Láska na druhý pohled

75. kapitola

„Vanesso, tak řekni něco!" pobídl ji Victor. Vanessa na něj zmateně hleděla. „Estelo!" oslovila ji, „jsi si jistá, že já jsem ta pravá, která by měla tvým přátelům pomoci?" zeptala se jí. „Jsem o tom přesvědčena!" ujistila ji Estela, „udělala jsi pro mou agenturu velký kus práce a jsem si jistá, že to samé dokážeš i v agentuře mých přátel!" usmála se na ni, „navíc jsi v New Yorku pět let žila a pracovala! Víš, jak to tam chodí, tak už tě nemůže nic překvapit!" dodala. „Vanesso," oslovil ji Victor, „mluvili jsme přeci o tom, že bychom spolu na nějaký čas odcestovali a tohle je ideální příležitost!" usmál se na ni. Vanessa váhala. Nechtěla znovu opouštět svou rodinu a přátelé, ale uvědomovala si, že by pro ni tato nabídka byla dalším mezníkem v její kariéře. Navíc by nemusela stále čelit Chrisovi. „Vanesso, nechci tě do ničeho nutit! Můžeš si to rozmyslet!" řekla jí Estela. „Ne, já si nemám co rozmýšlet!" odvětila jí Vanessa a podívala se na Victora, „já a Victor do New Yorku pojedeme!" řekla rozhodně. „Vanesso, věděla jsem, že mě nezklameš!" spokojeně se Estela usmála. „Uvidíš, miláčku, bude to všechno perfektní!" usmál se Victor na Vanessu a políbil ji na ruku. Vanessa se na něj křečovitě usmála.

O týden později

„Tak a mám hotovo!" zapnula Vanessa zip svého kufru. „Vanesso!" oslovila ji Gregoria, která s ní byla v jejím pokoji, „nechceš si tu cestu ještě rozmyslet?" zeptala se jí. Dřív než Vanessa stačila odpovědět, začal jí zvonit mobil. Natáhla se pro něj na noční stolek a podívala se na displej. Usmála se a zdvihla ho. „Ahoj, Davide! ... Tak už se vracíte? ...Jasně, že se nezlobím, já to chápu! ...Pak mi dejte vědět, jak jste dopadli, ano? ... Taky tě mám ráda a všechny ode mě pozdravuj! ...Dobře, pa, pa!" zavěsila a vrátila mobil na noční stolek. „Copak?" zeptala se Gregoria. „David, Alexandra, její sestra a její přítel už jsou na cestě domů! Za mnou na letiště to ale nestihnou, protože nejdřív musejí na stanici a nějak to vyřešit s Rebečiným přítelem!" vysvětlila jí Vanessa. Gregoria chápavě přikývla. „A co mi odpovíš na mou otázku?" zeptala se. „Na jakou?" už na ni Vanessa zapomněla. „Ptala jsem se tě, jestli si tu cestu nechceš ještě rozmyslet!" připomněla jí Gregoria. Vanessa vzdychla. „Mami, kolikrát jsi mi tuto otázku za poslední týden položila?" zeptala se. „Nepočítala jsem to!" odvětila jí Gregoria. „To já taky ne!" zasmála se Vanessa, „ale bylo to nejmíň jednou denně!" upozornila ji, „mami, já vím, že se ti bude stýskat, ale to mně taky!" objala ji, „ale tentokrát tam nebudu tak dlouho, to ti slibuju!" usmála se na ni, „jenom tu agenturu postavím zpátky na nohy a hned se vrátím domů!" slíbila jí. „Vanesso, já si nejsem jistá, že děláš dobře! Podle mě je ta cesta zbytečná!" upozornila ji Gregoria. „Proč zbytečná? Mami, ty nechceš, abych byla ve své práci úspěšná?" zeptala se jí Vanessa. „Ale to samozřejmě ano, miláčku!" pohladila ji Gregoria po vlasech, „jenom si myslím, že odjíždíš i kvůli něčemu jinému, než je jenom tvá práce!" řekla jí, „nebo spíš kvůli někomu jinému!" opravila se. „Mami, netrap mě!" řekla jí Vanessa zoufale, „už jsem se jednou rozhodla a své rozhodnutí nezměním!" dodala rozhodně. „Tak dobře, už o tom nebudeme mluvit!" slíbila jí Gregoria. „Děkuju!" usmála se na ni Vanessa. Gregoria se podívala na hodinky. „Je nejvyšší čas jet!" řekla. Vanessa přikývla. Gregoria vzala jeden Vanessin kufr a odešla. Vanessa vzala druhý, smutně se rozhlédla po svém pokoji a také odešla.

Raquel byla s malým Gustavem ve své ložnici. Gustavo ležel na posteli, Raquel seděla u něj, dělala na něj vtipné grimasy a Gustavo se tomu smál. „Ty seš ten nejkrásnější chlapeček na světě, víš to?!" usmívala se na něj. „A co já?" vyšel z koupelny Alejandro. „Vy oba jste ty nejkrásnější kluci na světě!" usmála se na něj Raquel. Alejandro si k nim přisedl a Raquel políbil. „Miluju tě!" usmál se na ni. „Už jsi mi to dneska řekl nejmíň třikrát!" zasmála se Raquel. „A budu ti to opakovat neustále! Musím přeci dohnat ten dlouhý rok, kdy jsem ti to říkat nemohl!" řekl jí Alejandro smutně. Raquel ho políbila. „Už na to nemysli, je to pryč!" řekla mu, „teď když jsem tu s tebou a Gustavem, tak už jsem na všechno zapomněla!" dodala. Alejandro se na ni usmál a oba se něžně políbili. Někdo jim zaklepal na dveře. „Dále!" zavolal Alejandro. Do pokoje vešel Chris. „Promiňte mi, že vás ruším!" omluvil se, „ale potřebuju si půjčit tvoje auto, Alejandro! Moje nechce nastartovat a já nemám čas zkoumat, co s tím je!" vysvětlil. „Jasně," vytáhl Alejandro klíče od auta z kapsy a hodil mu je. „Díky, Alejandro, máš to u mě!" chytil je Chris a chtěl odejít. „Počkej a kam se tak ženeš?" zeptal se ho Alejandro. „Dneska Vanessa odjíždí!" odvětila mu místo Chrise Raquel. Chris přikývl. „A jestli jí v tom odjezdu nezabráním, tak už ji nadobro ztratím! A to by pak byl můj konec!" řekl Chris vážně a odešel. „Snad se mu to podaří!" doufal Alejandro. „Taky doufám, ale s tou Vanessinou tvrdohlavostí těžko říct, jak to dopadne!" vzdychla Raquel.