Hunger games - Kapka naděje //DOTS//

33. Jde do tuhého

13. Den + Noc

Bil White - Kapitolan (31 let, Prezident Panemu)

Začala třetí noc od chvíle, co jsem se dostal do úkrytu a můj otupělý čich už ani nevnímal veškeré ty odporné pachy, jimiž jsem byl obklopen. Díky Bohu. Každý věděl, jak jsem nenáviděl zápach. Nejspíš proto mě tu nikdo nehledal.

Všechno šlo do háje. Můj život společně s mnoha dalšími lidmi, byl v ohrožení. Mohl mě kdokoliv zabít, kdyby mě tedy objevil. A to všechno kvůli tomu nápadu. Nápadu zabít všechny splátce.

Začínal jsem poprvé od doby, co jsem se stal prezidentem, litovat svého plánu. Plánu zrušit Hunger games. A místo nich zavést hromadné popravy. Plán na ušetření financí. Špatný plán.

Ale co jsem měl dělat? Krajané začali válku a zjistili, že se jim dařilo. Měli početní výhodu a odhodlání. Mohli vyhrát. A co potom? Zabili by mě? A prezidentem by se stal nějaký usmrkanec, který sotva umí počítat? To jsem nemohl dopustit.

Krajané se nezastavovali před ničím. Bojovali a vyhrávali. Potřeboval jsem své mírotvorce. Vespa, moje záchrana, objevila místo, kam je Chloe ukryla. A přemýšlela, jak je oživit.

Nebyli mrtví. To ne. Časem by se měli probudit. To mohlo ale být příliš pozdě. Příliš pozdě, kdyby se tak stalo až po mé smrti a zničení Kapitolu.

Krajanům už nešlo pouze o zničení mého plánu. Ale o zničení nadvlády Kapitolu a zrušení Hunger games. Netušil jsem, co to mohlo vyvolat. Že by skutečně, dle mých obav, mohlo dojít až k válce.

Podceňoval jsem Krajany. Nebyli až tak velké ovce, s nimiž se dalo manipulovat. Nebyli moji cvičení psi, co poslechli i proti veškerému protestnému štěkotu. Neplatilo, že pes, co štěká, nekouše. Protože oni se rozhodli kousat. Zakousli se do Kapitolu a nehodlali pustit.

Vespa naštěstí věděla, co dělala. Ostatní si dokonce mysleli, že je na jejich straně. Naivky. Díky ní a jejím kamarádům, mírotvorcům, se blýskalo na lepší časy. Mohla mi pomoct. Pomoct zachránit Kapitol.

Přemýšlel jsem, proč by mi Vespa pomáhala. Byla sice věrná Kapitolu a to i přes její původ. Ale můj plán se jí nelíbil. Nelíbilo se jí zrušení Hunger games. A to, že by byla na straně Chloe, mi dávalo mnohem větší smysl.

Napadlo mě už, že by to mohla být lest. Plán, jak si získat mojí důvěru. A pak se mě zbavit. Ale ne. Měla tolik příležitostí mě zabít, že by se nemusela zdržovat nějakým získáváním důvěry.

Proč mi však pomáhala? Tuhle otázku jsem si pokládal dlouho, dokud mě nenapadla odpověď. Ona nebyla na ničí straně. Nechtěla zrušit Hunger games. Nechtěla ani ty hromadné popravy, co jsem plánoval. To dávalo smysl.

Pocházela z druhého kraje. Mnoho jejich příbuzných a přátel se hlásilo dobrovolně. A často taky vyhrálo. Teď by je, místo očekávané slávy a bohatství, čekala poprava.

Takže takhle to bylo. Nechtěla zrušit Hunger games. Nechtěla popravy v krajích. Pomáhala mi, abych usedl zpátky na trůn a nenechal hry zaniknout. Abych byl prezidentem já, ale hry nerušil. Aby bylo vše jako dřív. A já jí chtěl vyhovět.

Přemýšlel jsem nad tím. A došlo mi, že tuhle válku způsobilo moje rozhodnutí. Kdybych nechtěl Hunger games zrušit, nic takového by se nestalo a tyhle hry by proběhly tak, jako každé jiné.

Reakce na mé rozhodnutí na sebe nenechala dlouho čekat a brzy se rozpoutal konflikt. Ne jen kvůli tomuhle. Ale kvůli všemu. A plánované popravy byly jen třešnička na dortu tvořeného z hněvu Krajanů.