Láska na druhý pohled

56. kapitola

„Gabrielo, já nevím," uvažoval Chris. „Chrisi, moc tě, prosím!" prosila ho Gabriela zoufale, „stačí mi, jak si mě novináři vychutnali po té naší svatbě!" vzpomínala s hořkostí v hlase, „a kdybych zítra na tu přehlídku přišla sama, tak by to začalo nanovo!" dodala. „Gabrielo, proč z těch novin děláš pořád takovou vědu?" kroutil Chris nechápavě hlavou, „stejně polovina z toho, co píšou, jsou jenom obyčejné výmysly a lidé, co si to přečtou, stejně druhý den zapomenou, co v těch novinách bylo, protože mají svých starostí dost!" vysvětlil jí. „Chrisi, mě ale na tom opravdu záleží, snaž se mě pochopit!" přesvědčovala ho Gabriela. Chris vzdychl. „Když tam ale přijdeme spolu, tak zase napíšou, že jsme se k sobě vrátili!" upozornil ji. „No a!" pokrčila Gabriela rameny, „hlavně, že my víme, jak na tom jsme," usmála se, „a navíc, jak si sám řekl, když si to lidé přečtou, tak to druhý den stejně zapomenou, protože mají svých starostí dost!" dodala s triumfálním úsměvem. Chris vyvrátil oči v sloup. „No tak dobře, půjdeme spolu," rozhodl nakonec. „Chrisi!" doširoka se Gabriela usmála a chtěla ho políbit, ale Chris se od ní odtáhl a vyčítavě se na ni podíval. „Promiň, síla zvyku," poťouchle se Gabriela usmála. „Chrisi," vešel do haly Gustavo, „čekáme na tebe," řekl mu, ale poté si všiml Gabriely, „Gabrielo, nevěděl jsem, že jsi tu," zdvořile se na ni usmál. „Už jsem na odchodu," odvětila mu Gabriela, „tak zítra v sedm mě vyzvedni, Chrisi," políbila ho na tvář a odešla. „Co bude zítra v sedm?" zeptal se Chrise Gustavo. „Až potom," odvětil mu Chris, „teď už chci vědět, čeho se bude týkat ta naše rodinná porada!" spokojeně se usmál, protože tušil, čeho se to bude týkat. Gustavo objal Chrise kolem ramen a oba odešli do jídelny.

„Miláčku, konečně si u mě!" říkal David Alexandře mezi polibky. „Taky jsem šťastná, že jsem zase u tebe!" usmívala se Alexandra. „Posaď se," posunul David od stolu jednu židli a Alexandra se na ni posadila, „nemohla si se vrátit v lepší dobu!" posadil se David na druhou židli a chytil Alexandru za ruce. „Proč? Stalo se snad něco?" poznala Alexandra, že se s ním něco děje. „Řeknu ti to později. Nechci, abychom se hned pohádali," řekl jí David. „Proč bychom se měli hádat?" nechápala ho Alexandra. „Protože se to týká tvé sestry," řekl jí David opatrně. „Aha, tak to mi radši nic neříkej!" odvětila mu Alexandra rozzlobeně. David jí chytil obličej do dlaní a políbil ji, aby jí znovu vykouzlil na tváři úsměv. A povedlo se mu to. „Jak si se měla?" zeptal se jí David, „to je ale hloupá otázka!" vynadal si vzápětí. „Ne, Davide, není to hloupá otázka!" usmála se na něj Alexandra, „měla jsem se moc dobře. V léčebně se o mě hodně starali a já jsem se den po dni začala vracet do normálního života!" vyprávěla mu, „a jsem moc ráda, že si mě poslechl a nepřišel si mě navštívit, protože jsem to opravdu potřebovala zvládnout sama!" dodala. „Ale měl jsem několikrát nutkání svůj slib nesplnit," přiznal se jí David, „moc se mi po tobě stýskalo," znovu ji políbil. „Mně taky!" usmála se na něj Alexandra, „dnes ráno mě propustili a doktor mi kladl na srdce, že i když jsem udělala velký pokrok, tak v mém případě nikdy nebudu mít vyhráno," vysvětlovala mu a David chápavě přikyvoval, „a proto mi řekl, že mám jít za někým, kdo na mě dohlídne, kdo se o mě bude starat a kdo mi bude neustále dávat najevo, že mám důvod dál žít!" usmála se. „A ten někdo budu já!" usmál se na ni David a oba se políbili. „Takže víš, co teď uděláme?" zeptal se jí David. „To nevím," zasmála se Alexandra. „Hned se ke mně nastěhuješ!" řekl jí David. „Ale já nemám žádné věci," trochu Alexandra zesmutněla. „Mně úplně postačí, když se ke mně nastěhuješ jen ty!" řekl jí David vážně a Alexandra se rozesmála. „A co se týče tvých věcí, především oblečení, tak to taky hned zařídím," dodal David. Alexandra se znovu rozesmála. „Miluju tě, víš to?" usmála se na něj. „Vím," přikývl David, „protože já tebe taky," usmál se na ni a oba se začali něžně líbat.