Láska na druhý pohled

51. kapitola

„Gabrielo, mluvíš vážně? Ty chceš vážně po tom všem být mou kamarádkou?" stále na ni Chris nevěřícně hleděl. „Ano, Chrisi," přikývla Gabriela, „je to jediný způsob, jak ti být nablízku a jak ti dokázat, že nejsem tak špatná, jak si o mně myslíš," zesmutněla. „Gabrielo," vzdychl Chris, „ještě nedávno si mi tady dělala žárlivé scény! Řekla si mi, že tě ještě jednou budu prosit, abych se k tobě směl vrátit," připomněl jí, „a teď mi tady navrhuješ, abychom byli jen přátelé?" rozesmál se. „Chrisi, já chápu, že ti to připadá směšné, ale podle mě to je nejlepší řešení naší situace," řekla mu Gabriela, „my jsme vlastně nikdy přátelé nebyli a to si myslím, že byl největší kámen úrazu našeho vztahu! Nikdy jsme si spolu nepovídali úplně o obyčejných věcech! Ostatně my jsme spolu nekomunikovali skoro vůbec!" připomněla mu. „Ano, to máš pravdu," souhlasil Chris. „A proto chci začít znovu," vysvětlila mu Gabriela, „chtěla bych ti dokázat, že umím být dobrou kamarádkou! A až by ses o tom přesvědčil, možná by sis uvědomil i to, že bych ti podruhé mohla být i lepší partnerkou!" pousmála se na něj, „já tě pořád miluju, Chrisi! A proto tě žádám, abychom to nejdříve zkusili jako přátelé a kdyby se i přesto tvé city ke mně nijak nezměnily, tak se s tím nějak smířím, protože budu vědět, že tě alespoň budu mít za kamaráda!" usmála se. Chris se zamyslel a poté přikývl. „Tak dobře, můžeme to zkusit!" řekl jí. „Chrisi!" Gabriela se rozzářila a objala ho. „Připravila jsem si tu řeč perfektně! Teď ho mám zase na své straně!" pomyslela si s vítězným úsměvem. „Přátelé, na to ti tak skočím, Gabrielo! To jsem zvědavý, jak dlouho ti ta nevinná tvář vydrží!" pomyslel si v duchu Chris. S Gabrieliným návrhem souhlasil jen naoko. Neuvěřil jí ani jedno jediné její slovo, ale napadlo ho, že by mohlo být lepší mít Gabrielu blízko, v případě kdyby něco chystala. Po všech jejích intrikách, které napáchala, aby ho rozdělila s Vanessou, by ho už ani nepřekvapilo, kdyby chystala nějakou další. Navíc ho zajímalo, jak dlouho tu svou roli na hodnou kamarádku vydrží hrát. „Chrisi," odtáhla se Gabriela od něj, „opravdu jsi mi udělal velkou radost!" usmála se na něj. Chris jí úsměv opětoval. „Co kdybychom to naše nové přátelství šli večer někam zapít?" navrhla mu Gabriela. „To bychom mohli," odvětil jí Chris. „V osm?" navrhla Gabriela. „Stavím se pro tebe," řekl jí Chris. „Už se moc těším," usmála se Gabriela, políbila Chrise na tvář a odešla. Chris se rozesmál.

„Ahoj, mami," pozdravila Ana María Gregoriu, když vešla do kuchyně. „Ano Marío, konečně jsi vzhůru," přistoupila k ní Gregoria a políbila ji na tvář, „už jsem se na tebe chtěla jít podívat, jestli vůbec dýcháš, když už je skoro poledne!" dodala ustaraně. „Nemohla jsem v noci vůbec spát," posadila se Ana María ke stolu, „pořád jsem přemýšlela o tom těhotenství a usnula jsem až někdy k ránu," vysvětlila. „To je mi jasné," přisedla si Gregoria k ní a chytila ji za ruku, „musíš to říct Diegovi!" řekla jí. „Ne, mami, to nemůžu!" oponovala jí Ana María, „navíc už ani k tomu nebudu mít důvod," dodala. „Co tím chceš říct?" nerozuměla jí Gregoria. „Přemýšlela jsem o tom celou noc! Probírala jsem to ze všech stran a nakonec jsem došla k jednomu jedinému závěru!" řekla jí Ana María. „K jakému?" zeptala se jí Gregoria. „Půjdu na potrat!" odvětila jí Ana María vážně. Gregoria se zhrozila. „Ne, Ano Marío, to nemůžeš udělat!" kroutila hlavou. „Mami, já to musím udělat! Musím, jinak ztratím Diega!" rozplakala se Ana María. „Ty si myslíš, že by tě Diego opustil, když by se dozvěděl, že to dítě je Rogeliovo?" zeptala se jí Gregoria. „Ano, myslím," přikývla Gregoria. „Myslíš, ale nevíš a v tom je, holčičko, velký rozdíl!" upozornila ji Gregoria, „musíš to Diegovi říct! On má právo to vědět a i on má právo se podílet na rozhodnutí, jestli si to dítě necháš nebo ne! Protože i když není jeho biologickým otcem, tak je tvým partnerem! Je mužem, který tě velmi miluje, a nevěřím, že by tě opustil jen kvůli něčemu, za co jsi sama nemohla! Nemohla jsi za to, že ti ten ničema provedl tak hroznou věc a ty jsi zůstala těhotná!" domlouvala jí Gregoria, „nebo i to je snad důvod, proč chceš jít na potrat? Že to dítě bylo počato při znásilnění?" dodala smutně. „Ne, mami, to mě popravdě ani tak netrápí," utřela si Ana María slzy, „protože přes všechnu bolest, kterou mi Rogelio způsobil, tak teď už vzpomínám jen na chvíle, které byly krásné! A i když se tomu dá těžko věřit, tak málo jich nebylo!" pousmála se, „ale, mami, já to nemůžu Diegovi udělat!" znovu se rozplakala, „nemůžu po něm chtít, aby vychovával cizí dítě!" plakala. „Ano Marío," pohladila ji Gregoria po tváři, „prosím tě, ještě si to rozmysli," žádala ji se slzami v očích. „Ne, mami, jsem pevně rozhodnutá," utřela si Ana María slzy, „hned teď zavolám svému lékaři a domluvím se s ním na nejbližším termínu," políbila Gregorii na tvář, vstala a odešla do svého pokoje.