Láska na druhý pohled

45. kapitola

„Gabrielo, nemyslím si, že je to dobrý nápad," řekla jí Jessica, když Gabriela zastavila nedaleko restaurace, ve které byli Chris a Alejandro. „Prosím tě, Jessico, čeho se pořád bojíš?" zvolala Gabriela otráveně, „prostě tam přijdeme a budeme se tvářit, jaká to je náhoda, že jsme tam Chrise a Alejandra potkaly," řekla jí, „oni nemusí vědět, že si Alejandra slyšela říkat, kam půjdou," dodala se smíchem. „Gabrielo, a čeho tím chceš vlastně dosáhnout?" zeptala se jí Jessica nechápavě. „No přeci...," zarazila se Gabriela, když si všimla Vanessy, která zrovna vyšla z restaurace. Jessica se podívala směrem, kam se Gabriela dívala a také si Vanessy všimla. „Jo takže pánská jízda!" zvolala Gabriela, „ale s tou mrchou po boku!" dodala nenávistně a nastartovala. „Gabrielo, co to děláš?" zeptala se jí Jessica. „Teď se jí zbavím jednou provždy!" pronesla Gabriela s vítězným úsměvem a vjela na silnici. Sešlápla plyn až dolů a jela přímo proti Vanesse. „Gabrielo, co děláš? Neblázni!" říkala ji Jessica vyděšeně. Gabriela ale na to nijak nereagovala. Usmívala se a těšila se z toho, že se Vanessy navždy zbaví. Vanessa si až teď všimla rychle jedoucího auta proti ní a z šoku a ze strachu se nemohla ani pohnout. „To je tvůj konec, potvoro!" zasmála se Gabriela hystericky a její auto bylo Vanesse blíž a blíž. „Ne!" vykřikla Jessica a na poslední chvíli strhla volant stranou. Vanessa se chytla za hruď a vyděšeně se dívala za autem, které jí zmizelo v zatáčce. „Tak ještě tohle mi dneska chybělo!" zvolala vyděšeně a poté, co se uklidnila, se vydala na autobusovou zastávku. „Jessico, co jsi to udělala?" zakřičela na ni Gabriela, když zastavila. „Zabránila jsem ti udělat velkou chybu!" odvětila jí Jessica. „Chybu? Jakou chybu, prosím tě?" křičela na ni Gabriela, „mohla jsem mít od ní už navždy pokoj a Chris by byl jenom můj!" křičela. „Ty si myslíš, že po Vanessině smrti by útěchu hledal v tvém náručí?" zeptala se jí Jessica ironicky. „Samozřejmě!" zdůraznila jí Gabriela. „No jo a hlavně potom, co by se dozvěděl, že jsi ji zabila ty!" dodala Jessica znovu ironicky. „To by se samozřejmě nikdy nedozvěděl!" zašklebila se na ni Gabriela, „Jessico, ne aby si někdy někomu řekla to, co jsem teď málem udělala!" pohrozila jí. „Tak to se opravdu nemusíš bát! Nebudu vytrubovat do světa, že jsem se málem stala spolupachatelkou vraždy!" odvětila jí Jessica vážně. „Nemusíš to brát zase tak vážně!" zasmála se Gabriela. „Víš co, Gabrielo, nejlepší bude, když se obě vrátíme domů," navrhla jí Jessica. Gabriela chvíli protestovala, ale Jessica jí nakonec přemluvila, a tak se vrátily domů.

„Paolo!" odstrčil ji Daniel od sebe, „tohle jsi už vážně přehnala!" zakřičel na ni, „okamžitě odejdi z mého bytu!" ukázal na dveře. „Danieli, netvař se, že se ti ten polibek nelíbil!" zasmála se Paola, přiblížila se k němu a pokusila se ho znovu políbit. „Ne, nelíbil a teď vypadni!" znovu ji Daniel od sebe odstrčil, „a už si jednou provždy zapamatuj, že miluju Marisol a o tebe a ani o žádnou jinou nemám zájem!" zdůraznil jí. Paola se na něj nenávistně zahleděla. Ještě nikdy si žádný muž nedovolil ji odmítnout a to nemohla nechat jen tak. „Dobře, Danieli, já půjdu," uklidnila ho, „ale ještě předtím bych ti měla říct, že jsem za tebou nepřišla sama od sebe," vysvětlila mu. „Neříkej? A kdopak tě přinutil sem jít?" zeptal se jí Daniel posměšně. „Tvoje milovaná Marisol," odvětila mu Paola. „Nebuď směšná, Paolo!" zasmál se Daniel, „proč by to Marisol asi tak chtěla?" zeptal se jí se smíchem. „Aby si tě otestovala! Aby si otestovala tvou věrnost!" odvětila mu Paola. „Dobrý, Paolo, už jsem slyšel dost," přerušil ji Daniel, „odejdi už, prosím tě!" požádal ji. „Danieli, já chápu, že je pro tebe těžké mi uvěřit, ale já ti říkám pravdu!" trvala na svém Paola. „Ano, opravdu je těžké ti něco uvěřit!" odvětil jí Daniel ironicky. „Ale já mám důkaz!" zdůraznila mu Paola, „mám důkaz, že to byla opravdu Marisol, která mě sem poslala, aby věděla, jestli jí budeš věrný nebo ne!" vysvětlila mu a ze své kabelky vytáhla diktafon. Daniel na Paolu nechápavě hleděl. Paola se usmála a diktafon pustila. "Co kdybychom se vsadily?" navrhla jí Paola, "já se pokusím Daniela svést a když mě odmítne, tak ti navždy zmizím ze života! Ale pokud mě neodmítne, tak aspoň budeš vědět, že Daniel je stejný jako všichni chlapi a nebudeš tak litovat času strávený s ním. Času, kdy sis s ním plánovala růžovou budoucnost!" vysvětlila jí Paola svůj plán, "co ty na to?" zeptala se jí. Marisol o tom začala přemýšlet. "Rozmysli si to dobře, Marisol!" radila jí Paola. "Tak dobře, souhlasím!" vypadlo nakonec z Marisol. V ten moment Paola diktafon vypnula, a tak už Daniel neslyšel, že Marisol svou odpověď vzápětí změnila. "Teď už mi věříš, Danieli?" zeptala se ho Paola, "nebo mi budeš tvrdit, že jsem hlas Marisol napodobila?" dodala se smíchem. Daniel jí už ani nevnímal. V hlavě mu stále dokola zněl hlas jeho Marisol. Té, které tolik miluje, ale která zapochybovala o jeho lásce a kvůli tomu se dokázala spolčit i se svou největší nepřítelkyní. "Danieli, je mi to opravdu líto!" soucitně se na něj Paola podívala. Daniel se na ni nenávistně zahleděl. "Vypadni," popadl ji za rameno a vyhodil ji z bytu. "Marisol, jak jsi mohla?" zvolal nechápavě a vběhl do své ložnice.