Láska na druhý pohled

55. kapitola

„Byla řeč o mně?" usmál se Victor na Vanessu a Marisol. „Ano, byla!" vstala Vanessa od stolu a objala Victora kolem ramen, „právě jsem tady své nejlepší kamarádce říkala, jak jsem moc šťastná, že jsem se rozhodla s tebou chodit!" usmála se na něj. „Tak to jste vedly opravdu krásné téma!" rozesmál se Victor a políbil ji. Marisol si odkašlala, aby se jim připomněla. „Victore, dovol, abych ti představila svou nejlepší kamarádku Marisol Luzardovou," představila mu Vanessa Marisol, „a, Marisol, tohle je Victor Mejías, můj nový přítel," představila jí Victora. Marisol se postavila a s Victorem si podali ruce. „Moc mě těší, Marisol," usmál se na ni Victor, „ty jsi ta má kolegyně fotografka, nemýlím-li se," ujišťoval se. „Ano, to jsem já," přikývla Marisol, „taky mě těší," pokusila se o úsměv a poté se odvrátila. Vanesse se její chování vůbec nelíbilo. „Victore, proč si vlastně přišel?" změnila téma. „Estela mě pro tebe poslala. Potřebujeme v ateliéru tvou pomoc," odvětil jí Victor. „Hned přijdu, jenom se s Marisol rozloučím," řekla mu Vanessa. Victor přikývl. „Rád jsem tě poznal, Marisol," usmál se na ni. Marisol se na něj křečovitě usmála a Victor odešel. „Marisol, co to mělo znamenat?" obořila se na ni Vanessa. „Co jako?" nechápala ji Marisol. „Proč si k němu byla tak nepřátelská?" zeptala se jí Vanessa, „vždyť ještě ráno si z něj byla nadšená!" připomněla jí. „Vanesso, já vím, že jsem ti radila, aby ses už nějak rozhodla, a je dobře, že si to udělala, ale...," odmlčela se Marisol. „Ale co?" zeptala se jí Vanessa. „Ty ses rozhodla akorát rozumem! Ale srdcem ještě zdaleka ne!" upozornila ji Marisol. „Tohle nebudu poslouchat!" rozzlobila se Vanessa. „Protože nechceš slyšet pravdu! Od té doby, co si prošla tou proměnou, nikdy nechceš slyšet pravdu!" řekla jí Marisol vážně, „ale jednu pravdu ti teď řeknu! Když jsem dnes mluvila s Chrisem a řekla jsem mu, že o něj nemáš zájem, tak jak jsi mi poručila, tak jsem mu řekla i něco sama za sebe!" vyprávěla jí, „řekla jsem mu, že mu fandím!" Vanessa na ni vykulila oči. „Ano, řekla jsem mu, že mu fandím, protože to tak je! Mám Chrise ráda a vím, že on je pro tebe ten jediný pravý!" zdůraznila jí Marisol. „A to jak mi ublížil, na to už si zapomněla?" zakřičela na ni Vanessa. „Vanesso, ale to už je víc jak pět let!" zakřičela na ni i Marisol, „a za tu dobu se z něho stal skvělý, čestný muž, který tě ani na vteřinu nepřestal milovat! Vanesso, vzpamatuj se!" křičela na ni. „Ne, Marisol, já už tohle opravdu nechci poslouchat!" rozčilovala se Vanessa, „nechci se s tebou hádat zrovna kvůli němu! Dnes jsem se rozhodla pro Victora a to je moje poslední slovo!" dodala důrazně, „a promiň, už musím jít," a odešla. Marisol zoufale pokroutila hlavou.

„Je tak krásný ten můj vnuk!" rozplýval se Gustavo, když šel spolu s Beatriz nemocniční chodbou. „Ano, je moc krásný," usmívala se Beatriz. „Nemyslel jsem si, že ještě někdy budu takhle šťastný!" vyprávěl jí Gustavo. „Závidím ti," trochu Beatriz zesmutněla. „Co ten smutný pohled?" zastavil ji Gustavo. „Ty se teď raduješ ze svého prvního vnuka a já ani nikdy nezažila ten pocit štěstí z narození svého dítěte!" vysvětlovala mu Beatriz smutně. „Beatriz," chytil ji Gustavo za ruce, „já vím, že to, co ti teď řeknu, ti nemůže vynahradit ten pocit, když se žena stane matkou, ale pokud mi řekneš ano, tak můžeš být alespoň náhradní matkou mým dětem a náhradní babičkou mému vnukovi," usmál se na ni. „Gustavo, jak to myslíš?" zeptala se ho Beatriz s nechápavým smíchem. „Beatriz, od chvíle, co si se vrátila, jsem začal pociťovat něco, co už jsem dlouhá léta necítil," vysvětloval jí Gustavo, „stále Lucíu miluju, ale už jsem dlouho sám! A už nechci být sám!" zhluboka se nadechl, „zamiloval jsem se do tebe!" usmál se na ni. Beatriz se doširoka usmála. „Já cítím to samé, Gustavo!" přiznala se mu, „ale kdyby ses nevyslovil, tak bych to nikdy neřekla nahlas! Z úcty k Lucíi bych se nikdy neodvážila!" vysvětlila mu. Gustavo se zasmál. „Takže ještě štěstí, že se Gustavo narodil, protože jen díky té euforii jsem se dokázal vyslovit!" řekl jí. „Malý Gustavo přinesl štěstí všem," usmála se na něj Beatriz, „i velkému Gustavovi!" dodala se smíchem. Gustavo se rozesmál, po chvíli oba zvážněli a začali se líbat. Chris a Carolina se už nějakou chvíli dívali přes sklo na malého Gustava. „Chrisi, nechceš něco k pití? Já mám žízeň, tak bych došla pro něco do automatu," řekla Carolina. „Ne, děkuju," odvětil jí Chris. „Tak já jsem hned zpátky," řekla mu Carolina a odešla. Než však došla k automatu, narazila na Gustava a Beatriz, kteří se ještě stále líbali. Carolina na ně s šokovaným úsměvem hleděla. Když se vzpamatovala, rozeběhla se zpátky ke Chrisovi. „Chrisi, pojď honem se mnou," chytla ho za ruku a tahala ho pryč. „Carolino, co se děje?" nerozuměl jí Chris. „Tohle se děje!" ukázala na Gustava a Beatriz. Chris se usmál. „Tak se tvoje přání splnilo!" řekl Carolině. „No neříkala jsem to od začátku, že by byli pěkný pár!" smála se Carolina. „Jsi naše hlavička!" objal ji Chris kolem ramen a políbil ji na vlasy. „Jdeme za nimi," chtěla jít Carolina za nimi, ale Chris ji zadržel. „Prosím tě, teď je neruš! Určitě by jim to nebylo příjemné," upozornil ji Chris, „a neměla jsi náhodou žízeň?" připomněl jí. „Ale já jim jen chtěla poblahopřát," řekla mu Carolina. „Na to bude ještě spousta času," řekl jí Chris a odvedl ji pryč.