Hunger games - Kapka naděje //DOTS//

49. Finále

V téhle kapitole je jednoduchá hádanka, z níž se dozvíte, kdy vyjde další Hg. 

Sledujte zvýrazněná slova. Doporučuju si je zapisovat.

19. den

Rik Virgo - 3. Kraj (16 let, spolenec + zabiják)

Vstal jsem na nohy a unaveně jsem se protáhnul. Na mojí budoucí výhru jsem vyplýtval už dost sil. A svým způsobem byl rád, že je konec. Těšil jsem se na konec. Ale vlastně nevěděl, jak s ním budu žít.

Bylo to zvláštní. Těšil jsem se na rodinu a na to, že budeme konečně spolu. Bude vše, jak to bylo dřív. Na druhou stranu je zde spoustu věcí, které bych chtěl vrátit zpátky. Nebo na ně zapomenout.

Hry většinou přinesou pouze smutek. To jsem už zjistil. Bál jsem se v nich o svůj život. A já se nechtěl neustále jen bát. Nebylo to pro mě přirozené se neustále cítit jako s nožem u krku.

Jakoby mi neustále někdo hrozil smrtí. Jako bych se před ní musel schovávat a neustále bojovat, abych neztratil to nejcenější. To, co bylo mé a nikdo neměl právo mi to vzít. Život.

Chtěl jsem už konec. Chtěl jsem se vrátit a aby bylo všechno jako dřív. A naivně jsem v to doufal. Teď jsem nemohl pochybovat. Teď jsem,musel potlačit ten hlas, co mi v hlavě říkal, že to nikdy jako dřív nebude. A měl pravdu.

Nebyl jsem nikdy úplná nula. Ale oproti tomu, čím se stanu po návratu z arény, pokud se z ní tedy vrátím, na to si nikdy nezvyknu. Bude ze mě jedna z největších celebrit. Možná tedy. Pokud se toho dožiju.

Byl tu důvod, proč jsem konec her nechtěl. Nechtěl jsem se probudit druhý den doma s hlavou plnou vzpomínek na Dee. Nemohl jsem jen tak zahodit vše, co se stalo a přesto musel. Musel jsem zapomenout. A vyhrát.

Od doby, co v aréně zbylo pět nebo šest posledních hráčů, jsem si říkal, že by to snad skutečně mohlo vyjít. Teď jsme zbývali jen dva. Chris a já. Jak jsem předpokládal. Teď se nic nemohlo pokazit. Zafunguje moje past.

To jsem si namlouval. Znám však Hunger games a vím, co se může pokazit. Vím, že se může pokazit úplně všechno. Ale potřeboval jsem víc sebevědomí. Proto jsem si pouze něco namlouval.

Cítil jsem hrozný hlad, jak jsem už nějakou dobu nejedl. Věděl jsem, že spousta obyvatel Panemu na to byla zvyklá. Ale já ne. A toto pro mě bylo utrpení. Proto jsem to chtěl ukončit co nejdříve.

Moc jsem toho nenaspal. Uprostřed noci jsem se zvedl a šel chystat mojí past. Cestu z džungle do rohu hojnosti jsem znal. A věděl, že Chris je v lese. Proto jsem šel tam.

Snažil jsem se zahnat chmurné myšlenky. Myšlenky z toho, že mohl vyhrát pouze jeden. Přitom jsem potřeboval, aby vyhráli alespoň dva. Abych necítil takový smutek. Abych se necítil tak moc zle.

Dostal jsem se tam bez problémů. Jen jsem měl teplotní šok, neboť se začínalo rozednívat. A z extrémní zimy, kdy jsem měl pocit, že mě zaživa požírá stvoření s až podivně ostrými zuby, jsem se dostal v pár minutách do bodu, kdy jsem cítil, jakoby mě někdo pekl zaživa. 

Potřeboval jsem se vrátit. Nutně. A rozhodl jsem se tedy hledat Chrise. Nebo... Se nechat najít od něj. Ještě nebylo úplně světlo, ačkoliv se ohřálo už pořádně. Rozdělám oheň. Je moc zaneprázdněný pomstou na to, aby si uvědomil, že jde o past. A bude dobře vidět.

Připadal jsem si snad jako v samotném pekle. U ohně bylo desetkrát hůř. Proto jsem se rozhodl co nejdříve zmizet a vyšplhat na nejbližší strom. Pak před ním budu utíkat a nalákám ho do pasti, kterou jsem měl nedaleko.

Možná by bylo ještě lepší ho zabít z dálky. Bez využití pasti. Rozhodl jsem se, že bych mohl za dobrých okolností zkusit i to. Alespoň bych neriskoval, že se unavím dřív, než on. Nebo že bude rychlejší.

Pravda. Past bych pak chystal zbytečně. Ale měl jsem alespoň víc variant, jak ho zabít. Mohl se chytit do sítě nebo se jiným způsobem v pasti zaseknout. A nebo bych jí třeba vůbec nepotřeboval.

Mohl jsem ho zabít, zatímco by se dostával ze sítě. Nebo by visel hlavou dolů uvázaný ke stromu za nohu. Nebo ho zabít teď a tady ze zálohy. A při nejhorším v boji z blízka. Celkem čtyři způsoby. A ani jeden dokonalej.

Ale co se dalo dělat? Potřeboval jsem už nutně domů. A zároveň jsem nechtěl jen tak odejít a smířit se s tím, že budu muset zapomenou na vše, co jsem tu zažil a tvářit se jakoby nic. 

Vlastně... Tvářit se jakoby nic by stále bylo lepší. Bylo by lepší zkusit zapomenout. Na lásku. Na přátele. Na počet mrtvých, co jsem viděl. Na to, že i já jsem zabil. A že Damien musel zabíjet víc. Kvůli mně. kvůli mé záchraně. A že to bylo celé k ničemu. Že jsem stejně musel vlastnoručně vyhrát. 

Nevěděl jsem, jak s tím budu žít. Pokud tedy přežiju. Jak budu žít s tím, že muselo zemřít tolik lidí kvůli mě. Jak budu žít s pocitem, že moje láska je mrtvá. A že si možná budu muset vzít jinou ženu. A možná s ní mít i děti.

Seděl jsem na jedné z větví a vyhlížel Chrise. A... Přeci jen přišel. Hleděl jsem z vysoké větve na blonďatého kluka, který si to mířil k ohni. Ostražitě při tom sledoval vše, co kolem viděl. Mě si však nevšiml. Nebo to tak minimálně vypadalo.

Pár kroků před ním se zastavil a pořádně rozhlédl. Nebyl hloupý. Tušil, že jde o past a někde se ukrývám já se zbraní nebo nějaké jiné překvápko. Já však byl chytřejší. A on nevěděl, kde jsem. Že jsem schovaný za jehličím a není mě vidět.

Do ruky jsem si vzal nůž a pořádně zamířil. Stál na místě. Ani se nehnul. Jakoby se rozmýšlel, co teď. To by měla být jednohubka. Co se mohlo pokazit, když tam prakticky čekal na smrt? Bohužel... Se mohlo pokazit úplně všechno. 

Měl jsem velké štěstí, že se nepokazilo nic. Jen jsem se napřáhl a pak koutkem oka sledoval, jak padal k zemi. Neviděl jsem ani krev. Nic. Nechtěl jsem vidět. Jen pohyb padajícího těla. 

Neubránil jsem se mírnému úsměvu. Přestože jsem nebyl na pomsty tak, jako Dee, teď jsem jí pomstil. Vyhrál jsem. Přežil jsem téměř vlastní smrt. Ale... Za jakou cenu?

- 1029 slov

K hádance : 4.2. 3156

Je to možná jednodušší, než vypadá.

Tak jo. Tohle je konec. Omlouvám se, že je kapitolka takhle krátká, ale nevěděla jsem, co do ní už psát. Každopádně tohle je konec her. Rik je vítěz. Moc, moc, moc děkuji všem, co to se mnou vydrželi... Děkovat mi nejde... Jste dokonalí. Těším se u dalšího Hg, kdy přijde velké  ✨surprise✨