Láska na druhý pohled

70. kapitola

„S jakým Victorem jsi to mluvila?" znovu se Chris Gabriely zeptal. „Toho neznáš!" odvětila mu Gabriela. „A proč jen já mám pocit, že ho znám!" podezřívavě na ni Chris hleděl. „To jako myslíš, že jsem mluvila s tím Vanessiným přítelem?" zeptala se ho Gabriela udiveně. „Ano, přesně toho myslím!" přikývl Chris. „Chrisi, ty si myslíš, že ten Vanessin Victor je jediný Victor na světě?" zasmála se Gabriela, „zklamu tě, ale opravdu jsem mluvila s jiným Victorem!" zalhala mu. „A proč jsi mu vyhrožovala, že bude litovat toho, že tě zradil?" zeptal se jí Chris. „Chrisi, to je snad moje věc, ne?" odvětila mu Gabriela. Chris jí ani trochu nevěřil, ale neměl žádný důkaz, že mluvila s Victorem Mejíasem a ne s nějakým jiným. „Co tady vlastně děláš?" zeptal se jí. „Chtěla jsem tě vidět!" usmála se na něj Gabriela. Chris se rozesmál. „Gabrielo, já už vážně nevím, jakým jazykem ti to mám říct, abys to pochopila!" zvolal ironicky, „nechci, aby si za mnou chodila! Nechci, aby si chodila do mého domu nebo do agentury! Nepřeju si, aby ses motala kolem mě nebo okolo kohokoliv z mé rodiny a přátel!" zdůraznil jí, „je už ti to jasné?" zeptal se jí. „Chrisi, já nevím, proč se rozčiluješ, když já jsem přišla za Jessicou!" odvětila mu Gabriela, „a za tou snad chodit můžu, když je to moje nejlepší kamarádka, ne?" dodala. „Před chvíli jsi mi ale řekla, že jsi přišla za mnou!" připomněl jí Chris. „To jsem neřekla!" zapírala Gabriela. Chris vzdychl. „Víš, co, Gabrielo, uděláme to takhle," chytl ji za paži a vedl ji ke dveřím, „já Jessice řeknu, že si tady byla a že ti má zavolat, kde se zítra sejdete na pokec," otevřel dveře, „a ty jí řekneš, že se sejdete kdekoliv, jen ne v tomto domě a v agentuře!" poradil jí a vystrčil ji ven. „Ale, Chrisi...," pokoušela se Gabriela o námitku, ale Chris jí zavřel dveře před nosem.

„Nemám na tebe čas, Danieli!" odvětila mu Marisol, „mám tu Staciinu dceru a musím se o ni postarat!" dodala. „Nezdržím tě dlouho!" řekl jí Daniel. „Tak pojď!" pozvala ho nakonec Marisol dál a Daniel vešel dovnitř. Marisol přistoupila ke Karen a chytla jí za ručičku. „Vyřídím to rychle, miláčku!" usmála se na ni a poté se podívala na Daniela. „Je moc krásná!" usmál se Daniel na Karen. „Přejdi k věci, Danieli!" požádala ho Marisol. „Dobře," přikývl Daniel, „Marisol, já nemůžu překousnout to, co jsem viděl dneska ráno!" řekl jí. „A co jsi viděl?" tvářila se Marisol nechápavě. „Marisol, ty víš, co myslím!" zdůraznil jí Daniel, „já prostě nemůžu uvěřit tomu, že ses k tomu chlapovi vrátila!" řekl jí zmateně. „Tak tomu věř!" odvětila mu Marisol. „Ale to přeci nejde! Nemohla ses k němu vrátit!" kroutil Daniel hlavou. „Danieli, já nechápu, proč ty se o to vůbec staráš! My dva už spolu tři čtvrtě roku nejsme, tak ti může být jedno, s kým chodím nebo ne!" upozornila ho Marisol. „Není mi to jedno! Ty nesmíš chodit s nikým jiným!" poručil jí Daniel. Marisol se rozesmála. „Takže ty můžeš chodit s Paolou a já nesmím chodit s nikým?" smála se. „Marisol," přistoupil k ní Daniel blíž, „když tě vidím s jiným, strašně žárlím!" přiznal se jí. „To je ale tvá věc! A mně je to úplně jedno!" odvětila mu Marisol chladně. Daniel zesmutněl a odstoupil od ní. Marisol věděla, že by na něj měla být tvrdá, ale to ona nikdy neuměla, i když by si to ten dotyčný zasloužil. „Danieli, můžeš být klidný, já se k Martínovi nevrátila!" přiznala se mu. „Cože?" začal se Daniel usmívat, „tak co mělo znamenat to ráno?" zeptal se jí. „Chtěla jsem tě jen trochu potrápit a Martín mi v tom pomohl!" vysvětlila mu Marisol, „víš, chtěla jsem, aby si zažil ten pocit, který zažívám pokaždé já, když tě vidím s Paolou!" dodala smutně. „Marisol," přistoupil k ní Daniel, „já...!" chtěl ji říct, že jí sice ještě neodpustil to, že mu nevěřila, ale že si uvědomil, že to chození s Paolou přehnal a teď toho lituje. Naneštěstí to říct nestihl, protože někdo zaklepal na dveře. Marisol šla otevřít a ve dveřích stála Paola. Nejdřív se podívala na Marisol, a za ní hned viděla Daniela. „Já jsem věděla, že seš tady!" vešla bez pozvání dovnitř, „co tady s ní děláš?" zakřičela na Daniela. Karen začala plakat. „Zmlkni, Paolo, podívej, co si udělala!" okřikla ji Marisol a vzala si Karen do náruče, „neplakej, zlatíčko!" konejšila ji, „vypadněte! Oba dva!" řekla Danielovi a Paole. „Neodejdu, dokud si to nevyříkáme!" odvětila jí Paola. „Jdeme, Paolo!" chytl ji Daniel za paži a přes její odpor ji vyvedl ven. Než zavřel dveře, ještě se na Marisol omluvně podíval. „Karen, už neplakej!" utěšovala ji Marisol, „ta zlá čarodějnice už je pryč!" políbila ji na čelo.