Láska na druhý pohled

46. kapitola

„Gabrielo, to jako myslíš naprosto vážně?" zeptal se jí Chris nevěřícně. „Samozřejmě," usmála se na něj Gabriela, „prožili jsme toho spolu tolik, nemůžeme to teď jen tak hodit za hlavu," pověsila se mu kolem krku a pokusila se ho políbit. „Gabrielo," odstrčil ji Chris od sebe a přešel na druhou stranu, „utkvělo ti aspoň v hlavě něco z toho, co jsem ti předevčírem řekl?" zeptal se jí. „Předevčírem si byl příliš rozčílený, a proto jsem na všechno zlé, co si mi řekl, raději zapomněla, protože vím, že jsi to tak nemyslel," odvětila mu Gabriela. Chris se rozesmál. „Ty si myslíš, že protože jsem byl rozčílený, tak jsem ti řekl něco, co jsem vlastně nechtěl?" smál se. Gabriela přikývla. Chris zvážněl. „Tak teď jsem naprosto klidný, tak ti to ještě jednou zopakuju a ty si to zapiš za uši, Gabrielo!" podíval se jí zblízka do očí, „nenávidím tě za to, že si mě a Vanessu rozdělila, a proto tě už ve svém životě dál nechci! Už tě nechci nikdy vidět!" říkal ji klidným hlasem, ale vše myslel smrtelně vážně. „Ale, Chrisi, já jsem vás nerozdělila! Já jsem Vanesse o té sázce neřekla, přísahám!" lhala mu Gabriela opět a dívala se mu přitom zpříma do očí. „Gabrielo, proboha, to mi budeš lhát až do konce života?" zakřičel na ni Chris, „vždyť já už stejně pravdu znám, tak proč se mně tady snažíš přesvědčovat o opaku?" křičel na ni. „Protože si musíš uvědomit to, že ať už to Vanesse řekl kdokoliv, tak jí ta sázka ublížila a ona se tak k tobě už nikdy nevrátí!" zakřičela na něj Gabriela. „Prosím tě, už jdi, Gabrielo," požádal ji Chris, protože už neměl sílu ani náladu dál se s ní bavit. „Chrisi, copak nechápeš, že ty a Vanessa nemáte a ani nikdy jste neměli budoucnost?!" zdůraznila mu Gabriela, „tak proč se nechceš vrátit ke mně? Vždyť já tě miluju!" vytryskly jí z očí falešné slzy. Chris se zamyslel, přistoupil ke Gabriele blíž a znovu se jí podíval zblízka do očí. „Řeknu ti ještě něco, Gabrielo, a to si taky zapamatuj! I když se ke mně Vanessa nevrátí, tak budu radši do konce života sám, než se vrátit k tobě!" řekl jí důrazně. Gabriela se na něj nenávistně zahleděla. „Však ty mě budeš ještě na kolenou prosit, abych se k tobě vrátila!" vykřičela mu do tváře. „Sni dál, Gabrielo," ironicky se na ni Chris usmál. Gabriela ho probodla pohledem, strčila do něj a uraženě odešla.

Alejandro nemohl v noci vůbec usnout při představě, že je Raquel s jiným. Potřeboval zjistit, co je pravdy na tom, co mu řekl Chris, a tu pravdu se mohl dozvědět pouze od Raquel. Zastavil před jejím domem ve chvíli, kdy z něj Raquel vyšla za doprovodu Antonia. „Tak Chris měl pravdu!" pomyslel si Alejandro a přitom Antonia vraždil pohledem. Jenom je viděl stát vedle sebe a div nevybuchl od žárlivosti. Vystoupil z auta a šel k nim. „Tak kam půjdeme?" zeptala se Raquel Antonia. Antonio už odpovědět nestihl, protože se k nim jako tornádo přiřítil Alejandro a hned dal Antoniovi pěstí do obličeje. „Alejandro, co jsi to udělal?" zakřičela na něj Raquel, „Antonio, jsi v pořádku?" dívala se mu na ránu. „Ještě jednou tě uvidím se svojí ženou a zabiju tě!" vyhrožoval Alejandro Antoniovi. „Mlč, Alejandro!" okřikla ho Raquel, „Antonio," obrátila se na něj, „prosím tě, omluv nás na chvíli," požádala ho. Antonio přikývl. Raquel chytla naštvaně Alejandra za ruku a odvedla ho kousek stranou. „Co si myslíš, že děláš, Alejandro?" zeptala se ho Raquel rozčíleně. „Nemůžu přece dovolit, aby se kolem tebe motal nějaký budižkničemu!" odvětil jí Alejandro a znovu se nenávistně zahleděl na Antonia. „Jenže tobě už to může být jedno, Alejandro, kdo se kolem mě motá a kdo ne!" upozornila ho Raquel, „jsme už rozvedeni, na to nezapomínej!" zdůraznila mu vážně, ale když si v hlavě zopakovala slovo „rozvedeni", zesmutněla. „Raquel, já moc dobře vím, že už jsme rozvedeni," odvětil jí Alejandro smutně, „ale já tě pořád miluju!" chytil ji něžně za ruku, „a z představy, že si s jiným, šílím!" dodal zoufale. Raquel měla, co dělat, aby se před ním nerozplakala. „Alejandro," vytrhla se mu a vážně se na něj podívala, „už jsme rozvedeni a oba tak můžeme začít nový život. Já ho můžu začít žít s někým jiným a ty už ho vlastně žiješ!" připomněla mu, „Jessica ti už brzy porodí tvé dlouho vytoužené dítě, které já bych ti nikdy nemohla dát," hlas se jí chvěl, „a tak se starej o ni. Starej se o ni a o své dítě, protože to oni jsou teď tvá rodina!" smutně se na něj podívala a vrátila se k Antoniovi. Alejandro se za ní díval s očima zalitými slzami. „V pořádku?" zeptal se Antonio Raquel. „Vezmi mě odsud, prosím tě," už se Raquel neudržela a rozplakala se. Antonio ji objal kolem ramen a dovedl ji ke svému autu. Nastoupili do něj, a když projížděli kolem Alejandra, tak jak Alejandro, tak i Raquel ještě zachytili zoufalý pohled toho druhého. Alejandro se díval za vzdalujícím se autem a byl ještě zoufalejší z toho, jak si zpackal svůj život. Nejen že kvůli své chybě přišel o svou životní lásku, ale teď se ještě musí smířit s tím, že jeho životní láska už začala nový život.