Hunger games - Kapka naděje //DOTS//

50. Krev vítězů

„Na světě jsem znal mnoho a mnoho nelehkých věcí. Mnoho z nich pouze malinko obtížných. Jiné složité, že si až člověk říkal, že to nemůže zvládnout. Například se smířit se smrtí blízké osoby. Nebo přežít vlastní smrt. A zároveň smíření s tím, že už nikdy nic nebude jako dřív. Smíření s tím, že je všechno jinak, než byste chtěli. S tím, že pravda je víc hořká, než samotná smrt... Co když je to však jinak? Co když ve skutečnosti je pravda převlečená za lež a vy žijete v hořké lži. Co když je pravda sladká jako med vysoko ve kmeni stromu a vy na ní nemůžete dosáhnout? Co když je všechno úplně jinak, než to znáte?“

„Kam jdeme? Je to už několik kilometrů, Damiene!" zamručel jsem otráveně.

Možná... Chystal nejaky vtípek. Byl dítě. Ale já na to teď vážně neměl náladu. Ne, když mi zemřelo tolik přátel. A moje láska.

„Už tam budeme. Vydrž!"

„Uvědomuješ si, že tak trochu porušujeme zákon?" zamračil jsem se.

Neměli jsme v tom lese, co dělat. Ani jsem nechápal, jak mě přemluvil tam jít. Možná jsem chtěl po odchodu z arény také zažít něco jiného. A myslet na něco jiného. A brzy jsem toho litoval.

„Neboj se! Nikdo nás nechytí! To je zařízený!" zazubil se na mě a vedl mě dál.

Zařízený? Co zas vyvedl?

„Většina prezidentových mírotvorců hlídá jinde. V pár krajích bylo hlášeno podezření o větším pohybu lidí v lesích, takže je více hlídek na pozoru jinde. Tady na nikoho nenarazíš."

Můj bratr mě začínal děsit. Co chystal? A jak to všechno věděl?

,,Jak to, sakra, víš?" zeptal jsem se zaraženě. 

,,Vím toho mnohem víc..." řekl tajemně.

,,Sakra, Damiene! Moc si mi toho neprozradil! Co zase kuješ?" 

,,Já... Nic. Ale Chloe a spol ano."

,,Chloe?" nadzvedl jsem obočí.

Chloe mohla být ráda, že jen o chlup unikla popravě a nedopadla jako Katniss, která na nás už koukala z nebe. Nebo možná z pekla. Kdo ví?

Teď najednou chystala něco dalšího? Další vzpouru? Ta poslední se moc nevydařila, pokud se nepletu. Jakože se nepletu. Mohl jsem být rád, že jsem přežil. Před pár dny jsem se vrátil domů z arény. A najednou měli další plán? Ale vytrvalí byli, to jsem musel cenit. Jen aby s tou svojí vytrvalostí neskončili na popravišti.

,,Ano. Však uvidíš sám..."

Sotva to dopověděl a čelist mi spadla snad až na zem. Co to sakra... Kde se tu vzali? To byl určitě sen... Ne. To nemohla být pravda. Vždyť... Byli mrtví. Téměř všichni...

Seděl tu celý zástup lidí. Chloe. Její bratr. Bret. Jeho žena. A ne jen oni... Viděl jsem tu i jakousi dámu, nejspíš Kapitolanku. A kromě toho jsem zahlédl lidi,... kteří nežili. Sám jsem je viděl zemřít.

,,Ach Riku... No konečně..."ozval se hlas známé dívky.

Zrzavovlasá holka posetá pihami ke mně došla a jemně mě objala. Přitiskl jsem si jí blíž k sobě a tvář jí zabořil do ramene. Byla skutečná... Nemohla být..

,,Ani by mě nenapadlo, jak mi budeš chybět..." Jemně mi přejela rukou po zádech.

Ne... Nebyla to ona... Byla až příliš milá. Musela jí být jen velmi podobná. Mít... Stejný hlas. I vzhled. A navíc... Vždyť zemřela. Chris jí zabil. Sám jsem to viděl.