Láska na druhý pohled

18. kapitola

"Tak mluv, Gabrielo!" naléhal na ni Chris, "proč si Natalii vykládala ty nesmysly?" "Chrisi, já...já...já jsem..." koktala Gabriela. "Anebo víš co, radši neříkej nic!" okřikl ji Chris, "a buď tak hodná a odejdi!" dodal a ukázal na dveře. "Chrisi, ale já..." "Prosím tě, jdi!" nenechal ji Chris domluvit. Gabriela se nenávistně podívala na Natalii a uraženě odešla. Natalia chtěla rychle odejít do šatny, ale Chris ji doběhl a chytil ji za ruku. "Natalie, počkej, prosím!" Natalia znervózněla a pomalu se k němu otočila. "Natalie, chci ti jen vysvětlit, že mezi mnou a Gabrielou nic nebylo, protože..." "Chrisi, ty mi ale přece nemusíš nic vysvětlovat!" odvětila Natalia, "už jsem ti několikrát říkala, že ty jsi můj šéf a já jen tvoje zaměstnankyně. A nezajímá mě, co děláš nebo neděláš ve svém osobním životě!" Chtěla odejít, ale Chris ji nepustil a místo toho si ji k sobě přitáhl. Natalia znervózněla ještě víc. "Proč ti to ale nevěřím?" zvolal Chris zamyšleně a díval se jí hluboko do očí, "proč mi konečně nepřiznáš, že po mně toužíš! Že se celá chvěješ pokaždé, když jsem blízko tebe! Jako právě teď!" Natalia nervózně polkla. Z jeho slov a jeho blízkosti měla co dělat, aby se vůbec udržela na nohou. Dívali se na sebe dlouhými pohledy, až se od něj nakonec Natalia odtáhla. "Mýlíš se, Chrisi!" řekla s ledovým klidem, "kam na tyhle nesmysly chodíš!" zvolala pobaveně, "a omluv mě, musím se jít připravit na focení!" dodala, obešla ho a odcházela směrem ke vchodovým dveřím do ateliéru. "Nechtěla si jít náhodou do šatny?" připomněl jí Chris. Natalia se zastavila, otočila se a i když mu neviděla do tváře, i tak cítila jeho pobavený úsměv. Natalia rychle odběhla do šatny. Chris se zasněně usmíval a odešel. Vanessa byla opřená o dveře šatny a dívala se vzhůru. "Pane Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu, ať neudělám podruhé tu samou chybu!"

O měsíc později

Vanessa přišla ráno do šatny. Své věci si položila na pohovku a šla ke stolu, kde na ni, jako každé ráno posledního měsíce, čekala obrovská kytice rudých růží. Vzala si vizitku, která u růží byla a přečetla si vzkaz, který se každý den opakoval. "Jsi stále v mém srdci! Ch. M." Vanessa se usmála a zasněně si k růžím přivoněla. Do šatny vešla Marisol, a když Vanessu uviděla, s úsměvem vzdychla. "Tak kdy řekneš Chrisovi pravdu?" zeptala se jí. "Marisol, zbláznila ses?" zvolala Vanessa udiveně. "Já jen, že se tady dennodenně rozplýváš nad květinami od něj a nejradši bys mu za to vběhla do náruče," odvětila Marisol. "Marisol, to rozplývání je přece součást plánu," připomněla jí Vanessa. "Ale Chris tě přece nevidí, tak to rozplývání nemusíš tak přehánět," řekla Marisol s ironickým úsměvem. Vanessa jí její ironický úsměv opětovala. "Vanesso, nebude lepší, když si tu pomstu vyženeš z hlavy?" řekla Marisol. "To teda nebude! Já se Chrisovi pomstím a on pak konečně bude vědět, co to znamená opravdu trpět!" zdůraznila Vanessa. "Ale já pořád nechápu, proč si s tou pomstou už nezačala?" řekla Marisol zamyšleně, "vždyť už Chrise máš tam, kde si ho chtěla mít. Zobe ti z ruky, tak už by stačilo přejít do poslední fáze." Vanessa přemýšlela, co vhodného na to má říct. "Víš co, já odpovím za tebe," zvolala Marisol, "ty nechceš přejít do poslední fáze, protože ty si teď užíváš Chrisovo chování! Líbí se ti, jak je k tobě pozorný a jak ti nadbíhá, protože si se do něj znovu zamilovala!" na chvíli se odmlčela a dodala, "ne! Vlastně ty si ho ani nepřestala milovat!" "Marisol, za chvíli dorazí ta významná klientka, tak se musím připravit," zamluvila to Vanessa a postrkovala ji ven ze dveří. "Vanesso, já miluju, jak se vždycky dokážeš vykecat z důležitých rozhovorů," odvětila Marisol, když stála venku. "A já vím, že to miluješ, a proto to dělám tak často," usmála se na ni Vanessa ironicky a zavřela jí dveře před nosem.

Miguel byl v restauraci, stál za barem a připravoval drinky pro zákazníky. Po chvíli tam přišel Chris. Miguel si ho hned všiml a mávnul na něj, aby šel k němu. Chris pokývl hlavou a šel k baru. "Chlape, tebe sem neviděl, ani nepamatuju," zvolal Miguel se smíchem a podali si s Chrisem ruce. "To víš, jsem teď v jednom kole," odvětil Chris a posadil se na stoličku. "Co si dáš?" zeptal se ho Miguel. "Jenom minerálku," odpověděl Chris, "jsem tu jen na skok. Měl jsem nedaleko odtud pracovní schůzku a mám ještě chvíli času, než budu muset jet zase do agentury, tak sem si řekl, že se zastavím na pár slov." "Tak to jsem rád, že sis vzpomněl na starýho kamaráda," smál se Miguel a postavil před něj skleničku minerálky. "Tak jak se vede?" zeptal se ho Chris a rozhlédl se po plné restauraci, "vidím, že se taky nenudíš." "To opravdu ne," smál se Miguel, "jinak je to pořád stejné. Buď jdu ze školy do práce nebo z práce do školy a stále dokola. Ale co je u tebe nového? Co ty a Gabriela? Co ty, Gabriela a svatba?" ptal se smíchem. "Migueli, prosím tě, slovo Gabriela a slovo svatba neříkej v jedné větě," zdůraznil Chris se smíchem. Miguel se smál a odnesl zákazníkům drinky. Chris zůstal sedět na baru a zasnil se. "Kdyby tak byla jiná nevěsta!" povzdychl si a představil si Natalii ve svatebních šatech. "Jiná nevěsta?" zvolal Miguel překvapeně, když se vrátil za bar, "jsem pozadu! Nic nevím! Co se děje?" smál se. "To by bylo na dlouho, kamaráde," smál se Chris, "až bude víc času, tak ti to řeknu!" "Dobře," zasmál se Miguel a poté zvážněl, "a co je nového ve tvé rodině? Co Carolina?" zeptal se nejistě. "Poslední měsíc jsem svoji malou sestřičku skoro nepoznával," odvětil Chris, "byla skoro pořád doma. Nedělala scény. Neprotestovala. Ani s Carlosem se vůbec nevídala. Nevíš, jestli se mezi nimi něco nestalo?" "Ne, nevím," zavrtěl Miguel hlavou a vzpomněl si na jejich poslední setkání, kdy ho Carolina políbila.