Phoebe a Král

43

Udýchaně vyběhnu schody a zastavím se na hradbách. Tobias mi byl v patách. Přikrčím se a sleduji masu lidí, která se bez odboru dostává do pevnosti.

Vyšlo to!

Tobias mi poklepal na rameno a ukázal ukazováčkem do davu. Zamračím. Hledám na koho ukazuje. A pak je spatřím...

Sophie, Noah a Alex se právě připojili k mé armádě a něco na sebe s Davidem a Sebastianem křičí. Můj muž zvedne hlavu a začne se rozhlížet. Koho hledá?

Někdo mi podrazil nohy. S heknutím dopadnu na tvrdou zem. Otočím se na zádá a vytáhnu dýku. Nademnou se tyčila Diana.

Vytřeštím na ní oči.

,,Co... co.... ty .... ehm co ty tady děláš!?" snažila jsem se ze sebe dostat přes šok. ,,Přišla jsem si pro pomstu." odpoví slizce a mě naskočí husí kůže. ,,Vastaň!" poručí a já uposlechnu. Postavím se a dýku schovám do pochvy na stehně, ale nezpouštím z ní oči. Periferním viděním zahlédnu Tobiase, jak leží v bezvědomí.

V duchu několikrát zakleju.

,,Když Sebastian vyhodil Odri, došlo mi, že v jeho životě už nemám místo. Ty si totiž přišla jako hurikán a jako hurikán si mi všechno sebrala! To já měla být královnou Elendrie, to já měla usednou na trůn, to já si měla vzít muže mích snů. To já jsem se měla provdat za Sebastiana! Ale teď se vše změní, teď se pomstím. Určitě si se divila, když jsem zmizela, ale pátrání jste vyhlásili. Jaká to škoda...
Rok nebo dva předtím než si mi skazila život jsem si vyslechla rozhovor tvého muže a jeho bratra. Bavili se o muži jménem Dark ve skutečnosti se tak nejmenuje samozřejmě...
Když jsem odešla vyhledala jsem síť vrahů a zlodějů. Věř mi byli to nejhorší měsíce mého života. Páchlo to tam a všude víc špíny než čehokoliv jiného. Ale nakonec jsem ho našla. Patrona trestných, tak mu říkáme my. A ten se mě ujal.... no jo krása a nabídka sexu  udělá s muži hodně. Seznámil mě s jeho pravou rukou a ten mě začal učit bojovat, abych ti jednoho krásného dne mohla probodnout srdce.  Ale jak tak koukám ty bojovat očividně umíš, tak to bude jste zajímavější." rozesmála se a měl polil studený pot.

Kdo je tenhle psychopat! A co jste udělali s Dianou!?

,,Vytáhni meč. A bojuj." prskala jako koča.  Učinila jsem tak. Vytáhla jsem z pochvy meč a namířila ho na Dianu.

,,Slyšela jsem že máš syna." prohodí. ,,Ano mám." souhlasím a nespouštím z ní oči. ,,Chudák dítě,  příjde o matku." a stěmi slovy provede výpad, který vykryju. Diana dá hlavu na stranu a tak zvláště si mě prohlídne. Snažila se odhadnout můj další krok. Možná trénovala, ale chyběla léta výcviku.

Znovu provede výpad na mé levé rameno, které bez problému vykryju. Naše meče zaskřípou. Nečekám než se stáhne a provedu výpad. Tak tak odstrčí můj meč, přetočí se a zaútočí. Meč vede na mé břicho. Uskočím vpravo a skrčím se, abych se vyhla useknutí hlavy, to už bych nerozchodila.

Ucítím bolest a křupnutí v levém rameni. Ona mi vyhodila rameno! V hlavě se mi vyprázdnilo a zbyla jen bolest. Po tváři mi začnou stékat slzy bolesti, naštěstí jsem měla helmu, takže to nebyla vidět. Má levá ruka bezvládně vysela podél mého těla.

Diana se vítězně usměje a připraví se k poslední ráně. Rychlostí světla strčím meč do pochvy a vytáhnu dýku.  Přikrčím se a překulím se v něčem co připomínalo kotoul. Zastavím se v kleku na jednom koleni a z dlaně mi vyklouzne dýka, která přeřízne stehení tepnu.

Diana bolestně zaječela a  padla k zemi. Bolestně se ušklíbnu a narovnám se. Ten pohled nebyl hezký. Žaludek mi udělal kotrmelec. Servala jsem si z hlavy helmu a vyprázdním obsah svého žaludku na zem vedle umírající Diany.

,,Prokázala jsem ti laskavost umřeš za pár vteřin, žadna dlouhá smrt, jak to ve válce bývá. Měla by si mi poděkovat." řeknu. Sednu si, otřu si pusu zdravou rukou a jendu nohu natáhnu, druhou nechám pokrčenou. Diana  s bolestivou  grimasou  na mě pohlédne. ,,Tobě nepo... nepodě..." sleduji jak z jejích očí vypral život. Unikne mi tichý povzdych. Nechtěla jsem jí zabít.

,,Uvidíme se v pekle." zašeptám a zvednu se.

Tobias už začínal být při vědomí. Na nic se neptal, když jsem ho požádala,   aby mi vrátil rameno  do původní pozice. Nebudu vám tu lhát, je to strašná bolest.

Opírala jsem o stehna v předklonu a snažila se rozdýchat bolest i nevolnost. Proč zrovna teď? Aspoň je to jasná známka toho že jsem o to malé ještě nepřišla. Znovu vyprázdním obsah svého žaludku. Zamotá se mi hlava.

,,To je v pohodě Phoebe, jsem tu s tebou." ,,Tobiasi, děkuji." ,,Já děkuji." usměje se. ,,Za co?" ,,Za to.."

Zaječím!!!

Tobiasovím krkem proletěl šíp.

Ječím jako smyslů zbavená, když mi obličej potřísní jeho krev a on padá k zemi.

Doplazím se k němu.

,,Tobi..." šeptám. Jeho oči byli mrtvolné. Bez žádné známky života.

,,No tak Tobiasi!!! To nemůžeš! Nesmíš! Zakazuji ti umřít!?" vzlykám. ,,No tak musíš zůstat semnou. Prosím! Prosím! Vrať tě mi ho." celá se třesu. Po tvářích mu stékají proudy slz.

Byl mrtví.

Tobias byl mrtví.

Mrtví...

Mrtví....

Mrtví......

Byl pryč..................................

Prudce zvednu hlavu a natočím jí na směr odkud šíp přiletěl. Střelec tam stále stál a držel v ruce luk. Nevěděla jsem kdo se skrývá pod helmou, ale dala bych ruku do ohně za to, že jsem se dívala na pravou ruku Darka. Sevřu ruce v pěst. Viděla jsem rudě

Zabil Tobiase!

Chtěl získat mojí pozornost....!

Zabiju ho!

Ví kdo jsem...!

Bude litovat dne,kdy se narodil!

Musíš zůstat v klidu. Dýchej...!

Ano dýchej, kvůli Tobiasovi. Dýchej.

Povolím sisk pěstí. Otočím se k Tobiasovi a zavřu mu oční víčka.

,,Promiň, že jsem tě nezachránila. Promiň, že se domů nevrátíme spolu. Odpusť." zvednu se a rozeběhnu se nejkratší cestou k věži, že které střelec střílel.

Diana je mrtvá, Tobias je mrtev.

Válka si bere životy a bere si sním i to k krásné a hezké, kvůli čemu se vyplatí žít.

Čauk.

Noo a je to. Kdo je překvapen?

Že Tobias zemře jsem věděla ve chvíli, kdy jsem jeho postavu vymyslela. Jeho způsob smrt jsem napsala třikrát a vydala jsem nakonec tuhle.

Co se týče Diany, toto jsem více méně neplánovala vůbec. Ale jako zpestření proč ne....

Pište,dávejte ☆.

Další kapitola v neděli, možná dřív 🫡