco z toho, co ti lidé říkají?" zeptal se. „Jak to myslíš?" nechápala ho Gabriela. „Chris ti nejmíň stokrát řekl, že si nepřeje, abys sem chodila, a ty se tu stejně každý den zjevíš jakoby nic!" upozornil ji Alejandro. „Já ale nechci o Chrise přijít, pochop to! Chodili jsme spolu víc jak pět let a ty vazby mezi námi nejdou tak snadno zpřetrhat!" vysvětlila mu Gabriela. „Chris je už dávno zpřetrhal a šlo mu to poměrně snadno!" posměšně se Alejandro pousmál. „Však on to ještě rád vezme zpátky!" usmála se na něj Gabriela. „Myslím, že ne!" zasmál se Alejandro, „a už odejdi, Gabrielo!" přikázal jí. „Ty mě vyhazuješ?" zatvářila se Gabriela dotčeně. „Vidíš, ještě trochu chápavá jsi!" rozesmál se Alejandro. „Nejednej se mnou jako s idiotem!" obořila se na něj Gabriela. „Tak už běž a nebudu muset s tebou tak jednat!" odvětil jí Alejandro. Gabriela si z pohovky vzala svou kabelku a nenávistně se na Alejandra zahleděla. „Vyřiď Chrisovi, že ať chce nebo nechce, tak za ním stejně budu dál každý den chodit! Budu za ním chodit tak dlouho, dokud mě znovu nepožádá o ruku! A jestli ho máš rád, tak ho budeš přesvědčovat, aby to udělal, co nejdřív, protože jestli to neudělá, tak by se mu klidně něco mohlo stát!" vyhrožovala mu Gabriela, „a nejen jemu! Všem, kdo mi bránili s ním být!" dodala s vážnou tváří a odešla. „To myslela vážně?" ozvalo se za Alejandrem. Alejandro se otočil a usmál se na Raquel. „Miláčku," objal ji kolem pasu, „Gabriela jenom štěká, ale nekouše!" uklidňoval ji, „neměj strach!" políbil ji na vlasy a objal ji.