Láska na druhý pohled

11. kapitola

"Pane," oslovila Natalia recepčního, "my ale opravdu potřebujeme dva pokoje!" zdůraznila. "Slečno, v tomhle vám ale opravdu nemůžu pomoct," odvětil recepční. "Natalie," oslovil ji Chris. Natalia se na něj naštvaným pohledem podívala. "Nemusíš se mě bát," uklidňoval ji Chris. "Já a bát se tebe? Dovol, abych se zasmála," podotkla Natalia ironicky. "Fajn," odvětil Chris a obrátil se na recepčního. "Dáte mi, prosím, klíče?" poprosil ho. Recepční vzal jedny klíče, které byly pověšené na zdi a podal je Chrisovi. "Je to pokoj číslo 8," řekl mu. "Mohl bych si od vás ještě zavolat?" zeptal se ho Chris. "Samozřejmě," odpověděl recepční, "telefon je tamhle za vámi," dodal a ukázal na telefon. "Děkuji," poděkoval mu Chris a obrátil se na Natalii. "Běž do pokoje," řekl jí a dal jí klíče, "já ještě zavolám tomu automechanikovi a hned přijdu." "Nemusíš spěchat," odvětila Natalia ironicky a odešla. Chris s úsměvem pozoroval, jak odchází.

Marisol a Daniel byli po večeři. Seděli na zemi, opření o gauč a líbali se. "Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal," řekl Daniel něžně a políbil ji na tvář. "Já jsem taky dlouho čekala," odvětila Marisol smutně. "Proč jsi zesmutněla?" zeptal se jí Daniel a pohladil ji po tváři, "udělal jsem něco špatně?" "Ne, to ne," zavrtěla Marisol hlavou, "právě naopak. Jsi skvělý," dodala a usmála se na něj. Daniel její úsměv opětoval a políbili se. "Danieli, já bych ti chtěla něco říct," řekla mu Marisol vážně. "Copak?" zeptal se jí Daniel. "Chtěla bych ti říct svoje tajemství," řekla mu Marisol, "tajemství, kvůli kterému jsem tebe i ty ostatní před tebou odmítala." Daniel jí políbil na čelo. "A seš si jistá, že mi to chceš říct?" zeptal se jí, "nechci, aby ti to znovu ublížilo." "Jsem si jistá," odvětila Marisol. "Tak mluv," řekl jí Daniel a pevně ji chytil za ruku, "jsem tady a poslouchám tě." Marisol se zhluboka nadýchla a začala vyprávět.

Před třemi lety

Marisol nastoupila do svého auta. Měla se dnes vdávat, a proto jela na letiště vyzvednout Vanessu, která se vrátila jen kvůli svatbě. Právě si kontrolovala, jestli má v kabelce všechny potřebné doklady, když zjistila, že jí chybí řidičský průkaz. "Marisol, dneska si tu roztržitost můžeš dovolit, vždyť se vdáváš," zasmála se sama sobě. Vystoupila z auta a vrátila se zpátky do bytu. Z šuplíku si vzala průkaz a dala si ho do kabelky. Už se chystala odejít, když z vedlejšího pokoje uslyšela smích. Bylo jí to divné, protože když odcházela její snoubenec Martín ještě spal. Šla tedy blíž, aby zjistila, co se děje. Martínův hlas okamžitě poznala a po chvíli začínala rozpoznávat i ten druhý. Dveře od pokoje byly malinko otevřené, a tak nakoukla dovnitř. Martín ležel v posteli a líbal se s jednou ženou. Tou ženou byla Paola, o které si Marisol myslela, že je to její kamarádka. "Tak jak se těšíš na svou svatbu?" smála se Paola a chtivě Martína líbala na krku. "Samozřejmě, že se těším," odvětil Martín jakoby nic a pevně k sobě Paolu tisknul, "Marisol je skvělá a naše manželství bude určitě bez chybičky." "To věřím," smála se Paola, "zvlášť když naše tajné schůzky budou i nadále pokračovat," dodala a začali se vášnivě líbat. "Promiňte, že vaši tajnou schůzku ruším," řekla Marisol, když vstoupila do dveří. Martín a Paola se od sebe vyděšeně odtrhli. "Ale naše manželství jednu chybičku, a to velkou, mít bude," dodala Marisol a nenávistně se na Martína zahleděla, "žádné totiž nebude!" Martín si okolo sebe obmotal prostěradlo a přiblížil se k ní. "Marisol, já ti to vysvětlím!" prosil ji. Marisol se na něj s hlubokou nenávistí v očích podívala a vší silou mu vrazila facku. Před nimi se snažila být silná, ale jakmile vyběhla z bytu, hystericky se rozbrečela.

Současnost

"Chápeš to?" vzlykala Marisol, zatímco ji Daniel hladil po vlasech, "chodili jsme spolu šest let a on mě celou dobu podváděl. A navíc jsem to musela zjistit ve svůj svatební den." Daniel ji k sobě pevně přitisknul. "Je to hajzl, který si už nezaslouží ani jedinou tvou slzu," řekl jí a otřel jí slzy z tváře, "teď máš mě a já nedovolím, aby ti ještě někdy někdo ublížil!" Marisol se na něj přes uslzené oči usmála a pevně ho objala.