Láska na druhý pohled

59. kapitola

„Pane Martinézi, ráda vás zase vidím," usmála se Vanessa na Gustava a podala mu ruku. „I já tě zase rád vidím, Vanesso," opětoval jí úsměv Gustavo a stiskl jí ruku, „děvče, ty si snad den ode dne krásnější," polichotil jí. „Děkuji vám," usmála se na něj Vanessa, „paní de Elbittarová, i vás zase ráda vidím," podala ruku Beatriz. „Jenom Beatriz," usmála se na ni Beatriz a stiskla jí ruku. Gustavo, Beatriz, Alejandro a Carolina se mezitím seznámily s Vanessinou rodinou a přáteli, zatímco Vanessa, stále zavěšená do Victora, přistoupila ke Chrisovi a Gabriele. „Gabrielo, sluší ti to," řekla jí Vanessa zdvořile. „I tobě," odvětila jí Gabriela s malým úšklebkem, „ještě, aby ti to neslušelo, když s Victorem tvoříte tak krásný pár!" dodala provokativně. „Taky si myslím!" schválně se Vanessa před Chrisem na Victora zamilovaně usmála. Chris už neměl daleko k vybuchnutí, ale v tom k němu přistoupil jeho otec, položil mu ruku na rameno a pohledem ho žádal, aby si vzpomenul na slib, který mu ráno dal, že bude své emoce držet na uzdě. Chris pokývl hlavou, čímž mu naznačil, aby se nebál. Gustavo se na něj usmál a odešel. „Chrisi, proč mlčíš?" zeptala se ho Gabriela, „taky nám něco řekni!" pobízela ho. „Dej mi pokoj!" zdůraznil jí Chris, „stačí?" dodal ironicky, smutně se podíval na Vanessu a odešel. Vanessa měla, co dělat, aby se nezačala smát Gabrielinu naštvanému výrazu. „Tak zatím, Gabrielo!" přehnaně se na ni Vanessa usmála a i s Victorem odešla. Gabriela se tvářila nenávistně.

O pár minut později, když už byli všichni hosté usazeni, se na molu objevili Gustavo s Estelou, kteří přehlídku uvedli, a ta ihned začala. Jakmile se na molu objevila Paola, začaly cvakat desítky fotoaparátů. Mezi fotografy byli i Marisol s Victorem. Marisol byla ráda, že může přehlídku sledovat jen skrz fotoaparát, protože si uměla živě představit, jak se asi Daniel dívá na Paolu, a tak byla ráda, že je toho ušetřena. Alejandro přehlídku moc nesledoval, protože se neustále díval na Raquel, která seděla naproti němu. A i když se Raquel snažila na něj nedívat, i její oči na něm občas spočinuly. A ani Chris vůbec přehlídku nesledoval. Těšilo ho, že se může dívat jen na Vanessu. Vanessa po celou dobu cítila jeho pohled, ale schválně se na něj ani jednou nepodívala. Stále si něco špitala se Stacie a úplně Chrise ignorovala, což ho hrozně rozčilovalo. Přehlídka dopadla velmi dobře a na konci všichni hosté tleskali ve stoje. Poté se všichni rozutekli do různých stran sálu. Pochutnávali si na dobrém občerstvení, popíjeli, tancovali, anebo si jen povídali. „Jak se cítíš?" zeptal se David Alexandry, když se posadili ke stolu. „Dobře," odvětila mu Alexandra, „překvapivě dobře," usmála se. „Až budeš chtít jít domů, stačí říct," řekl jí David. „Ne, ještě se mi nechce! Líbí se mi tady," odvětila mu Alexandra. „To jsem rád," usmál se na ni David a políbil ji. „Jsi krásná!" znovu Diego polichotil Aně Maríi, když spolu tancovali. „To už jsi mi dnes večer řekl několikrát!" zasmála se Ana María. „A nejspíš ti to ještě několikrát řeknu!" usmál se na ni Diego, „jsi teď totiž ještě mnohem krásnější," dodal. „To bude asi tím těhotenstvím," usmála se Ana María, „říká se, že ženy v těhotenství vždy zkrásní!" pousmála se. „A ty jsi toho důkazem!" usmál se na ni Diego a oba se něžně políbili. „Gustavo, co budeme dělat?" zeptala se ho Beatriz, když spolu seděli u stolu. „Co máš na mysli?" zeptal se jí Gustavo. „Co budeme dělat s tvými dětmi?" zeptala se ho Beatriz, „podívej se na ně," oba se postupně podívali na Alejandra, Chrise a Carolinu, kteří stáli osamoceně v některé části sálu a smutně se dívali na své lásky. „Já vím," vzdychl Gustavo smutně, „tolik mě mrzí, když je vidím tak utrápené! A teď když já sám jsem šťastný, tak mě to trápí ještě víc, když oni šťastní nejsou!" smutně se na Beatriz usmál a políbil ji na ruku. „Na takové velké akci jsem byla naposledy na škole!" řekla Gregoria Juanu José, když stáli u stolu s občerstvením, „pak už nebylo kdy a ani s kým," dodala. „Já jsem taky na ničem podobném dlouho nebyl," odvětil jí Juan José, „naposledy se svojí ženou a to už je taky hodně let," dodal. Gregoria přikývla. „A rozhodně jsem si nemyslela, že se do společnosti dostanu prostřednictvím své dcery," dodala se smíchem, „myslela jsem si, že už budu do konce života zavřená jen doma," smála se. „To nebudeš," chytil jí Juan José za ruku, „se mnou se ti to nestane," usmál se na ni. Gregoria mu úsměv opětovala a oba se políbili. „Marisol, neměla by si tolik pít!" radila jí Stacie, „víš, že ti to nedělá dobře!" upozornila ji. „Mně, že to nedělá dobře?" zvolala Marisol už částečně opilým hlasem, „mně je naprosto skvěle!" rozesmála se a vzala si od kolemjdoucího číšníka další skleničku šampaňského. „To vidím, že je ti skvěle," vzdychla Stacie.