Láska na druhý pohled

36. kapitola

"Vanesso, to myslíš opravdu vážně?" stále David nemohl uvěřit tomu, co mu právě řekla. "Myslím to smrtelně vážně!" ujistila ho Vanessa, "chci začít nový život! A chci ho začít s tebou!" usmála se na něj. David se na ni usmál, chytil její tvář do dlaní a políbil ji. "Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal," vzdychl. "Vím to," řekla mu Vanessa, "a tvé čekání tímto okamžikem skončilo!" usmála se na něj. Oba se políbili a objali se. David byl velmi šťastný a Vanessa se usmívala, protože měla ze svého rozhodnutí dobrý pocit. Mezitím dorazili do domu Solanových Ana María s Diegem. Seznámili se s Antoniem a po chvíli přišla domů i Gregoria. "Mami, kde jsi tak dlouho?" zeptala se jí Ana María. "Autobus měl zpoždění, ale naštěstí jsem narazila na jednoho starého známého, který mě přivezl," odvětila jí Gregoria. "A kdo byl ten známý?" zeptala se jí Ana María. Gregorii se o tom teď nechtělo mluvit a navíc si všimla Antonia, se kterým se ještě neseznámila. "Vy musíte být, Antonio," usmála se na něj a podala mu ruku, "Gregoria Solanová, Vanessina matka, moc mě těší," představila se mu. "Potěšení je na mé straně, paní Solanová," stiskl jí Antonio ruku a usmál se na ni, "Antonio Liberde," představil se jí. "Prosím, říkejte mi jen Gregorie," požádala ho Gregoria. Antonio přikývl a usmál se. V tu chvíli si vzpomněl na Vanessina slova, která se potvrdila jako pravdivá. Její rodina a přátelé jsou moc milí a on se mezi nimi cítil velmi příjemně. "A kdepak je moje holčička?" zeptala se Gregoria na Vanessu. Marisol jí chtěla odpovědět, ale v tom do kuchyně Vanessa, společně s Davidem, vešla. "Tady jsem, mami," usmála se na ni. Obě se objaly a byly rády, že jedna druhou zase vidí. Vanessa se poté ještě přivítala s Anou Maríou a Diegem a poté se postavila k Davidovi a chytla ho za ruku. "My bychom vám chtěli něco říct," podívala se na všechny vážným pohledem. Všichni nehnutě očekávali, co jim chtějí říct. "David a já jsme se dohodli, že se pokusíme být spolu šťastní! Za poslední tři měsíce jsem si totiž uvědomila, že musím začít nový život a chci ho začít s Davidem!" oznámila jim Vanessa s úsměvem. Všichni se v první chvíli zarazili, aby tu informaci vstřebali a jako první se vzpamatovala Gregoria. "Holčičko, tak teď jsi mi udělala dvojnásobnou radost," zaradovala se a Vanessu i Davida objala, "konečně jsi přišla na to, co já vím už velmi dlouho! Že David je pro tebe ten pravý!" usmála se. Ostatní jim také k jejich rozhodnutí poblahopřáli, jen Marisol si nebyla příliš jistá, jestli Vanessa udělala dobře.

Byl večer a Chris, Alejandro a Gustavo se vrátili z práce domů. Alejandro ještě ani nedovřel dveře, když do haly vběhla s širokým úsměvem Carolina. "Dobrý večer, rodinko," zasmála se a všechny tři políbila na tvář. "Co že si tak rozesmátá?" zeptal se jí Chris. "Od odpoledne tu totiž na vás čeká jedno překvapení," usmála se na ně Carolina. "A jaké?" zeptal se jí Alejandro. Carolina se usmála a otočila se na přicházející Beatriz. "Beatriz?" zvolal Gustavo překvapeně. "Ahoj, Gustavo," nervózně se na něj Beatriz usmála. "Kde se tu bereš?" zeptal se jí Gustavo nevěřícně. "Už bylo na čase se vrátit," odvětila mu Beatriz. "Moc rád tě zase vidím," usmál se na ni Gustavo a oba se objali. "Taky tě ráda vidím," usmála se na něj Beatriz, "vás všechny," podívala se na své synovce a neteř, "malý Alejandro a malý Chris trochu povyrostli," zasmála se, "vzpomínáte si na mě ještě?" zeptala se jich. Oba přikývli. "Já jsem Alejandro, teto," představil se jí Alejandro. "Já vím," usmála se na něj Beatriz, "sice jste za těch 18 let povyrostli, ale poznám, který je který," zasmála se. Všichni se rozesmáli a Beatriz se s Alejandrem a Chrisem objala. "Jak dlouho tu zůstaneš?" zeptal se Beatriz Gustavo, "a Rodrigo přijel s tebou?" zeptal se na jejího manžela. "Rodrigo před měsícem zemřel," odvětila mu Beatriz smutně, "a to byl taky jeden z důvodů, proč jsem se vrátila. Všechno to tam na mě padalo," vysvětlila. "Promiň, Beatriz, to jsem nevěděl," omluvil se jí Gustavo, "je mi to líto," dodal. "Neomlouvej se Gustavo, vždyť si to ani vědět nemohl," pousmála se na něj Beatriz. "Takže tu už zůstaneš natrvalo, teto?" zeptal se jí Chris. Beatriz přikývla. "Tati," oslovila Gustava Carolina, "já už jsem tetě navrhla, aby bydlela tady," řekla mu, "nevadí to, že ne?" zeptala se ho. "Samozřejmě, že ne," odvětil jí Gustavo, "sám bych jí to teď navrhl," dodal. "Já si ale klidně nějaké bydlení můžu najít. Nechci vám tu překážet," řekla Beatriz. "O nějakém překážení nemůže být ani řeč," řekl jí Gustavo, "tady je místa dost a navíc přeci patříš do naší rodiny," usmál se na ni. Beatriz mu úsměv opětovala a cítila se velmi šťastně. Měla z návratu trochu strach, protože nevěděla, jak ji rodina její mrtvé sestry po tak dlouhé době přijme, ale teď věděla, že její strach byl naprosto zbytečný. "Tak se půjdeme navečeřet, ne?" navrhla Carolina. Než někdo stačil zareagovat, vešla do domu rozesmátá Gabriela, společně s Jessicou a Mirelou. "Miláčku," skočila Gabriela Chrisovi kolem krku a políbila ho, "už se zítřka nemůžu dočkat," usmála se na něj. "Já taky ne," odvětil jí Chris ne zrovna přesvědčivě. "A kdopak je tohle?" podívala se Gabriela na Beatriz. "Gabrielo, tohle je má teta Beatriz de Elbittarová," ukázal Chris na Beatriz, "a teto, tohle je má snoubenka Gabriela Veroniová," ukázal na Gabrielu. "Zítra už manželka," upřesnila Gabriela a podala Beatriz ruku. "Těší mě," stiskla jí Beatriz ruku. "Já jsem Mirela de Veroniová, Gabrielina matka," představila se Beatriz Mirela. "Beatriz de Elbittarová," podaly si obě ruce. "A já jsem Jessica Mendézová," představila se Beatriz i Jessica, "čekám Alejandrovo dítě, ale jinak se mnou nechce nic víc mít," řekla ironicky. "Jessico, teď nezačínej!" obořil se na ni Alejandro. "No myslím, že bude nejlepší, když si půjdeme všichni sednout do jídelny a v klidu se navečeříme," rozsekl dusno v místnosti Gustavo a všichni se přesunuli do jídelny.