Láska na druhý pohled

35. kapitola

"Ano, ano, ano!" zvolala Gabriela nadšeně a padla Chrisovi kolem krku, "ano, lásko moje, vezmu si tě," šťastně se na něj usmála a políbila ho. "Aspoň někdo si mě chce vzít!" pronesl Chris ironicky. "Chrisi, takhle nemluv!" pohladila ho Gabriela po tváři, "ty víš, že já jsem si tě chtěla vzít vždycky, protože jsem se do tebe zamilovala hned, jak jsem tě poprvé uviděla!" usmála se na něj. "A to si mě chceš vzít po tom všem?" zeptal se jí Chris, "po tom, jak jsem se k tobě zachoval?" nechápavě pokroutil hlavou. "Už jsem to zapomněla," mávla nad tím Gabriela rukou, "teď je nejdůležitější, že budeme zase spolu!" objala ho. "Vezmeme se, co nejdřív," navrhl jí Chris. "Ano, lásko, co nejdřív!" souhlasila Gabriela a usmála se, "pokusím se svatbu připravit, co nejrychleji!" Chris přikývl. "Ach, Chrisi, já jsem tak neuvěřitelně šťastná!" chytla mu Gabriela obličej do dlaní a dlouze ho políbila, "musím to jít všem hned říct," řekla nadšeně, ještě jednou Chrise políbila a odešla. "Mám tě rád, Gabrielo, ale vím, že tě nikdy nedokážu milovat!" vzdychl Chris zoufale, "mít po svém boku tu pravou mi zřejmě není souzeno!" řekl vážně a odpil si z láhve vodky, kterou stále držel v ruce.

New York, USA

"Ano, mami, neboj se, jsem v pořádku," říkala Vanessa do telefonu Gregorii, zatímco naznačovala Antoniovi, aby vešel do jejího pokoje. Antonio za sebou zavřel dveře a posadil se na pohovku vedle Vanessy. "Mami, už budu muset končit, brzy ti zase zavolám! Všechny pozdravuj, pa pa," Vanessa zavěsila, položila mobil na stolek a vzdychla, "mamka si o mě pořád dělá starosti," zasmála se. "Však to je správné," přikývl Antonio, "aspoň je vidět, jak tě má ráda," dodal. "Ano, to má," usmála se Vanessa, "vždycky když jsme měly s mou starší sestrou nějaké problémy, tak jsme věděly, že můžeme za mamkou v klidu přijít a ona nám ráda poradí a pomůže," vzpomínala, "a vlastně to trvá doteď," dodala. "Ani nevíš, jak ti tvou rodinu závidím, Vanesso," vzdychl Antonio, "u nás doma to nikdy nebylo jednoduché! Než jako rodina, jsme spíš byli jako cizí lidé pod stejnou střechou," řekl smutně. "To je mi líto, Antonio," řekla mu Vanessa a soucitně ho chytla za ruku. "To nic," usmál se na ni Antonio, "teď už mě to tak netrápí." "Antonio, já mám nápad!" zvolala Vanessa. "A jaký?" zasmál se Antonio. "Co kdyby ses pak do Caracasu vrátil se mnou?" navrhla mu Vanessa, "seznámil by ses s mou rodinou a mými přáteli a konečně bys pocítil to pravé teplo domova!" usmála se na něj. "Vanesso, i když vím, že tvá rodina je skvělá, tak ani oni by hned nepřijali pro ně cizího člověka," řekl jí Antonio. "A v tom se právě mýlíš, Antonio!" zasmála se Vanessa, "v naší rodině stačí, aby jeden člověk tomu svému známému nebo příteli důvěřoval a ostatní členové rodiny si ho také hned oblíbí!" usmála se na něj. "Tak dobře, vrátím se s tebou," přikývl Antonio a usmál se. "Výborně," zaradovala se Vanessa a objala ho, "takhle se mi aspoň nebude stýskat," usmála se na něj.

Caracas, Venezuela

"Mami!" vběhla Gabriela do svého domu, "mami, kde jsi?" volala šťastně na celý dům. "Gabrielo," vyšla Mirela z obývacího pokoje a vypadala stejně spokojeně jako Gabriela. "Mami, mám pro tebe úžasnou novinu!" řekla jí Gabriela nadšeně. "Já pro tebe taky," zasmála se Mirela, "právě si se minula s tím detektivem, kterého jsme najaly," oznámila jí a podala jí žlutou obálku s informacemi o Natalii, "prý budeš hodně překvapená," vítězně se usmála. "Už jsi se do toho dívala?" zeptala se jí Gabriela. "Ne, čekala jsem na tebe," odvětila jí Mirela. Gabriela se podívala na obálku a usmála se. "Tak už to otevři!" pobízela jí Mirela netrpělivě. Gabriela se na ni usmála, vešla do obývacího pokoje a obálku hodila do hořícího krbu. "Gabrielo, proboha, co si to udělala!" zděsila se Mirela. "Klid, mami!" zasmála se Gabriela, "já už ty informace k ničemu nepotřebuju!" vysvětlila jí. "Tak teď ničemu nerozumím!" nechápala ji Mirela. Gabriela ji chytila za ruku a obě se posadily na pohovku. "Už ty informace k ničemu nepotřebuju, protože Chris a já se budeme brát!" oznámila jí šťastně. "Tak teď už tomu dvojnásob nerozumím!" zakroutila Mirela hlavou. "Mami!" zasmála se Gabriela a chytla ji za ruce, "Natalia se na Chrise vykašlala!" smála se. "Jak vykašlala?" vykulila na ni Mirela oči. "Prostě vykašlala! Rozešla se s ním! Dala mu kopačky!" vysvětlovala jí Gabriela nadšeně, "a Chris se z toho zhroutil a já jsem za ním hned šla, když jsem se to dozvěděla, a on mě požádal o ruku!" dodala a oči jí zářily štěstím. "Ne, to není možné!" překvapeně na ni Mirela hleděla. "Ale je, mami, je to možné!" smála se Gabriela, "už brzy ze mě bude paní de Martinézová!" pronesla vítězně. Obě zaječely radostí a objaly se. "Konečně si toho dosáhla, Gabrielo!" usmála se na ni Mirela. "Ano, mami," přikývla Gabriela, "a nikdo mi už nebude stát v cestě!" vítězně se usmála.