Láska na druhý pohled

43. kapitola

„A proč mi to jako říkáš?" zeptal se David Chrise. „Myslím na tvé dobro! Nechci, aby sis s Vanessou dělal zbytečné naděje!" odvětil mu Chris s ironickým úsměvem. „O moje dobro se nestarej!" odsekl mu David, „a jestli si myslíš, že tímhle svým výstupem něčeho dosáhneš, tak to si na velkém omylu!" dodal. „Já ale ničeho dosáhnout nechci! Jen jsem tě přišel upozornit, že Vanessiny city se za těch pět let ani trochu nezměnily! Stále mě miluje!" usmál se na něj Chris vítězně. „Martinézi, meleš tady nesmysly a já na ně nemám čas!" vyjel na něj David. „To nejsou nesmysly, Davide!" odporoval mu Chris, „Vanessa mi včera dokázala, jak moc mě miluje, když se se mnou líbala!" dodal s vítězným úsměvem. David na něj nenávistně hleděl. „Martinézi, vypadni odsud, jestli nechceš přijít k úrazu!" pohrozil mu. „Chceš se prát? Já nejsem proti!" zasmál se Chris. David obešel stůl a opravdu by se na Chrise vrhl, kdyby do jeho kanceláře zrovna nevešel jeden jeho podřízený. „Šéfe, ve vyšetřovací místnosti už čeká Batista!" řekl mu. „Dobře, Cortezi, hned tam budu," odvětil mu David a Cortez odešel. „Martinézi, máš štěstí, že mám práci!" řekl mu David, „a Vanessu nech na pokoji!" pohrozil mu a poté odešel ze své kanceláře. Chris se pobaveně usmál a také odešel.

„Alejandro, kde si zase v noci byl?" vtrhla do jeho pokoje Jessica. „Měl jsem moc práce a pak jsem v kanceláři usnul," odvětil jí Alejandro otráveně. „Taky si mi mohl zavolat! Měla jsem o tebe strach!" řekla mu Jessica ustaraně. Alejandro se jen ušklíbl a začal se svlékat, protože se chtěl jít osprchovat. „Jessico, promluvíme si později," řekl jí, když odcházel do koupelny. Jessica se usmála a následovala ho. „Můžu se přidat?" objala ho kolem pasu. „Jessico, dej mi pokoj!" odstrčil ji Alejandro od sebe. Jessica na něj nenávistně hleděla. „Alejandro, buď se ke mně začneš chovat s respektem anebo odsud odejdu a svoje dítě nikdy neuvidíš!" zakřičela na něj. „Dobře, tak si jdi!" zakřičel na ni Alejandro. Jessica byla v šoku. Myslela si, že když mu pohrozí ztrátou dítěte, tak se k ní hned začne chovat mile. „Alejandro, to si nemyslel vážně, že ne?" kroutila nevěřícně hlavou. „Ale ano myslel!" zakřičel na ni Alejandro, „dělej si, co chceš, Jessico, je mi to jedno!" křičel na ni. „Alejandro, vzpamatuj se! Vždyť já ti dám dítě, po kterém si tak dlouho toužil a teď ho odmítáš?" nechápala ho Jessica. „Víš, Jessico, vždy jsem si myslel, že mít dítě je pro mě v životě to nejdůležitější! Ale to jsem se hodně spletl!" vysvětloval jí Alejandro, „až příliš pozdě jsem si uvědomil, že je pro mě nejdůležitější být se ženou, kterou miluji! A s tou už kvůli své vlastní chybě nejsem!" dodal vážně. Jessica na něj překvapeně hleděla. „Rád bych se osprchoval, můžeš, prosím tě, odejít!" požádal ji Alejandro. Jessica zmateně přikývla a odešla. To co jí právě Alejandro řekl, jí ani trochu nepotěšilo. Myslela si, že dítětem si ho k sobě připoutá, ale teď zjistila, že to má úplně opačný účinek. Alejandro neodmítá jen ji, ale i své dítě.

Bylo poledne a Antonio už netrpělivě přešlapoval na místě, na kterém se včera poznal s Raquel. „Čekáte dlouho?" ozvalo se za ním. Antonio se otočil a Raquelina krása ho znovu očarovala. „Na vás bych čekal i roky!" usmál se na ni. Raquel se pousmála. „Kam půjdeme?" zeptala se ho. „Nedaleko odtud jsem objevil moc pěknou restauraci! Je tam i terasa, tak bychom si mohli sednout ven, když je tak krásný den!" odvětil jí Antonio s úsměvem. „Ano, dnes je opravdu krásný den!" usmála se Raquel. „A to nejen díky počasí! Především kvůli vám!" polichotil jí Antonio a políbil ji na ruku. Raquel se trochu začervenala. „Takže půjdeme?" zeptala se ho. Antonio přikývl, nabídl jí své rámě a poté se vydali směrem k restauraci.

„Ahoj, Davide," vešla Vanessa s úsměvem do jeho kanceláře. „Ahoj," sotva se na ni David podíval. „Stalo se snad něco?" zeptala se ho Vanessa a posadila se na židli oproti němu. „Ne, vůbec nic," odvětil jí David podrážděně. „Takže špatnou náladu máš jen tak pro nic za nic, jo?" zeptala se ho Vanessa ironicky, „tak mi řekni, co se ti stalo?" vyptávala se. David odložil desky, do kterých se dosud díval, stranou a vážně se na Vanessu podíval. „Ráno jsem měl dost nepříjemný rozhovor s Christianem Martinézem?" řekl jí vážně. „Cože?" zvolala Vanessa šokovaně, „co od tebe chtěl?" zeptala se ho. „Přišel mi říct, abych si ve vztahu s tebou nedělal zbytečné naděje, protože ty jsi milovala, miluješ a vždycky budeš milovat jeho!" odcitoval jí David s kyselým výrazem to, co mu přednesl Chris. Vanessa na něj šokovaně hleděla. „Co si o sobě vůbec myslí!" rozčílila se, „doufám, že jsi mu nevěřil, Davide," ujišťovala se. „Nevěřil jsem mu do chvíle, než mi řekl, že jsi mu včera dokázala, jak moc ho miluješ, když jste se líbali!" odvětil jí David naštvaně. Vanessa nevěděla, co říct. Cítila se velmi provinile. „Takže si to nevymyslel, aby mě naštval!" usoudil David z Vanessina výrazu. „Davide, já jsem ho nechtěla políbit!" obhajovala se Vanessa, „já jsem...on...!" nedokázala se vyjádřit, protože ani nevěděla, jak se mu má za něco takového omluvit. „To je dobrý, Vanesso, nic mi neříkej! Já nejsem naivní a vím, že k tomu chlapovi ještě něco cítíš a že se toho citu nezbavíš ze dne na den!" chápal ji David, „a ani nemusíš mít výčitky kvůli nám dvěma, protože jsme spolu ještě ani pořádně chodit nezačali," uvědomil si, „vždyť jsme ještě neměli ani rande!" dodal se smíchem. Vanessa se rozesmála. „Díky, Davide," usmála se na něj a chytla ho za ruku, „díky, že si tak pozorný a chápavý! A slibuju ti, že se mezi mnou a Chrisem už nikdy nic nestane!" dodala vážně. David se na ni usmál a pohladil ji po tváři. „A s tím randem bychom to měli napravit," řekla mu Vanessa, „co jsem se vrátila, tak se pořád něco dělo a neměli jsme na sebe ani chvíli," řekla smutně. „Tak co dneska večer?" navrhl jí David. „Večeře v té výborné restauraci v centru?" navrhla mu zase Vanessa. Oba si své návrhy přikývnutím odsouhlasili. „Ale nevím, jestli se pro tebe budu moct zastavit! Dneska tu toho mám hodně!" řekl jí David. „To nevadí, tak se sejdeme až tam," usmála se na něj Vanessa, „tak v osm?" zeptala se ho. David přikývl. „Šéfe," vešel do kanceláře opět jeho podřízený Cortez, „už máme povolení k prohlídce toho baru, kde by se měli prodávat drogy, jak jsme dostali před pár dny ten anonym!" připomněl Davidovi. „Skvěle, Cortezi," pochválil ho David, „připrav auto a hned jsem tam," řekl mu. Cortez přikývl a odešel. „Promiň, Vanesso, ale práce volá," smutně se na ni David usmál. „Samozřejmě," opětovala mu Vanessa úsměv a postavila se. David se též postavil a přiblížil se k ní. „Takže večer v restauraci?" ujistil se ještě jednou. Vanessa s úsměvem přikývla a poté se oba políbili. Ještě jednou se na sebe usmáli a oba vyšli z jeho kanceláře.