Phoebe a Král

5

Má nová komorná se jmenovala Rianell byla to velmi milá dívka. Ten večer mi pomohla ze šatů a odešla. Ráno na mě čekali přípravné šaty a snídaně. Oblékla jsem se a najdla. Po dlouhé době jsem se odhodla i otevřít dveře a vyjít na chodbu

Za dveřmi na mě díky bohu čekala Rianell.

,,Mám vás za úkol po jídle dovést do hlavního sálu, aby jste si vybrala dvorní dámy výsosti." jistě, dvorní dámy. ,,Dobře tak mě veď."

Hlavní sál byl vskutku obrovský. Když jsem vešla dovnitř uklonilo se mi osmnáct dívek různého věku. Každou z nich jsem si důkladně prohlédla. Sympatické mi byli jen tři. Což je malý počet na to že jich bylo osmnáct. Od všech třech jsem si vzala složku, ktrou drželi a přečetla si je. Jdena Ariel, se narodila ve stejném městě jako druhá, Amanda. Ariel byla zrzka a Amanda tmavovláska podobného věku jako jsem byla já. Ta třetí se jmenovala Ziva ale nakonec mě moc nezaujal její životopis.

,,Odejďete kromě tebe a tebe." ukážu na Amandu a Ariel. ,,Děkuji že jste přišli a stratili tady semnou čas." dívky se uklonili a odešli.

,,Takže jmenuji se Phoebe Merien, chci aby jste mi jako mé dvorní dámy říkali Phoebe nebo Mero." dívky se na sebe podívali trochu překvapeně ale šťastné úsměvy jim z tvařích nezmizeli. ,,Rianell?" ,,Ano výsosti?" ,,Doveď Ariel a Amandu do jejich pokojů." ,,Jak si přejete." uklonila se mi. ,,Přijďte zamnou na zahradu až se zabydlíte." obě mé nové dvorní dámy se uklonili a s Rianell odešli. Ve stejnou chvíli se za mými zády objevili strážci.

,,Nemusíte mě hlídat." řeknu. ,,Na rozkaz krále musíme vaše veličenstvo." řekl jeden z vojáků. ,,Nechci aby jste mě hlídali." ,,Omlouváme se ale musíme plnit rozkazy." to si snad dělá legraci! Vzedmul se ve mě vztek, který jsem následně uhasila. Tihle muži za to nemohou plní jen rozkazy.

,,Jak se jmenuješ?" zeptám se vojáka, který semnou nemluvil. ,,Jack." ,,Dobře Jacku přines mi na zahradu knihu, která leží na mém stole v pokoji." voják zaváhal pak se však otočil a odešel. ,,A ty si?" ,,Harry, vaše veličenstvo." ,,Doveď mě na zahradu k nějakému altánku." voják se otočil a bez slova mě začal vyplétat z chodeb.

,,Tady jsi." uslyším hlas. Položím na lavičku knihu a pohlédnu na blížící se Astrid. Vojáci a mé dvě nové komorné se ukloní. Za Astrid šel taktéž jeden voják.

,,Tobě taky přidělili vojáky." řekne když se ke mě přiblíží a sklouzne na lavičku vedle mě. ,,Koukám že už máš dvorní dámy." řekne a usméje se. ,,Já jsem Astrid ale to už určitě víš." ,,Vím." souhlasím ,, Já jsem Phoebe tohle je Amanda a Ariel."
,,Ráda vás poznávám." řekne směrem k holkám. Ty se jen usmějí, skloní hlavu a odstoupí aby nám nechali trochu soukromí.

,,I tebe ráda poznávám. Slyšela jsem různé drby ale koukám že většina z nich není pravdivá." ,,A to?" zajímám se. ,,Že nejste hezká a nebudete dobrá královna, že budete rozmazlovat peníze a nebudete mít ráda náš lid." zamračím se. ,,Ale jen málo dívek se takto chová ke svým dvorním dámám." rozpřáhne ruce.

,,Děkuji?" řeknu nejistě a usměju se. Astrdi něco chce říct ale to by nás nesměla vyrušit jiný hlas.

,,Nesmíš se vzdát Diano." ,,Já se nevzdávám." oponoval muži dívka. ,,Uvidíš brzy bude můj." ,,Vyhodil tě ze svý ložnice, prober se!" křičel na ní neznámý muž. Diana něco zamumlala a odešla.

,,Mohu mít otazku Astrid?" ,,Jistě." ,,Kdo to je?" ,,Diana je dcera velmi vlivných lidí Sebastian s ní vyrůstal a ..." ,,A?" ,,A Diana se rozhodla že toho využije a začala Sebastiana svádět. Možná by se jí to i podařilo, kdyby se Sebastian neoženil." ,,Stále se ho snaží svést..." dodám potichu. ,,Ano, pokud si jí vezme do postele a ona otěhotní, její dítě i ona budou mít velká práva, větší než má teď. Vadí ti že se kolem něho motá?" ,,Ano." odpovím a pak se zarazím. S překvapením se na Astrid podívám neschopna slovala. Prudce jsem se zvedla z lavičky. ,,Jestli s ní chce být prosím, já se do toho montovat nebudu." s těmi slovy jsem opustila altánek.

Stráže mě v prostorách zámku nedoprpvázeli, když semnou šly obě mé dvorní dámy. Bloudila jsem chodbami a zkoumala jaké dveře co ukrývají.

,,Kolikrát jsem ti říkal ať mi nelezeš do pokoje." uslyším naštvaný hlas svého manžela. ,,Ale no to Sebastiane, to je kvůli té holce? Stejně se jí brzo zbavíme a můžem být spolu." podívala jsem se na své dvorní dámy a ty mi můj pohled vrátili. Byly překvapené z toho co slyší.

,,Jak to oní mluvíš! Je to moje žena a tvoje královna na to laskavě pamatuj. A pokud žiju nic se jí nestane." tohle prohlášení mě trochu uklidnilo a dál jsem poslouchla. ,,Dobře, tak co si trochu užít, uvolnit se." chvíli bylo ticho. A já si uvědomila že nedýchám.
,,Diano odejdi odtud." ,,Tohle ti neodpustím!" zasyčí jako had. ,,To asi přežiju." odpoví jí. Diana vyletí z otevřených dveřích jako raketa. Probodne mě pohledem a odejde. Za Dianou vešel na chodbu i Sebastian, který se v půlce kroku zasekl.

,,Slyšela si to...?" ,,Úplně všechno." souhlasím. ,,Já...." ,,Tvoje věc je co dělaš. Nemusíš se mi zpovídat. Dámy půjdeme." řeknu k mému překvapení klidně ale zároveň potichu. Když kolem něho procházím ucítím na zápěstí dotek. Otočím hlavu ke krály. ,,Nechtěla by si tu provést teď? Nebo tu chceš radši bloudit?" měla jsem chuť říct že budu velmi ráda. Ale neměla jsem tu sílu to říct. ,,Jistě maš své jiné povinnosti." řeknu vyškubnu svou ruku z jeho sevření a rychlým krokem se vydám chodbou bůh ví kam doprovázena klapaním podpadků svých dvorních dam.

Seděla jsem na balkoně svého pokoje a pozorovala ruzné lidi procházející se po královské zahradě. K mému nemilému překvapení tu byli i dívky, které byli jako.
Diana. Sem tam se v zahradě objevil i ten nějaký muž. Moje dvorní dáma Ariel seděla vedle mě a povídala si semnou hodnotili jsme spolu muže i dívky procházející pod mým oknem. Amanda seděla ve vnitř a něco psala.

Pod mým oknem právě prošel blonďatý muž s hnědovlasou dívku. ,,Ten muž tak 7/10 a ta dívka... nemusela by se tolik malovat teď to vypada že ji někdo vrazil." okomentuju to. Ariel se rozesmála. ,,Svatá pravda Mero. Vídíš tu dívku támhle u té třešně?" podívám se tím směrem stála tam zrzka a její tváře byli v bravě jejích vlasů. Na důkaz že vidím přikývnu. ,,Líbí se ji ten muž pod tvým balkonem jenže jemu se líbí její sestra." ,,A to víš jak?" ,,Je to můj bratranec, ta zrzka už za mnou několikrát byla, aby se přezemě dostala k bratranci." ,,Proč mi to říkáš?" ,,Jen si dávej pozor prosím, lidé tu umí být krutí a nebojí se ničeho." řekne a prosebně se na mě podívala. ,,Neboj dám si pozor Ariel." dveře na balkon se pootevřeli a dovnitř vešla Amanda. ,,Mohla bych tě o něco požádat?" zeptá se. ,,Jistě." souhlasím. ,,Nechala by si tenhel dopis donést ke mě domů?" převezmu si od ní dopis a s úsměvem přikývnu.

Dnes vydávám kapitolu v 1:06😅 pro ty co nespí stejně jako já ať je to z jakéhokoliv důvodu. Možná odpoledne vydám ještě jednou. ✊️✨️

Dobrou noc