Hunger games - Kapka naděje //DOTS//

39. Už žádné zabíjení

16. den

Nyx Alther - 9.kraj (14 let, spojenec + přeživší)

Příjemné sluneční paprsky mě hřály do zad, zatímco jsem kráčel lesem kousek od rohu hojnosti, ze kterého všichni na začátku her utekli. Bylo tam tolik věcí, které si nemohli vzít s sebou. Výhoda pro mě.

Život v horách byl fajn. Hlavně protože se tam nenacházeli žádní splátci. Cítil jsem se tam více méně v bezpečí a spokojen. Dostával jsem sponzorské balíčky a měl zbraně na lov, což mi stačilo.

V horách jsem se živil hlavně bílími zajíci, kteří nebyli téměř vidět a také hlodavci, kteří se ve sněhu ukrývali. Občas jsem zahlédl také černé oči a čumák s bílým tělem, podobným psímu. Ale taková zvířata jsem nelovil. Děsila mě představa toho, jak si opékám polární lišku k večeři.

Na zimu jsme si zvyknul. Přes den se dala zvládnout a v noci jsem spal u ohně v jeskyni. Měl jsem se zřejmě nejlépe ze všech splátců, ačkoliv jsem si občas přál, aby tam byl někdo, se kterým bych víceméně jen čekal na smrt.

Mohl jsem tam zůstat klidně celou dobu arény. Ale stejně by mě chtěl poslední hráč zabít. A já neměl šanci proti komukoliv vyhrát. Takže jsem ani nevěřil v možnost vyhrát a jen se snažil strávit poslední dny života v klidu.

Mohl jsem se nechat zabít hned v rohu hojnosti. Ale stále jsem měl nějaký pud sebezáchovy a zkrátka jsem nechtěl přijít o život tak brzy. Nemusel jsem se vůbec snažit. Ale asi bych nedokázal nebojovat a prostě zemřít.

Navíc, stále jsem měl naději. Párkrát se stalo, že i ten nejslabší splátce nakonec vyhrál celé hry. A měl podobnou taktiku jako já. Schovával se až do úplného konce. A nakonec posledního chytil do pasti nebo nechal přírodu, ať se o něj sama postará.

Takže jsem měl naději, přesto jsem nevěřil ve výhru. Past bych nejspíš nezvládl. Zkoušel jsem je skládat a moc se mi nedařilo. A jaká byla šance, že by se druhý splátce dostal do situace, při které by zemřel bez pomoci splátce?

V průběhu her se stávalo, že splátce občas zabila sama aréna. To se pak stávali obětí muta nebo špatného počasí. Toto místo bylo známé tím, že se tu občas prohnalo tornádo, povodeň nebo písečná bouře.

Někdy docháze k tomu, že se hráč sám ke konci her zabil. Ať už schválně nebo z neopatrnosti. Většinou se zkrátka jen omylem otrávil bobulemi nebo vodou. Párkrát však človek jed snědl nebo vypil schválně. Zřejmě protože si dotyční uvědomili, že být vítězem Hunger games není zrovna extra výhra.

Já jsem si to uvědomoval. Věděl jsem moc dobře, jak mohlo být hrozné žít v tom, že člověk přežil arénu. V tom, kolik dětí zemřelo, aby on sám nedopadl stejně. A šlo o věc, před kterou by neunikl.

Každý rok by mu hry připomínali, co prožil. Každý rok by trénoval děcka, která by v aréně umírala a on to musel s vybudovaným poutem k nim sledovat. Každý rok by mu připomínali jeho utrpení a sypali další sůl do rány.

Jakoby byl zavřený v kleci a sledoval jen, jak nevynní, které cvičil, umírají. A celou dobu za pomyslnými mřížemi by se musel tvářit, Jakože si to užívá, aby neriskoval životy i těch nejbližších. Tolik bolestivé přetvářky. Jakoby se anděl musel chovat jako démon, protože by jinak zničili jeho už tak zraněné srdce.

Nechtěl jsem vyhrát. Ale ani zemřít. Kdyby se odsud dostal, pomohlo by to mé rodině a vlastně celému kraji. V Panemu platilo, že když měl kraj mnoho vítězů, byl bohatší, než ty ostatní. A i u nás se umíralo na hlad. Moje výhra by pomohla.