Láska na druhý pohled

72. kapitola

„Ne, Chrisi, nebudu se vdávat!" odvětila mu Vanessa. „Tak proč potom ty šaty?" nechápal Chris. „David se zítra žení a já jsem jeho snoubence pomáhala šaty vybírat! A pak mě jen tak z legrace napadlo si taky nějaké zkusit! To je všechno!" vysvětlila mu Vanessa. „Takže se nebudeš vdávat?" ujišťoval se Chris ještě jednou. „Ne, nebudu!" zopakovala mu Vanessa. „Díky Bohu!" oddechl si Chris a objal ji, „nesnesl bych pomyšlení, že by sis měla vzít někoho jiného!" řekl zoufale. Vanessa se od něj odtáhla. „Ale jednou se to stejně stane!" řekla mu. „Ne, Vanesso, to ne!" zakroutil Chris hlavou, „proč to pořád děláš? Proč mě pořád odmítáš?" ptal se jí zoufale, „ale hlavně mi neříkej, že je to kvůli tomu, že miluješ Victora, protože vím, že to tak není!" dodal. „Já ale mám Victora ráda!" odvětila mu Vanessa. Chris se pousmál a pohladil ji po tváři. „Já vím, že ho máš ráda, ale miluješ mě!" zdůraznil jí. „Chrisi, prosím tě, tohle mi nedělej!" žádala ho Vanessa chvějícím se hlasem. „Miláčku, já už nevím, co mám dělat! Já už nevím, jak tě mám přesvědčit, abys věřila tomu, že už ti nikdy v životě neublížím!" chvěl se hlas i Chrisovi. „Chrisi, prosím tě, odejdi!" požádala ho Vanessa. „Ne, já nemůžu odejít!" chytil Chris její obličej do dlaní, „já už nechci odejít sám! Chybíš mi, lásko moje, tolik mi chybíš!" rozplakal se. „Chrisi, pochop to, já se k tobě prostě nemůžu vrátit!" zalesklo se Vanesse v očích. „Já se to snažím chápat, ale nejde mi to!" vzlykal Chris, „vím jen to, že jestli budu muset žít bez tebe, tak raději umřu!" pevně ji objal. „Chrisi, takovéhle věci neříkej!" rozplakala se už i Vanessa. „Tak mě je nenuť říkat!" podíval se jí do očí, „zůstaň se mnou, prosím tě!" žádal ji zoufale. Vanessa zavzlykala. Chris znovu chytil její obličej do dlaní a políbil ji. Vanessa ani neprotestovala, ihned jeho polibek opětovala. „Nejspíš opět ruším, že ano?" ozvalo se za nimi. Vanessa a Chris se od sebe odtrhli a uviděli Victora.

Alejandro vešel do svého pokoje. Na zem položil kufřík a sundal si sako, které položil na postel. Poté vešel do vedlejšího pokoje, aby se podíval na svého syna. Gustavo spal v ohrádce. Alejandro si k ohrádce klekl a usmál se na Gustava. „Ty už spinkáš?" podivil se, „kdopak tě takhle krásně uspal?" zeptal se ho s úsměvem, „tvoje maminka?" hádal. „Ano!" ozvalo se za ním. Alejandro ztuhnul. Byl to ten hlas, který tak miloval? Vstal a pomalu se otočil. A ztuhnul podruhé, když před sebou spatřil Raquel. „Alejandro!" usmála se na něj Raquel. Alejandro chtěl něco říct, ale nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Jenom střídavě ukazoval na Raquel a na Gustava. Raquel se na něj usmála a podala mu dopis od Jessicy. Alejandro se na ni nechápavě zahleděl a začetl se do dopisu. Když ho dočetl, šokovaně se na Raquel podíval. „Přeješ si to samé, co Jessica? Chceš, abych byla Gustavovou matkou?" zeptala se ho Raquel. Alejandro odhodil dopis, přitáhl si Raquel k sobě a začal ji líbat. Raquel jeho polibky opětovala. Oba se pevně objímali a vychutnávali si ten dlouhý polibek plný lásky. Ani jeden z nich už nedoufal, že tato chvíle nastane a nyní byla tady. Od této chvíle už budou moci být navždy spolu.

„Victore, já ti to vysvětlím!" řekla mu Vanessa nervózně. „Nemusíš, Vanesso, já to chápu!" odvětil jí Victor klidně, „Martinézi!" obrátil se na Chrise, „byl by si tak laskav a nechal bys mě s mou přítelkyní o samotě!" slovo „přítelkyně" hodně zdůraznil, aby Chris pochopil, že on stále trvá na tom, že s Vanessou přese všechno zůstane. „Tebe já poslouchat nebudu!" odsekl mu Chris. „Chrisi, prosím tě, odejdi!" požádala ho Vanessa. Chris už tento její výraz znal, a tak věděl, že je zbytečné klást odpor. Smutně se na ni zahleděl a odešel. „Victore," oslovila ho Vanessa zahanbeně, „jestli se se mnou chceš hned teď rozejít, tak to pochopím! Už jsem ti totiž ublížila mockrát a nechci to dělat dál!" řekla smutně. „Já taky nechci, abys mi dál ubližovala, ale taky nechci, aby si dál ubližovala sama sobě!" odvětil jí Victor. „Jak to myslíš?" nerozuměla mu Vanessa. Victor jí chytil za ruku a oba se posadili ke stolu. „Řekl jsem ti, že tě neopustím a to hodlám dodržet!" zdůraznil jí Victor, „protože tě miluju! Protože jsem nikdy nikoho takového jako ty nepotkal, a proto o tebe nechci přijít!" dodal. „Ale já si tě nezasloužím!" zavzlykala Vanessa, „podívej se, co dělám! Pokaždé když jsem blízko Chrise, tak tě zradím!" rozplakala se. Victor jí chytil za bradu a upřeně se jí zahleděl do očí. „Tak s tím budeme muset něco dělat!" řekl jí. „Jenže to není tak snadné! Já už nevím, co mám dělat!" plakala Vanessa, „nechci ti ubližovat, ale...!" „Ale nic!" přerušil ji Victor, „ty mnohem víc ubližuješ sama sobě, protože si stále pod Chrisovou mocí a to není dobře! Ty se z toho musíš dostat!" upozornil ji, „a já vím jak!" dodal. „Jak?" zeptala se ho Vanessa. „Na nějaký čas spolu my dva někam odjedeme!" navrhl jí Victor, „ty budeš daleko od Chrise a blízko mě! Tak snadněji zapomeneš na něj a do mě se zase snadněji zamiluješ!" usmál se na ni, „co ty na to?" zeptal se jí. Vanessa na něj zmateně hleděla.