Láska na druhý pohled

30. kapitola

Natalia dofotila první sérii fotek ve večerních šatech, a tak se šla převléknout do dalších. Než však došla do šatny, zastavil ji na chodbě Chris. "Lásko moje," usmál se na ni a políbil ji, "jsi překrásná," polichotil jí. "To dělají ty šaty," řekla mu Natalia. "To není jen šatama," usmál se na ni Chris a znovu ji políbil, "ty jsi překrásná vždycky," dodal zamilovaně. Vanessa tak ráda poslouchala jeho hlas a jeho slova, ale věděla, že se nesmí nechat omámit kouzelnými slůvky jako kdysi. "Chtěl si něco?" zeptala se ho Natalia. "Jenom jsem si chtěl potvrdit, že počítáš s dnešním večerem," odvětil jí Chris. "Počítám a už se moc těším," usmála se na něj Natalia. "A jak já se těším," řekl jí Chris šťastně. "Chrisi, už se musím jít převléknout," řekla mu Natalia, "nebo mi Marisol zase vynadá, že jdu pozdě," zasmála se. "Dobře, tak tě nebudu zdržovat," usmál se na ni Chris. Natalia se na něj usmála a chtěla odejít, ale Chris ji nepustil. "No tak, Chrisi, pusť mě," smála se Natalia. "Až po polibku," usmál se na ni Chris a naklonil se k ní. Natalia ho rychle políbila a chtěla odejít. "Teda ale takhle mě šidit," zamračil se na ni Chris. Natalia se na něj usmála, objala ho kolem krku a něžně ho políbila. "To bylo lepší?" zeptala se ho. "Mnohem lepší," usmál se na ni Chris a tentokrát ji políbil on. Natalia v tu chvíli zapomněla na focení i na svět kolem sebe a plně se oddávala Chrisovým polibkům.

Ana María a Diego byli na obědě v restauraci. U vedlejšího stolu seděli dva policisté v civilu, kteří Anu Maríu hlídali, tak jak jí David slíbil. "Ano Marío, na co myslíš?" zeptal se jí Diego, když si všiml, jak je zamyšlená. "Ale na nic," zavrtěla Ana María hlavou a napila se vody. "Proč mi lžeš?" zeptal se jí Diego, "vždyť to na tobě vidím," dodal vážně. "Promiň, Diego," chytila ho Ana María za ruku, "já ti nechci lhát, ale taky ti nechci přidělávat starosti," usmála se na něj. "Prosím tě, Ano Marío," vzdychl Diego, "kolikrát ti mám opakovat, že teď už nejsi sama! Jsme v tom spolu! Ve všem," usmál se na ni. "Děkuju ti," usmála se na něj Ana María a políbila ho, "víš tak dlouho jsem byla na všechno sama, že jsem si ještě nezvykla, že je ta doba už pryč," řekla mu. "Já to chápu," přikývl Diego a pohladil ji po tváři, "tak na co jsi myslela?" zeptal se jí. "Jestli se už Rogelio vrátil do Bogoty a tak už ví, že jsem pryč," odvětila mu Ana María. "Máš strach z toho, co udělá," domyslel si Diego. "Velký strach," řekla mu Ana María vyděšeně. "Nemusíš se bát," stiskl ji Diego za ruku, "máš ochranu nejen ve mně, ve své matce a sestře, ale i policie se postará o to, aby ti Rogelio nic neudělal," uklidnil ji. Ana María se na něj usmála a políbila ho.

Bogotá, Kolumbie

"Miláčku, už jsem se ti vrátil," vešel Rogelio do svého bytu, "Ano Marío, kde jsi?" volal na celý byt. Ana María se ale neozývala. Rogelio položil kufr do předsíně a šel se porozhlédnout po bytě. V tuhle dobu už měla být Ana María z práce doma. "Ano Marío, tak kde jsi?" volal Rogelio už rozčíleně, ale v žádné z místností ji nenašel. Vrátil se do ložnice kde už byl a až tehdy si všiml na nočním stolku obálky s jeho jménem. Otevřel ji a přečetl si dopis, který mu Ana María nechala.

Rogelio,

snášela jsem tvé bití a ponižování dost dlouho a už nemůžu dál. Jestli mezi námi zůstalo ještě něco dobrého, tak mě nech odejít. Moc tě o to prosím.

Sbohem

Ana María

Rogelio byl rudý vzteky. Dopis zmačkal a zahodil. Vzal do ruky mobil a vytočil Raimundovo číslo. Ale ani Raimundo nebyl k zastižení. "Tohle si ještě někdo hodně vypije!" zvolal Rogelio nenávistně. Do bytu vešel Rogeliův druhý bodyguard. "Emiliano," oslovil ho Rogelio, "okamžitě mi najdi Raimunda! Ať je, kde je!" přikázal mu. Emiliano přikývl a odešel z bytu. Rogelio vzal do ruky rámeček s fotkou Any Maríi a praštil s ním o zem. Rozbitý rámeček sebral ze země a s hlubokou nenávistí v očích se na fotku Any Maríi díval.