Láska na druhý pohled

6. kapitola

"Natalie, stalo se něco?" zeptal se jí Chris znovu, když stále nic neříkala a nenávistně na něj hleděla. Natalia se rychle vzpamatovala a zavrtěla hlavou. "Ne, nic se nestalo," odvětila. "Jen jsem si na něco vzpomněla," dodala. "Co potřebuješ?" zeptala se ho, když se před něj postavila. "Tohle dej, prosím tě, Marisol," řekl Chris a podal Natalii desky. "Je to rozpis dnešního focení. Udělal jsem v něm pár změn," vysvětlil. Natalia si desky vzala. "Ještě něco?" zeptala se ho. "Ne, to je všechno," odpověděl Chris. "Tak já půjdu, abyste se mohly připravit," dodal s čarovným úsměvem. "Dobře," přikývla Natalia s úsměvem. Jakmile Chris odešel, Nataliin úsměv se proměnil ve Vanessin nenávistný pohled.

José Manuel byl ve svém bytě. Ležel na posteli a pomalu se probouzel. Když se chtěl posadit, bolestí se chytnul za hlavu. "To mě třeští hlava," zoufal si. "Tady máš kafe na oživení," smál se Carlos a podal mu hrnek s kafem. José Manuel si kafe vzal a napil se. Carlos si sedl na protější postel. "Seš nějakej čilej," podotkl José Manuel. "Pokud si dobře vzpomínám, tak jsi s pitím taky nezahálel," dodal a napil se. "To je pravda," smál se Carlos, "ale já už mám ty kafe v sobě tři, takže je mi přece jen o něco líp," dodal se smíchem. "A jak si včera dopadl s tím svým novým objevem?" vyzvídal Carlos. "Jakej objev?" divil se José Manuel, když v tom si vzpomněl na Rebecu. "Proboha Rebeca," zhrozil se, když si uvědomil, že ji tam nechal samotnou. "Co je? Snad si na ni nezapomněl?" smál se Carlos. "Já ji naposledy viděl, když si jí donesl to pití. Pak jsme se s Carolinou zdejchli, rozumíš," řekl a poťouchle se usmál. José Manuel se zamyslel a postupně se mu začalo vše vybavovat. "Donesl jsem jí to pití, chvíli jsme spolu kecali a pak jsem si šel pro další tequilu a u baru byla Veronica a..." "...a ta tě už nenechala odejít," doplnil ho Carlos se smíchem. José Manuel přikývl a nejraději by si nafackoval.

Gabriela přišla do ateliéru, kde se zrovna připravovala Marisol na focení. "Tak jsem tady. Můžeme začít," oznámila Gabriela Marisol, když přišla. "Kde jsou moje šaty?" "Gabrielo? Co ty tady děláš? Christian ti neřekl že..." "Že co?" v tom přišla do ateliéru Natalia a měla na sobě šaty, ve kterých měla Gabriela fotit. "Ty!? Co ty tady děláš? No počkej, proč má na sobě tahle holka moje šaty!?" zeptala se najednou Gabriela Marisol. Než stačila odpovědět vložila se do toho Natalia. "Děje se tady něco?" "No to si piš, že děje. Okamžitě mi vrať ty šaty!" "Gabrielo, uklidni se. Víš, nastala tady taková změna. A ty fotky bude fotit Natalia." "Cože? Malá změna? Tahle..no to snad ne!" "Gabrielo, já vážně nevím, proč se rozčiluješ. Není to jedno kdo to nafotí?" zeptala se jí Natalie. "Ty jsi snad upadla nebo co..prej není to jedno? To tedy není! Ty ani nemáš páru co je tohle za zakázku. Ani nemáš páru, že tyhle šaty dělal jeden z nejlepších návrhářů v Paříži, ty nemáš ani nárok mít ty šaty na sobě!" rozčilovala se Gabriela. "Tak a stačí, hned odejdi, Gabrielo. Tady není na hádky čas a ani místo. Tady se pracuje. Jdi si to vyřídit s někým z vedení. Já se jen řídím podle toho, co mi řeknou," vložila se opět do hovoru Marisol. Gabriela už neřekla ani slovo a naštvaně odešla. "No páni, nemůžu uvěřit, že to tak rychle vzdala," začala se smát Vanessa. "Jo to já taky ne. Ale myslím, že ta to jen tak nenechá." "Proč vlastně mám místo ní fotit já?" "Nevím, zeptej se Christiana." Jen při vyslovení Chrisova jména se Vanessa zašklebila. "Tak jdeme fotit," řekla Marisol a daly se do práce.

Miguel šel po ulici směrem do školy. Na zádech měl batoh a v rukách držel učebnici, kterou si pročítal. Protože byl začtený, nedíval se na cestu, a tak do někoho vrazil. "Promiňte mi. Moc se vám omlouvám," omlouval se, zatímco sbíral ze země učebnici, která mu při nárazu spadla. Když se pak podíval, do koho to vlastně narazil, usmál se. "Carolino?" zvolal překvapeně. "Ahoj Migueli," pozdravila ho Carolina. "Razíš do školy?" zeptala se ho. Miguel přikývl. "No jo, náš vzorný studentík," smála se Carolina. "Tak běž, ať nepřijdeš pozdě," dodala se smíchem a odešla. Miguel se za ní smutně díval a když se mu ztratila za rohem, šel dál.