Láska na druhý pohled

77. kapitola - Finále

„Ne, to není pravda! To nemůže být pravda! Chris nemůže být mrtvý!" zakřičela Vanessa na lékaře. „Opravdu je mi to líto, slečno!" řekl jí lékař. „Ne, to ne! Já tomu nevěřím! Odmítám tomu věřit!" rozplakala se Vanessa. Strčila do lékaře a vběhla na sál. Jedna ze sester právě zakrývala Chrisovo tělo, když tam Vanessa vběhla. „Ne, přestaňte!" zakřičela na ni a odstrčila ji. Zahleděla se na Chrisovo tělo a třesoucíma se rukama ho pohladila po tváři. „Chrisi, lásko moje, ty přeci nejsi mrtvý!" plakala, „prosím tě, miláčku, prober se, moc tě o to prosím!" hlavu si opřela o jeho a objala ho, „prosím tě, Chrisi, prober se! Odpusť mi, že jsem ti tolik ubližovala, moc mě to mrzí! Chci to všechno napravit, ale musíš se ke mně vrátit, prosím! Já tě miluju, lásko! Miluju tě nejvíc na tomto světě! Prosím tě, Chrisi, prober se, nemůžeš mě opustit, já ti to nedovolím! Chrisi, lásko, prosím, vzbuď se!" zoufale plakala. Mezitím na chodbě před sálem všichni Chrise oplakávali. Byla to pro všechny obrovská rána. V tom se kousek od nich objevilo bílé světlo, které přivedlo Chrisova ducha. Byl celý v bílém a zmateně se díval kolem sebe. „Kde to jsem? Co se to stalo?" ptal se sám sebe, když si všiml své rodiny a přátel. Šel k nim blíž a nechápal, proč všichni pláčou. „Tati, co se děje?" zeptal se Gustava, který plakal v náručí Beatriz. Gustavo mu neodpověděl, protože ho nemohl slyšet. „Tati?" Chrisův duch se ho dotkl, ale jeho ruka prošla skrz Gustavovo tělo. Chris ničemu nerozuměl. Přistoupil k Alejandrovi, kterého utěšovala taktéž plačící Raquel, a zkusil se dotknout jeho. Ale stalo se mu to samé. „Co se to se mnou stalo?" byl Chrisův duch zmatený. „Migueli!" zaslechl hlas své sestry a podíval se na ni. „Migueli, Chris je mrtvý!" plakala Carolina, „co si bez něj počnu?" ptala se. Plačící Miguel ji políbil na tvář a objal ji. „Já jsem mrtvý?" byl Chrisův duch v šoku. „Chrisi, lásko moje, prosím tě, prober se!" uslyšel najednou Vanessin hlas. Vešel do místnosti, odkud se hlas ozýval. Nejprve viděl několik lékařů a sester a poté uviděl i Vanessu, jak zoufale pláče. Viděl ji zezadu, a tak přešel na druhou stranu místnosti, aby jí viděl do tváře. Když to udělal, teprve uviděl, že Vanessa objímá jeho mrtvé tělo. „Chrisi, prosím, vrať se ke mně! Nemůžeš mě tu nechat samotnou! Lásko moje, tolik tě miluju, prosím, prober se!" stále ho Vanessa snažně prosila. „Miluješ mě!" šťastně se Chrisův duch usmál. Najednou, aniž by to on mohl ovlivnit, se vrátil zpátky do svého těla. Přístroj na měření srdečního rytmu začal pípat. Celý lékařský tým, i Vanessa ožili. Podívali se na daný přístroj a uviděli, že rovná čára, která značila, že je Chris mrtvý se najednou opět začala klikatit. „Pane Bože!" zvolala Vanessa nevěřícně, ale šťastně. „Slečno, prosím vás, odejděte!" přistoupil k ní lékař, „musíme pokračovat v operaci!" řekl jí. Vanessa ho bez odmlouvání poslechla, protože věděla, že nyní už bude všechno v pořádku. „Chris žije!" zvolala šťastně, když vyběhla ze sálu. „Cože?" zvolali všichni. „Chris žije! Vrátil se zpátky!" tekly Vanesse po tváři slzy, ale teď už to byly slzy štěstí. „Pane Bože, to je zázrak!" pravila Gregoria s pohledem vzhůru a spráskla rukama. Vanessa jí s úsměvem skočila do náruče. Ostatní si začali utírat slzy a usmívali se.

Ana María a Stacie se spolu bavily, když k nim přišel Diego s malým Diegem v náručí. „Maminko, já jsem se probudil!" řekl Aně Maríi a posadil se vedle ní. „Copak tobě už se nechce spinkat?" usmála se Ana María na malého. „Ne, mám hlad!" odvětil jí Diego za malého. „Karen spinká?" zeptala se ho Stacie. „V klidu a pokoji!" usmál se na ni Diego. „Tak pojď!" vzala si Ana María malého do náruče, „půjdeme se tedy napapat!" usmála se na něj, a když chtěla odejít, začal jí zvonit mobil. „Diego, vezmi to prosím!" poprosila ho a doufala v dobré zprávy. Diego se podíval na displej. „Je to tvá matka!" řekl a pak hovor přijal. Chvíli se tvářil vážně, ale pak se začal usmívat. Hovor ukončil a podíval se na Anu Maríu. „Chris bude v pořádku!" usmál se. „Díky Bohu!" oddychla si Ana María. „Ano, díky Bohu!" radovala se i Stacie. „S tím děkováním Bohu je to přesné!" řekl Diego. „Jak to myslíš?" zeptala se ho Ana María. Diego jim tedy převyprávěl, jaký zázrak se před chvíli v nemocnici stal. Tou dobou, kdy jim Gregoria volala, volala Marisol zase Davidovi, aby se on, Alexandra a ostatní dozvěděli také tu dobrou zprávu.