Láska na druhý pohled

14. kapitola

Chris a Natalia se líbali a přitom zapomněli na okolní svět. Dokázali vnímat jen jeden druhého. Po chvíli polibek oba zároveň ukončili. Chris otevřel oči a usmál se na ni. Natalia měla ještě oči zavřené a také se usmála. "Natalie," oslovil ji Chris něžně a pohladil ji po tváři. Natalia vytřeštila oči a rychle vstala. "Natalie, proč si se tak vyděsila?" zeptal se jí Chris a postavil se. "My jsme se zase líbali," vyhrkla ze sebe Natalia vyděšeně. "Ano, líbali," usmál se na ni Chris a přiblížil se k ní, "a bylo to stejně krásné jako poprvé," dodal a chtěl ji políbit. Natalia od něj odstoupila. "Chrisi, to se ale stát nemělo," řekla mu vážně. "Ale stalo se to," řekl jí Chris, "a stane se to znovu, protože oba cítíme to samé," dodal a přitáhl si ji k sobě. "Mýlíš se, Chrisi," řekla mu Natalia vážně, ale přitom byla z jeho blízkosti velmi nervózní, "já k tobě nic necítím," zdůraznila. "A co měl tedy znamenat ten polibek?" zeptal se jí Chris a jeho rty se začaly přibližovat k těm jejím. "Já, já jsem, já jsem," koktala Natalia a když se s Chrisem už málem znovu políbili, vymanila se z jeho náruče, "já jsem byla zmatená," vysvětlila, "vždyť jsem před chvílí málem umřela a já jsem nevěděla, kde jsem, co se stalo nebo co dělám," dodala. "Natalie, proč mi lžeš?" zeptal se jí Chris smutně, "proč nepřiznáš, že mě..." nedokončil větu, protože k nim právě doběhla Gabriela. "Chrisi, jsi v pořádku?" zeptala se ho vyděšeně a skočila mu do náruče. Chris ji od sebe odstrčil. "Na to se ptáš mě?" zakřičel na ni, "to Natalie by si se měla zeptat, jestli je v pořádku." Gabriela se na Natalii podívala a zašklebila se na ni. "Jsi v pořádku?" zeptala se jí ironicky. "Ano, jsem," odvětila Natalia též ironicky, "bohužel se ti nepovedlo se mě zbavit. "Jak zbavit? O čem to mluvíš?" tvářila se Gabriela nechápavě, "ty jsi spadla sama," dodala jakoby nic. "Tak dost, Gabrielo," okřikl ji Chris. Gabriela se na něj s ublíženeckým výrazem podívala. "Chrisi, proč na mě křičíš?" zeptala se ho a začala brečet. "Ty slzy si schovej pro někoho jiného," okřikl ji Chris, chytl ji silně za ruku a vedl ji pryč.

Marisol procházela firemní chodbou. Právě šla kolem Gustavovy kanceláře, když se dveře otevřely a vyšel z nich Gustavo a za ním Mirela. "Mirelo?" zvolala Marisol překvapeně, "ty už jsi tady?" divila se, "myslela jsem, že se s Gabrielou vracíte až zítra." "To jsme měly," odvětila Mirela, "ale jelikož je moje dcera nejlepší ve svém oboru," nezapomněla svou dceru vychválit, "tak svou práci odvedla rychleji, než jsme myslely." "Fotky se opravdu vydařily," pochválil Gabrielu i Gustavo. "To věřím," odvětila Marisol. "A navíc se Gabriele už stýskalo po Chrisovi, takže za ním rovnou z letiště odjela," dodala Mirela s úsměvem. "Gabriela jela za Chrisem?" vyděsila se Marisol. "Ano," přikývla Mirela, "je v tom snad nějaký problém?" "Ne, samozřejmě, že ne," zavrtěla Marisol hlavou, "promiňte, už musím jít do ateliéru," rozloučila se s oběma a odešla. V ateliéru na ni čekali Stacie a Reinaldo. "No konečně," zvolala Stacie otráveně, "nechceme tu s Reinaldem strávit celý den." Reinaldo jen vyvrátil oči v sloup. "Už jsem tady," řekla Marisol otráveně, "nic ti neuteče, pokud se nepletu," dodala a šla ke svému stolu. Vyměňovala film ve foťáku a hlavou se jí přitom honily ty nejhorší představy toho, co by se mohlo stát, až se Vanessa a Gabriela setkají. "Gabriele se stýskalo. Tomu tak věřím," pomyslela si, "ta spíš neměla daleko k tomu žárlivostí prasknout. A teď si jela jen Chrise pohlídat. Snad něco Vanesse neudělá." "Tak můžeme už začít?" vyrušila ji z myšlenek Stacie. Marisol si vzala foťák a dala se do práce.

"Chrisi, pusť mě! To hrozně bolí," stěžovala si Gabriela, když ji Chris držel za ruku a táhnul ji pralesem. Chris se zastavil a pustil ji. "Gabrielo, ty jsi se úplně zbláznila!" zakřičel na ni, "vždyť si Natalii skoro zabila!" "Jak něco takového můžeš říct?" bránila se Gabriela, "jí se akorát smekla noha. Byla to nehoda." "Prosím tě, nedělej ze mě blbce," okřikl ji Chris, "moc dobře jsem viděl, jak si do ní strčila." "Ale já jsem se jenom bránila," obhajovala se Gabriela, "to ona do mě začala strkat. To ona si začala," dodala a tvářila se ublíženě. "Gabrielo, tyhle tvoje výrazy na mě už dávno neplatí," upozornil ji Chris, "moc dobře tě znám. Přijela si mě hlídat, že jo?" "Ne," zavrtěla Gabriela hlavou, "přijela jsem, protože se mi po tobě už hrozně stýskalo," dodala a objala ho kolem pasu. Chris ji od sebe odstrčil. "Gabrielo, my dva si musíme vážně promluvit," řekl jí. "O čem chceš mluvit?" zeptala se ho Gabriela vyděšeně. "Myslím, že bude pro oba lepší, když se..." "Ne, neříkej to," přerušila ho Gabriela a zakryla mu ústa rukou, protože věděla, co chce říct, "přece nemusíme zacházet až tak daleko," řekla mu a políbila ho, "my dva přeci vždycky všechno zvládneme," dodala a pevně ho objala. "Gabrielo," oslovil ji Chris a odstrčil ji od sebe, "už to není jako dřív. Oba to víme," dodal vážně. "Ale to neznamená, že to spolu zase nevyřešíme," připomněla mu Gabriela. "Jdu se převléknout do něčeho suchého," změnil téma Chris a odcházel. Gabriela ho zastavila a chytla ho kolem pasu. "A nechceš s tím oblékáním pomoct?" zeptala se ho chtivě a políbila ho. Chris neodpověděl a odešel.